‚Neobjímáme se a nemůžu jim dát pusu.‘ Lékaři pečující o nakažené koronavirem popsali soukromí
Hongkongská lékařka Eunice Chanová si sundává ochrannou roušku, jen aby se osprchovala, najedla a napila. Večer, když se její tři dcery ve věku sedm, devět a 12 let posadí k jídelnímu stolu, si vezme jídlo do jiné místnosti. „Neobjímáme se a nemůžu jim dát ani pusu,“ říká. „Obzvlášť těžké je to pro mou nejmladší dceru,“ citoval ji zpravodajský server The New York Times.
Izolace, kterou na sebe sama uvalila, není bezdůvodná. V Hongkongu byly zatím zaznamenány dva případy úmrtí a 68 případů nákazy novým druhem koronaviru.
Toto poloautonomní čínské město sdílí dost propustnou hranici s čínskou pevninou, kde v důsledku epidemie koronaviru od začátku února průměrně umírá 104 lidí denně.
Itálie oznámila dvě úmrtí na nový koronavirus. V Číně nákaza polevuje, Soul naopak hlásí více případů
Číst článek
Celé město je jako na trní. Zdravotní experti obyvatele varovali, aby si pravidelně myli ruce a nosili na veřejnosti chirurgické roušky, což vedlo k horečnému nakupování a dlouhým frontám před lékárnami.
Ale rizika a úzkost v domácnosti Chanových jsou obzvlášť vysoké. Jak 44letá doktorka Chanová, tak její o rok mladší manžel, doktor Pierre Chan, museli přijmout mimořádná opatření, aby mohli dál léčit své pacienty a zároveň chránit svou rodinu.
Pierre je gastroenterolog ve státní nemocnici a člen hongkongského parlamentu. Tento měsíc vyšetřoval pět pacientů nakažených koronavirem. I když na sobě měl ochranný oděv a nemocnice po něm nevyžadovala, aby nastoupil do karantény, stejně spal 14 dní na podlaze své kanceláře, aby zabránil možné nákaze dcer a manželčiných rodičů.
‚Nikdy nevíte‘
„Neodvážil jsem se jít domů. Neodvážil jsem se ani jít do hotelu. Nikdy nevíte. Mohl bych být nakažený a nevykazovat žádné symptomy. Nebo se mi mohl malý kousek viru přichytit na šaty,“ řekl pro The New York Times. „Za žádných okolností přece nechcete ohrozit svou rodinu.“
Co tě nezabije, to tě posílí? Boj s epidemií nového koronaviru otevírá cestu ke vzniku ‚Číny 2.0‘
Číst článek
On i jeho manželka byli mladými lékaři, když začátkem 21. století vypukla epidemie SARS. Tímto onemocněním se v Hongkongu nakazilo 386 lékařů a dalších zdravotníků. Zemřeli čtyři lékaři, jedna sestra a tři asistenti. Přesto mají z nynější epidemie větší strach, než jaký jim naháněl SARS.
„Tehdy nebyla taková situace jako teď,“ řekl. „Vláda vytvořila ovzduší nedůvěry.“ Tato nedůvěra vyústila ve stávku tisíců zaměstnanců ve zdravotnictví, kteří se tímto způsobem snažili přimět vládu, aby uzavřela hranici a zabránila obyvatelům pevninské Číny vstoupit do města. Protestující také zapalovali určené koronavirové kliniky a karanténní střediska.
Chan říká, že SARS jim pomohl pochopit, jak snadno se mohou epidemie šířit, a jak rychle mohou obrátit život ve městě vzhůru nohama. A také si uvědomili, jak mohou prostá opatření zachránit život.
„Zažili jsme, co způsobil SARS. Viděli jsme lidi umírat,“ říká Pierre Chan. „Teď už vím, že je důvod se bát,“ dodává.
Když se v neděli vrátil domů ze své dobrovolné karantény, dcery mu daly namalovaný obrázek vyzdobený růžovými srdíčky. „Byl jsem hrozně šťastný, že jsem zase doma,“ přiznává. Chirurgickou roušku si ale nesundal a ani je neobjal na přivítanou.
