Růst cen munice je přirozený. Do konce roku dodáme 500 tisíc kusů na Ukrajinu, tvrdí Kopečný

Senátní výbor se jednomyslně shodl na tom, že česká muniční iniciativa probíhá v pořádku a ceny, za které nakupuje náboje, mají přijatelnou marži. „Do konce roku máme zajištěno dostatek financí nejenom na pořízení, ale přímo na dodání 500 tisíc kusů velkorážové munice,“ ujišťuje pro Český rozhlas Plus Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny a dodává: „Česká iniciativa není jediná. Jsou i další snahy dodávat munici na Ukrajinu.“

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny

Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny | Foto: Karolína Němcová | Zdroj: Český rozhlas

Premiér Petr Fiala (ODS) uvedl, že Ukrajina dostává desítky tisíc kusů munice měsíčně. Je to udržitelný objem, pokud ceny rostou?
Je to udržitelné. A je to objem, který se v následujících měsících bude navyšovat, protože do konce roku máme zajištěn dostatek financí nejenom na pořízení, ale přímo na dodání 500 tisíc kusů velkorážové munice.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor se senátorem Tomášem Jirsou a s vládním zmocněncem pro rekonstrukci Ukrajiny Tomášem Kopečným

To, že ceny rostou, je přirozené u každé komodity, která je žádaná a které není dostatek. Ale v tuto chvíli to máme nastavené tak, že máme zafixované kontrakty. Stejně jak jsme to popisovali od začátku. Je potřeba mít především finanční prostředky, protože se za to ručí předplatbami, čímž se zafixuje cena.

Co se týče letošního roku, máme dostatek na to dodat avizovaných a zafinancovaných 500 tisíc kusů. Ceny porostou, ale samozřejmě se bavíme o částkách, které jsou snadno dosažitelné pro donory, s kterými jednáme. Doufáme, že i v příštím roce to bude pokračovat.

500 tisíc kusů by to mělo být celkem do konce roku, je to tak?
Ano, 500 tisíc do konce roku.

600 milionů eur

O které donory se momentálně muniční iniciativa opírá nejvíc? Jde stále hlavně o Dánsko a Nizozemsko?
A Německo. Zdaleka největším donorem je Německo, často tolik kritizované za to, že dělá málo, nebo že například teď zveřejnilo návrh rozpočtu na příští rok a avízo toho, co se bude dít s financováním vojenské podpory Ukrajiny přespříští rok.

Ale v letošním roce je to cca osm miliard euro, které dali na muniční iniciativu celkově (všichni podporovatelé – pozn. red.). Jak bylo zveřejněno, bylo to téměř 600 milionů eur (od Německa – pozn. red.), což je zdaleka nejvíc ze všech partnerů.

Ale jak jste říkala, potom je to Dánsko a Nizozemsko. To jsou stabilní partneři, kteří toto financují a kteří mimochodem jsou spokojení s tím, jak transparentně a cenově to probíhá už dva roky.

Německá vláda chce údajně šetřit i na podpoře Ukrajiny. Máte zprávy, že se nějak zásadněji sníží německý příspěvek na iniciativu a pokud ano, od kdy?
Takové zprávy nemáme. Zatím je to předmětem vnitropolitické diskuse v Německu, jaká bude celková částka na vojenskou podporu Ukrajiny příští rok.

Máme zatím pozitivní zprávy z ministerstva obrany Německa. Jsou spokojení s tím, jak nakládáme s jejich prostředky, jak jsme s nimi naložili.

To bylo konec konců i veřejně komentováno představiteli německého ministerstva obrany, když se objevila ta pseudokauza ohledně předražení várky, která byla pro Německo. Jsou s tím spokojení a nyní jednáme o pokračování.

European Peace Facility

Jakou představu máte o návaznosti současných a společných evropských dodávek? Ptám se proto, že tato iniciativa je prezentována jako překlenovací projekt, než začne Evropa dodávat Ukrajině standardně ve větších objemech tak, jak je potřeba.
To si myslím, že nenastane, protože Evropská unie na to pořád nemá nástroje.

Jak jsem již mnohokrát říkal, to, co přivedlo tuto iniciativu na světlo světa, že už jsme to přestali realizovat jenom s Dánskem a Nizozemskem a například Spojenými státy bez pozornosti světových médií, bylo, že tady byla nějaká představa, že Evropská unie dokáže něco poslat, že dokáže sama něco nakoupit.

Ale hlavní problém ze strany institucí Evropské unie byl v tom, že kvůli základním zákonům, na kterých stojí už 70 let, nemohou vlastnit vojenský materiál. Tím pádem je velmi těžké ho dodávat na Ukrajinu, protože by ho nejdřív musela koupit, chvilku vlastnit a pak ho dát.

Ale vnímám, že česká iniciativa na vojenský materiál není jediná. Je tady zmiňovaná (iniciativa) britská, je tady estonská snaha udělat něco podobného.

Tedy vzhledem k tomu, že s nimi děláme dva roky, tak se rozhodně neliší systém transparentního výběru dodavatelů u britské a české strany. To je absolutní nesmysl. 

Do britského systému se hlásilo asi 60 českých firem a ani jedna z nich nebyla přijata bez jakéhokoliv vysvětlení. Ale to je vedlejší.

Každopádně česká iniciativa není jediná. Je několik dalších bilaterálních snah dodávat munici na Ukrajinu. Ale ze strany Evropské unie to bude spíš nějaký kompenzační mechanismus, jak to konec konců je doteď.

Ale naší nadějí a snahou je, aby se kompenzační mechanismus, takzvaný European Peace Facility, Evropský mírový nástroj, mohl vztahovat i na iniciativu typu té české a třeba i ostatních evropských.

Je, nebo není reálné, že by Evropská unie už příští rok vyráběla dva miliony kusů velkorážové munice oproti letošnímu jednomu milionu?
Řeknu to ještě jinak. Evropská unie jako taková nebude nic vyrábět. Členské státy Evropské unie budou vyrábět a budou se využívat nástroje, které jednotlivé členský státy budou považovat za nejefektivnější.

V našem případě jsou ty nástroje založené na bilaterálních dohodách  patnáct států, většina z nich z členských států Evropské unie, kteří to financují, a tím pomáhají navyšovat výrobu.

Instituce Evropské unie nebudou vyrábět nic, protože nevlastní nic takového. Ale členské státy Evropské unie budou navyšovat a budou vyrábět víc.

Nemyslím si, že se dostaneme na dva miliony kusů ročně. Ale na druhou stranu to nevylučuji třeba za rok a půl, za dva.

To, co pozorujeme u českých výrobců, kteří to vyrábí v Evropské unii, nejenom v Česku a na Slovensku, ale i ve Španělsku nebo v Itálii – to je Czechoslovak Group a STV Group – u nich byl nárůst výroby od února 2022 do února 2024 více jak desetinásobný a pokračuje to do teď.

Jakkoliv bude ještě nějakou chvilku trvat, než dostaneme absolutní čísla do pozice, jakou jste zmiňovala, tak už jsme na správné cestě k tomu, jak to udělat.

Martina Mašková, job Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme