Naděje? Spíš strach. Syrští Kurdové se bojí rebelů z Damašku, Turků i spících buněk hnutí IS

Praha/Damašek 17. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak a kudy jste se v těchto velmi revolučních časech pro Sýrii do země dostali?
Nebylo to vůbec jednoduché, protože ty změny mají vliv i na to, jakým způsobem se můžete dostat do Sýrie. V neděli, kdy byl oznámen pád režimu Bašára Asada, jsme ale zburcovali všechny naše kontakty. Díky tomu, že můj kameraman Ján Schürger v Sýrii několikrát byl, tak ty kontakty měl. Několik lidí paralelně a nezávisle na sobě pracovalo, aby nás dostalo do Sýrie. Přiletěli jsme nakonec přes irácký Kurdistán, přes město Erbil. Zásadní pro nás bylo dostat se do Sýrie ještě v pondělí, protože tady platí určitá pravidla, kdy hraniční přechod je otevřen pouze tři dny v týdnu. Tím pádem jsme museli přejít v pondělí, protože jinak bychom museli čekat do středy. Dopadlo to nakonec dobře a byli jsme v poslední skupině, která se ještě dostala na území syrského Kurdistánu.

V posledních dnech se pohybujete na severovýchodě Sýrie, kdy z jedné strany máte Irák, z druhé strany Turecko. Celou tuto poměrně rozsáhlou oblast měly pod kontrolou Syrské demokratické síly (SDF) vedené Kurdy. Platí to stále i přes revoluční události posledních dní?
Tuto oblast mají stále pod kontrolou syrští Kurdové s tím, že je teď frontová linie. Zjišťovali jsme, jestli je vůbec možnost dostat se přes tuto frontovou linii, a bylo nám řečeno, že civilní přechod je u města Tabka. Tam by to tím pádem mělo jít, ale co vím, tak to zatím žádný novinář nezkoušel, protože tam jsou i obavy ohledně toho, jak by reagovala druhá strana a nové vedení HTS.

Nové vedení HTS, což je zkratka skupiny Haját Tahrír aš-Šám, jsou syrští rebelové, kteří jsou v posledních dnech pod drobnohledem světových médií, protože ovládli postupně Aleppo, Homs a následně i Damašek a svrhli po 24 letech režim Bašára Asada. Jak na ně Kurdové nahlížejí?
Řeknu upřímně, že Kurdové se velmi obávají toho, kdo jsou HTS. Často nám tady říkají, že rebelové, kteří proti nim bojují, mají označení ještě Islámského státu a netají se tím. Slýcháme, že jsou vysoce fragmentovaní a jsou mezi nimi radikálnější skupiny.

S Břetislavem Turečkem, odborníkem na Blízký východ, expertem z Metropolitní univerzity Praha a někdejším zpravodajem Českého rozhlasu, jsme už mluvili o tom, že lidé, kteří HTS vedou, stáli u zrodu pobočky Al-Káidy v Sýrii a v minulosti tvořili nechvalně proslulou frontu an-Nusra. 
Mají velké obavy, ale také je potřeba chápat, že i když je syrský Kurdistán jedna třetina Sýrie, tak ne všude mají kurdské milice takovou kontrolu. Například když jsme byli ve městě Kamišli, tak tam lidé poměrně synchronně říkali, že HTS je špatná organizace a je potřeba si dát pozor, ale když jsme potom byli ve městě Rakka, kde je sunnitská většina, tak nálady byly jiné a víc jsme se bavili o tom, že by chtěli, aby syrští Kurdové jednali s HTS, aby Sýrie byla jednotná. Tím nechci říct, že by tady někdo mluvil o tom, že by syrský Kurdistán měl získat nezávislost jako takovou. Všichni chtějí, aby Sýrie byla jednotná, ale myslím si, že syrští Kurdové by chtěli hrát větší roli v rámci nové vlády v Damašku. Cítíme mnohem větší strach z Turků a ze Syrské národní armády (SNA) než z HTS a vypadá to, že syrští Kurdové se rozhodli, že chtějí jednat s HTS a ustavit novou společnou vládu právě i kvůli vlivu Turků, protože těch se obávají mnohem více než nového vedení země.

Islámský stát jako staronová hrozba

Chci se zastavit u města Rakka, kde jste byla o víkendu. Psala jste mi, a viděl jsem to i v reportáži, kterou jste vysílala na České televizi, že Kurdové pravidelně kontrolují město, hledají spící buňky takzvaného Islámského státu, protože město Rakka bylo jeho baštou. Jak veliké je nebezpečí, že by tam nějací bojovníci Islámského státu stále byli? 
Je to stále velké nebezpečí. SDF nám zároveň často říká, že se bojí toho, že bude muset přemístit na frontovou linii, kde se stále bojuje, vojáky, kteří hledali spící buňky a dělali patroly. Tím pádem se trochu zapomíná na to, že Islámský stát je stále nebezpečí. SDF z toho má obavy a zdůrazňuje to i v rámci mezinárodní situace. Myslím si, že vnímají, že to je něco, čeho se bojí celý svět, tím pádem neustále připomínají, že to je problém a nebezpečí, které by se mělo řešit. Dodávají, že toho jednoduše nebudou schopni ve chvíli, kdy budou muset bojovat proti SNA.

Mají strach i z toho, že by bojovníci HTS mohli vtrhnout do věznic, kde jsou uvězněni například i bojovníci Islámského státu, a propustit je?
Nejde jenom o HTS. Co jsme navštívili věznice tady v Sýrii, v syrském Kurdistánu, tak nám říkali, že bylo několik pokusů prolomit je a dostat se tam. To byli většinou i sympatizanti Islámského státu. V Rakka k tomu došlo zhruba pět šest dní zpátky, minulý týden, kdy se ale podařilo zajistit prostor, takže k proražení věznice nedošlo. Ale je to něco, z čeho mají velký strach.

Říkala jste, že jste v těch věznicích byli, tak jak vypadají, jak si to mám představit?
Byli jsme ve věznici v Hasace, kde jsou držení bývalí příslušníci Islámského státu. Natáčeli jsme s Rusem, který byl přiveden do jedné místnosti, kde jsme se nacházeli, byl v poutech, měl zakryté oči, posadili ho tam a my jsme s ním vedli rozhovor. Bylo nám dovoleno vést ho v ruštině, ale po celou dobu byl v místnosti i příslušník ochranky věznice, který zaznamenával informace na kameru. Vždy po tom, co jsem položila otázku a vězeň odpověděl, tak prosil, abych mu přeložila, o čem jsme se bavili, a dostali jsme přísný zákaz informovat ho o tom, co se děje kolem, že režim Bašára Asada padl a v Sýrii jsou nějaké změny. I tam se totiž obávají, že kdyby to vězni zjistili, tak v tu chvíli začnou nepokoje. Šílenství, ke kterému může dojít v rámci věznice, už by možná nebyli schopni uhlídat a mohlo by to vést k mnohem většímu problému.

O čem jste s tím vězněm tedy mluvili? Co vám říkal?
Bavili jsme se o tom, jak vstoupil do Islámského státu, jak se rozhodl vyrazit z Ruska. Říkal, že tehdy v letech 2016 a 2017 hodně sledoval muže, kteří povídali ve videích a byli členy Islámského státu. Ti ho přesvědčili, že ta ideologie je správná, a rozhodl se přijet. Na konci rozhovoru došlo k takovému velmi zvláštnímu momentu, kdy mi ten vězeň rusky řekl, že kdybych chtěla vědět víc o ideologii Islámského státu, tak se mám na něj obrátit. Plnil roli islamisty a začal mě verbovat k Islámskému státu, což je v osobní rovině velmi zvláštní pocit.

Teď jste stále ve městě Hasaka. 
Přesně tak. 

Slyšíme za vámi i nějaké ruchy. Můžete se tam normálně pohybovat po ulicích? 
Ano, můžeme. Teď se nacházím v parku hlavní ulice. Slyšíte hudbu, to je zřejmě nějaká místní restaurace nebo bar, co tak můžu pozorovat na první pohled. Hasaka je klidné město. Je ale pravda, že když jsme byli ve městě Rakka, tak jsme měli informace, že tady dochází k nepokojům. Ale s ohledem na to je velmi těžké vůbec zhodnotit, jaká je aktuální situace, protože nejsou skoro žádné informace. SDF totiž v takových městech většinou ihned vypne signál, takže nemůžete komunikovat, ti lidé nemohou komunikovat, aby se neshromažďovali a nevedlo to k nepokojům. Zároveň nás potom syrští Kurdové upozorňovali na to, že je řada dezinformací, které plynou z turecké strany.

Jen pro vysvětlení – SDF je zkrátka pro Syrské demokratické síly, které vedou Kurdové a ovládají velkou část Sýrie na severovýchodě země. Abychom to nepletli s národním armádou SNA, která naopak má podporu z Turecka. Ještě zůstanu u Islámského státu. Rodiny jeho bojovníků jsou internovány v táboře Húl, v minulých letech se psalo, že tam jsou desítky tisíc lidí, desítky tisíc dětí a ty děti jsou taky v táboře Roj, kam jste s kameramanem Jánem Schürgerem vyrazili. Mělo by jít o menší tábor, tak jak to na místě vypadá?
Je to menší tábor, je tam zhruba sedm tisíc lidí, ženy a děti. Celý areál tábora je oplocený, ven se nikdo nedostane, ale my jsme byli vpuštěni dovnitř. Byli jsme nejprve na tržnici, kde si ženy mohou nakoupit, a já jsem se snažila s nimi bavit nejdřív přes tlumočníka. Pak jsem zjistila, že tam je řada rusky mluvících, takže ve chvíli, kdy jsem jednu ženu oslovila rusky, se najednou seběhly všechny ostatní a chtěly se bavit. Říkaly mi například, že když tam byli jiní novináři, tak se potom v reportážích často měnil kontext, což se jim nelíbilo. Říkala jsem jim, že se můžeme bavit rusky a uvidíme, kam to všechno povede. Jedna žena nám ukázala ubikaci, ve které žije. Pochopila jsem z toho, že mají vlastní vnitřní ekonomiku, protože ne všechny ženy dostávají peníze od svých rodin, takže mohou například dělat nějaké služby pro jiné. Žena, která nás pozvala k sobě, se starala o zahradu. Takovou službu může nabídnout jiné ženě výměnou za peníze, za které si potom nakoupí nějaké věci na tržnici. Ředitel tábora nám říkal, že v posledních týdnech ženy očividně cítí, že se něco děje. Oproti vězňům-mužům Islámského státu mají přístup k informacím, mají televizi, takže vědí o tom, že je změna. Vyvolává to neklid a dokonce se prý v posledních dnech zvýšil počet žen, které se pokusily o útěk z tábora.

A to jsou syrské ženy, manželky bojovníků z Islámského státu jako v táboře Húl?
Převážně jde o ženy ze zahraničí, mnoho jich je z Ruska, z ruského Dagestánu. Odtamtud byly i ženy, se kterými jsem se bavila. Tábor je rozdělen na tři části. V jedné z částí jsou irácké a syrské ženy a v dalších dvou částech jsou ženy ze zahraničí. 

To znamená uprchlice z těch míst.  
Přesně tak. 

Bavila jste se už s nějakými uprchlíky z míst, která teď ovládají rebelové z HTS? Mluvila jste s lidmi, kteří utekli například z Damašku a okolí na severovýchod?
Podle místních médií žije ve městě Rakka zhruba 100 tisíc takových uprchlíků. My jsme měli možnost potkat jednu rodinu, jež se přestěhovala za svými příbuznými, kteří utekli už v minulosti z města Idlib. Muž, se kterým jsme se bavili, byl z města Manbidž, kde došlo k bojům mezi SNA podporovanou Tureckem a SDF s kurdskými milicemi. To, co se tam odehrávalo, bylo rabování, střelba a to všechno na nich zanechalo velký neklid. Tím pádem se tito lidé rozhodli, že v jednu chvíli si sbalí, co mají, a přestěhují se za příbuznými do města Rakka.

Zahraniční síly

Mluvili jsme o tom, že Kurdové mají obavu z budoucnosti a nesdílejí nadšení jiných syrských občanů z toho, že západní část země ovládli bojovníci HTS a jsou teď i v Damašku. Sýrie je rozsekaná na několik částí, každou má pod kontrolou někdo jiný. U koho nacházejí Kurdové zastání i z mezinárodního hlediska?
Určitě to jsou Spojené státy. Když jsem se ptala, jaký je plán Turecka a kdo je dokáže ochránit, tak mi říkali, že jedině Spojené státy dokážou vytvořit nějakou dohodu nebo možná mediovat rozhovor mezi všemi stranami, aby došlo k pochopení. Často tu také vidíme americké obrněné transportéry, které projíždějí po celém syrském Kurdistánu. Je také informace, že jejich síly se přesunuly do města Kobani, o které se nejspíše bude v následujících dnech bojovat. I to, že vidíme americká vozidla, je důkaz toho, že Američané ukazují svou sílu, přítomnost i podporu pro syrský Kurdistán a kurdské milice. 

Došlo tu ale k velmi zajímavé situaci, kterou bych chtěla zmínit. Když jsme se dostali do města Kamišli, vyrazili jsme na mezinárodní letiště a viděli jsme tam velké množství ruské techniky. Viděli jsme systémy protivzdušné obrany i vrtulníky, což nás zarazilo, protože se o Kamišli a přítomnosti Rusů v tomto městě skoro vůbec nemluví. Potom jsme zjistili, že Rusové se do Kamišli přesunuli z jiných základen, například z Aleppa. Pak ještě přišla velmi zajímavá informace ohledně toho, že když Rusové zjistili, že Američané mají zájem o tuto základnu a chtějí si na mezinárodním letišti v Kamišli též vybudovat své zázemí, tak se rozhodli, že tam zůstanou. Tím pádem brání Američanům v patrolách kolem letiště a americká základna je potom blíže k irácké hranici.

Není Kamišli to město, které v minulých dnech ostřeloval Izrael? Vy jste na místech toho zásahu byla, že?
Byli jsme tam, ale první den se mluvilo o tom, že to byly izraelské síly, letectvo, ale následující den jsme zjistili, že to byli Turci. Ostřelování přicházelo ze strany Turků, nikoliv z Izraele. Ale Izrael v ten den ostřeloval masivně celou Sýrii, snažil se ničit muniční sklady a v tom velkém chaosu ta informace tak trochu zapadla. Teprve další den jsme zjistili, jaká byla pravda.

Evropská unie chystá humanitární most do Sýrie. Jak jsem se dočetl, mají tam zamířit potraviny, léky a další pomoc. To všechno má směřovat i do Kurdy ovládaných oblastí? 
Co jsem pochopila, tak převážně půjde o pomoc pro stranu rebelskou, kde se ustavuje nová vláda. Syrský Kurdistán jako takový, nehledě na to, že dochází k bojům, má vlastní správu, všechno tu funguje relativně dobře a mnohem lépe, než na té druhé straně, kde byl značný chaos a všechno se teprve vrací do svého normálu. Ale říkali mi zajímavé věci o ekonomické situaci syrského Kurdistánu, která se v souvislosti s celou situací v Sýrii hodně změnila. Když teď jdete vyměnit dolary, tak dostanete o polovinu méně peněz, než před týdnem, kdy jsme sem dorazili. Místní si zároveň stěžují, že ceny za služby nebo potraviny jsou stále vysoké. Prodejci často říkají, že zboží nakoupili za mnohem více, to znamená, že to musí za mnohem více i prodat. Takže ekonomická situace má vliv i na syrský Kurdistán.

Mluvila jste o naději, ale i o strachu. Co převládá a s jakými pocity budete Sýrii opouštět?
Rozhodně ji budu opouštět s pocitem toho, že se teď rozhoduje o Sýrii, o syrských Kurdech a je to něco, co bychom měli sledovat i nadále. Chápu, že jakmile novináři opustí Sýrii, tak pozornost opadne a je možné, že pod hávem nepozornosti by se tu mohly potom dít věci, které by se nám v budoucnu mohly vrátit. Jenom doufám, že nadále budeme sledovat situaci v Sýrii.

Když se rozhoduje o Sýrii, vyvolává to spíš naději, nebo strach?
Řekla bych, že v syrském Kurdistánu je to spíše strach než naděje. Je to euforie z pádu režimu Bašára Asada, která postupně přešla ve strach o to, jaká bude budoucnost syrského Kurdistánu.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize a youtubové kanály FRANCE 24 English a Al Jazeera Arabic.