Libanon zažívá finanční kolaps. Podle místních jde o nejhorší období v historii země
V Libanonu si teď můžou cizí turisté užít vyhlášenou kuchyni za čtvrtinovou cenu. Samotní Libanonci ale vnímají situaci jako nejhorší období v historii země. Místní lira kolabuje a země trpí nedostatkem tvrdé měny. Ještě před rokem byl Libanon považovaný za bohatou a drahou zemi. Dnes jsou statisíce lidí v bezvýchodné ekonomické situaci. Někteří Libanonci ji řeší i sebevraždou.
„Tohle je nejvyšší částka, za kterou můžeš dolar prodat nebo koupit. Osm tisíc lir. V praxi ale dostaneš vždycky o pár stovek míň. Tahle aplikace neustále aktualizuje kurz na černém trhu,“ říká Radiožurnálu Apo Karadolian.
Libanon se dostal do hluboké ekonomické krize a tamní lira rychle ztrácí na hodnotě. V Bejrútu natáček Štěpán Macháček
Patří mu jedna z restaurací a na svém mobilu mi ukazuje aplikaci, která hlídá neustále se měnící černý i oficiální kurz libanonské liry. Apo sedí u stolu s kamarády a náruživě hrají vrhcáby. „Víte, přeci, jak žijí Libanonci. Přijde pátek a začnou se bavit, pít, jíst v restauracích. A nepřestanou až do neděle. Libanonci žít umí. Teď se to ale mění. Každý teď už počítá, na kolik ho ta hospoda vyjde. Radost ze života se z Libanonu vytratila.“
Apo je libanonský Armén a arménština u stolu převládá. „V Libanonu se sešly tři věci: protivládní protesty, koronavirus, a bankovní krize. Letos nikdo nikam necestuje. Jednak kvůli koronaviru, a jednak kvůli kolapsu měny. Dostáváme platy v libanonských lirách, ale za ty si teď dolary nekoupíme.“
Bejrút, to není jen hezky opravené nábřeží podél moře a drahé butiky v centru města. Bejrút je totiž také čtvrť Burž Hammúd, o které se říká, že je jednou z nejhustěji obydlených oblastí na Blízkém východě. Žije tu 150 tisíc lidí, hlavně příslušníků arménské menšiny, jsou tu úzké uličky se všemi možnými obchůdky, směnárnami, tržišti, a nad hlavami je všude velmi hustý propletenec všemožně pospojovaných elektrických drátů.
Dolary na příděl
„Kdybych ty dolary koupila na černém trhu, dala bych za jeden osm tisíc lir. Tady je dostanu za oficiální cenu, a to je míň, než polovina,“ říká paní Lody, která sedí na plastové židli na chodníku před směnárnou. Podobně tu celé hodiny čeká asi dvacet dalších lidí. Nikdo z nich ale s dolary v ruce nakonec neodejde.
Libanon se potýká s finanční a ekonomickou krizí. Pozastavil splácení dluhu ve výši 1,2 miliardy dolarů
Číst článek
„Za oficiální cenu dolary nekoupím. Za tu dostanu jen tenhle příděl oproti různým potvrzením, která musím přinést. A ty dolary ani nedostanu do ruky, ty hned převedou na účet, kam je potřebuju poslat,“ dodává Lody, která dostane příděl na základě platného důvodu, a tím v jejím případě je, že zaměstnává na domácí práce cizinku, se níž má smluvně dohodnutý plat v dolarech.
Třeba turistický výjezd do ciziny ale takovým důvodem není a Libanonci se tak letos například do českých lázní nevydají. „Prožíváme nejhorší situaci v dějinách Libanonu. Horší, než byla občanská válka. Libanon všechno dováží, takže ceny rychle rostou.“
Měnová krize tak citelně doléhá i na ty Libanonce, kteří si donedávna žili velmi dobře. Služebnou zaměstnává i pan Mustafa, který tu také sedí před směnárnou už několik hodin. „Některé služebné zůstaly, některé jely domů. My máme doma na úklid jednu Etiopanku, ale příští měsíc končí. Už si to nemůžeme dovolit,“ říká.
Jdu ještě kousek dál úzkou ulicí plnou arménských a arabských nápisů a míjím další směnárnu. Její zaměstnanec mi říká, že mi žádné dolary neprodá. Má je prý připravené pro ty, kteří je potřebují z vážných důvodů a přinesou mu potvrzení.
