Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už řekl, že pokud Moskva schválí bezpodmínečné příměří jako první, jsou Ukrajinci ochotní s Rusy jednat. Rusko ovšem podmiňuje dohodu svými územními požadavky. Kreml údajně nabídl Američanům možnost zastavit invazi na současné frontové linii výměnou za to, že uznají část okupovaných území včetně Krymu, který Rusko obsadilo v roce 2014. Jaké šance by podle vás a podle české vlády mělo příměří podmíněné požadavkem na uznání Krymu a dalších okupovaných území? 
V první řadě je dobré si uvědomit, že Rusové vždy nabízí takové podmínky, které odporují dosavadním zvyklostem celkové americké i evropské diplomacie. To je právě uznání nelegálně zabraného a okupovaného Krymu. To je něco, co Spojené státy už od roku 1940 neudělaly a byl to základní princip jejich zahraniční politiky.

Přehrát

00:00 / 00:00

O londýnské schůzce k americkému návrhu příměří na Ukrajině hovoří vládní zmocněnec Tomáš Kopečný a šéfredaktorka serveru Euractiv.cz Aneta Zachová

Co by bylo přijatelné na dalších podmínkách, je otázkou. My jsme v tom plně za Ukrajinou, která říká, že jakkoliv také chce ukončit boje na současné linii příměří, tak nikdy de iure neuzná to, že Krym bude ruský. Stejně jako ty ostatní regiony, které silou zabrali Rusové. 

Mimo jiné to také zakazuje ukrajinská ústava. Ale o čem jiném by mělo smysl jednat z českého pohledu? 
Určitě by mělo smysl jednat o tom, co za podmínky, které si Rusko klade, jsou realizovatelné. A především o tom, jakou taktiku a strategii zvolit v rámci diplomatického jednání s Ruskem.

Americká strategie se zatím moc neosvědčuje. Sice naplňuje, co Donald Trump sliboval, tedy diplomacii skrz sílu – ale zatím vůči Ukrajině a Evropě. Vůči Rusku je to spíš diplomacie slabosti.

Z našeho pohledu má smysl jednat v Británii o tom, co bude role Evropy po případném uzavření příměří. Ale především o tom, jak mluvit s Rusy, aby už konečně přestali stupňovat své požadavky. Vidíme to v posledních dnech – kdykoliv je náznak, že Ukrajina kývne na požadavky, které i tak je, kromě uznání Krymu, velmi náročné skousnout, tak přibývají další požadavky. 

Například že by Rusové chtěli kontrolovat i levobřežní Ukrajinu, tedy tu část, která je nyní pod kontrolou ukrajinských sil. Tím by de facto odřízli Ukrajinu od schopnosti bránit se případné další ruské agresi. 

Petr Pavel, maják Západu

Co může v tuto situaci navrhnout prezident Petr Pavel, který se má brzy sejít s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským? 
Prezident Pavel je pro prezidenta Zelenského partner, se kterým skutečně otevřeně diskutují celkovou světovou diplomacii, kterou Ukrajina dělá. A stejně tak tu českou.

Diskutují, jak komunikovat různé narativy vůči světovým partnerům, jak se například bavit s Donaldem Trumpem a jeho administrativou. Jak nasměrovat evropské státy, kde ten problém není tak velký. Jak nasměrovat Spojené státy, aby jejich snahy začaly být účinné. Takové jednání probíhá za zavřenými dveřmi, když se potkají tito prezidenti. 

Petra Pavla zároveň velmi respektuje mezinárodní komunita. Jak můžu vnímat, tak ukrajinská společnost i Západ, který stojí za Ukrajinou, ho vnímá jako maják rozumu a srdce z hlediska těch požadavků, co je přijatelné a co už ne.

Náš prezident má morální status v mezinárodní komunitě. A to může být jeho role i do budoucna. 

Kromě toho Petr Pavel více a více hovoří o tom, jak by měl vypadat velký rekonstrukční balíček po ukončení bojů, ten nový Marshallův plán, jak ho náš prezident nazývá. I tam může sehrát důležitou roli například v lákání investorů nejenom z Česka, ale i ze zahraničí. 

Nenahněvat Rusko

Podle šéfky unijní diplomacie Kaji Kallasové nevyužily Spojené státy svých možností tlačit na Rusku. Vidí česká vláda jako alternativu k jisté americké vstřícnosti naopak tvrdší ekonomické sankce? 
Jednoznačně. To je něco, co bychom mohli udělat okamžitě. Konec konců jsme o tom hovořili už od listopadu prosince loňského roku. Ale zatím to evropské státy nedělají.

Spojené státy dokonce Rusko vyňaly z celního balíčku, který uvalily na skoro všechny státy světa. Proto říkám, že je to zatím diplomacie slabosti vůči Rusku. Protože Spojené státy mají nástroje k tomu, aby například snížily cenu ropy tak, aby příjmy ruského rozpočtu, které jsou na ní závislé, začaly výrazně padat.

Nebo by mohly Spojené státy uvalit na Rusko a ruskou ropu sekundární sankce. Což znamená, že státy, které obchodují s ropou vytěženou v Rusku, by byly také předmětem sankcí. Pak už by si nikdo netroufl. To mluvíme především o Číně a Indii. 

Ale z nějakého důvodu to Spojené státy nedělají. Protože prostě nechtějí v té své strategii Rusy nahněvat. A to je z mého hlediska zatím velmi neúspěšná strategie.

Martina Mašková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít