Novinářka Rahimi: Tálibánu nahrává nedůvěra ve vládu, v Herátu panuje strach o ženy a univerzitu
Afghánský prezident Ašraf Ghaní vystoupil v sobotu s prvním projevem od doby, kdy povstalci z hnutí Tálibán začali postupně obsazovat zemi. Řekl, že jeho vláda je odhodlána proti ofenzivě bojovat. Ghaní v předtočeném televizním projevu zdůraznil, že mobilizace ozbrojených sil je nyní prioritou. Česká novinářka afghánského původu Fatima Rahimi upozorňuje, že Tálibánu nahrává nedůvěra ve vládu, která není schopna lidi zabezpečit.
Američané a jejich spojenci jsou překvapeni, jak rychle padají správní střediska provincií do rukou Tálibánu. Zaskočilo to tempo i vás?
Jestli mám být upřímná, tak trošku ano. Nepočítala jsem s tím, že to bude tak rychlé. Počítala jsem s tím, že k tomu dojde, ale nepočítala jsem s tím, že to půjde tak rychle.
Do jaké míry může hrát roli podpora, které se tálibánci těší u části populace v regionech, kde se jim daří razantní postup?
Nějaká část populace určitě je na straně Tálibánu, ale myslím, že důležitější je to, o čem česká média moc nepíšou. Že to svědčí o tom, že není taková důvěra k - zatím pořád kábulské - vládě Ašrafa Ghaního. Vláda není schopna zabezpečit a uspokojit lidi.
S jakými pocity přijímáte vy osobně zprávy o postupu tálibánců? Zjevně stahující smyčku kolem Kábulu.
Mám v Afghánistánu ještě pořád velkou rodinu - v Herátu. Ve městě, které už je dobyté Tálibánem. Musím říct, že mám obavy a strach. Hlavně jak bude v budoucnosti vypadat jejich vláda. A podobné hlasy slyším i od svých známých a jejich rodinných příslušníku z Afghánistánu.
Tálibánská propaganda
Můžete říci, jaké zprávy teď z Herátu přicházejí?
Naposledy jsem včera (v pátek) mluvila se známou. Ta mi vyprávěla, že se musela přestěhovat z domu, kde bydlela, do vzdálenějších míst. Je tam strach. Největším strachem v Herátu, odkud čerpám informace, je, že neví, jak bude vypadat třeba univerzita, kterou teď mají znovu otevírat. Neví, jak to bude s postupem žen, které pracují na úřadech.
Tálibán dobyl Mazáre Šaríf, jedno ze tří velkých měst kontrolovaných vládou. Získal i provincii Paktika
Číst článek
A ještě mám zprávy z Kábulu. Velká část lidí utíká z Kandaháru a z dalších provincií právě do Kábulu, kde ještě Tálibán není. Jsou tam tisíce lidí, kteří bez ničeho bydlí a žijí jen na ulici. Takže situace je opravdu vážná.
Pokud jde o režim, který Tálibán nastoluje na nově dobytém území, ještě před několika dny přicházely informace - doložené zjevně i důvěryhodnými záběry - o střelbě do vládních vojáků, kteří se vzdávali. O tvrdých trestech pro ty, kdo se prohřeší proti islamistickému výkladu Koránu. Teď ale z obsazených měst takto dramatické zvěsti neslyšíme, spíš hlasy o tolerantnějším přístupu tálibánců. Myslíte, že bude jen dočasný?
Musím říct, že se nejvíc dívám na tálibánskou propagandu, která teď probíhá. Je zajímavé, že Tálibán o sobě vůbec nemluví jako o Tálibánu. Pořád o sobě mluví jako o mudžahedínech - těch, co přišli osvobodit afghánský národ, Afghánistán. A tváří se tak.
Když včera zajali - není tedy ještě úplně jisté, jak se to stalo - Ismáíla Chána, což je bývalý významný člen politické strany, který bojoval v 90. letech, tak s ním hned udělali rozhovor. Tvářili se mile, usmívali se na něho.
Není úplně jisté, jak bude vypadat jejich budoucí vláda, ale je důležité zmínit, že Afghánistán má i bez Tálibánu dost problémů. Jakmile - a uvidíme, jestli se to stane a kdy se to stane - Kábul padne do rukou Tálibánu, tak Tálibán bude muset řešit problémy Afghánistánu. A jak působí dnes, nemusí zůstat. Může hledat obětní beránky a zabíjet ve velkém. To se ukáže.
