Na Slovensku na válečné zločiny Ladislava Nižňanského nezapomněli
Ladislav Nižňanský byl nejspíš posledním Slovákem, který se reálně mohl zodpovídat ze zločinů z 2. světové války. Minulý týden úřady oznámily, že koncem roku 2011 zemřel. Dlouhá léta žil v Německu v Mnichově a pro sousedy to byl obyčejný důchodce. Za války se ale Nižňanský jako velitel protipartyzánské jednotky měl podílet na masakru civilistů. Jenže před německým soudem se to nepovedlo prokázat, a tak Nižňanský odešel z procesu jako nevinný.
Z kostela ve vesnici Ostrý Grúň se hrnou zástupy lidí. Mezi nimi je i Kateřina Maslenová. Čiperná 80tnice se do vesnice přivdala až po válce, neviděla tedy na vlastní oči, jak v lednu 1945 Ostrý Grúň vyvraždili a vypálili vojáci. Ladislava Nižňanského si ale pamatuje odjinud.
„Pocházím z Velké Lehoty, to je asi 20 kilometrů odtud. A u nás byl Ladislav Nižňanský také. Bylo mi tehdy asi 12 či 13 let. Pamatuji si ale jen, že přišli k nám a o co si řekli, to jsme jim dali,“ vzpomíná.
Na místě, kde Ladislav Nižňanský údajně spáchal svůj zločin, natáčel reportáž zpravodaj ČRo na Slovensku Vojtěch Berger
Paní Maslenovou přece jen trochu zrazuje paměť, a tak zpravodaje Radiožurnálu Vojtěcha Bergera odvedla k sousedovi. Ten prý si pamatuje všechno.
‘Nikdo nedokáže říct, jestli to byl Nižňanský‘
Ondrej Maslen oslavil nedávno stovku. Bylo mu tenkrát 33, když se ze spodního konce vesnice ozvala střelba. „A Němci se pak rozešli do jednotlivých domů a všechny obyvatele nahnali na jedno místo. To byla ta jednotka Edelweiss,“ zavzpomínal.
Pan Maslen stačil ještě utéct do strmých kopců, a díval se seshora na to, jak vojáci vraždí. Na klíčovou otázku, jak a jestli vůbec se na masakru podílel Ladislav Nižňanský, ale nedokáže odpovědět ani on.
„Nikdo nedokáže říct, jestli to byl Nižňanský. Protože o něm se začalo mluvit až později,“ vysvětlil.
Co vlastně byla jednotka Edelweiss, jejíž části Ladislav Nižňanský velel? Otázka pro vojenského historika Františka Cséfalvaye.
„Edelweiss byla protipartyzánská formace určená vysloveně na stíhání a likvidaci partyzánů, respektive povstalců. Byla složená z více rot. A o co v této záležitosti nejvíce jde, byla tam jedna slovenská rota, které velel Ladislav Nižňanský,“ odpověděl.
Vojáci z jednotky Edelweiss v lednu 1945 vyplenili nejen obec Ostrý Grúň, ale i nedalekou vesnici Kľak. Někteří masakr přežili, na usvědčení Ladislava Nižňanského to ale nestačilo. Nižňanský dostal v nepřítomnosti v roce 1962 v Československu trest smrti.
V roce 2006 zmírnily slovenské soudy trest na doživotí. Ani pak se ale slovenské justici nepodařilo dostat Nižňanského k výkonu trestu na Slovensko.
Nižňanský zemřel loni před Vánocemi, formálně jako nevinný člověk. Podle historika Františka Cséfalvaye byl ale na základě vojenské logiky naopak jednoznačně vinen.
Za jednotku zodpovídá velitel
„Podívejte se, jestli tam on byl, nebo kde stál a jak stál, není zásadní. Jeho jednotka tam působila. To znamená, že za to zodpovídá velitel. A to je nejdůležitější otázka a ne to, zda držel, nebo nedržel pistoli. Ve válce zodpovídá velitel za svoji jednotku,“ zdůraznil.
Otazníků po sobě nechal Ladislav Nižňanský ještě mnohem víc. Nejdřív byl důstojníkem v armádě, přidal se ale ke Slovenskému národnímu povstání a prohlásili ho za zběha. Hned nato znovu změnil stranu a dal se k protipartyzánské jednotce, kde se měl podílet na zmíněných masakrech.
Po válce pak emigroval a podle spekulací mohl sloužit i několika tajným službám najednou. Podle některých historiků se odpovědi na otázky kolem Nižňanského ukrývají ve zpravodajských archivech ve Washingtonu, Moskvě anebo Londýně.
