‚99 procent euforie a procento obav.‘ Damašek slaví na prahu nejasné budoucnosti, říká novinář Boháč
Už skoro před týdnem svrhli syrští rebelové režim diktátora Bašára Asada, který byl u moci 24 let. Povstalci ustavili přechodnou vládu a slibují éru nové svobodné Sýrie. Budoucnost země je pořád nejasná, přímo v Damašku však podle Vojtěcha Boháče ze serveru Voxpot panuje především euforie. „Současné vedení ví, že ať už se bude dít cokoliv, nejprve je potřeba svůj nový režim stabilizovat,“ popisuje pro Radiožurnál z místa Boháč.
Kde teď přesně jste a co teď se v Damašku momentálně děje?
Teď jsme se vrátili do starého centra Damašku. Dnes jsme většinu dne trávili ve vyhlášené asadovské věznici. Poté jsme se vrátili na demonstrace v centru města, kde lidé slavili - ať už ozbrojenci, tak studenti a všemožní další - a teď jdeme zpracovávat materiály.
Jaká je nálada v Damašku týden po svržení Asadova režimu? Ze Sýrie hovoří novinář Vojtěch Boháč
Bylo složité a nebezpečné se do Damašku dostat?
Složité to příliš nebylo. My jsme přiletěli do Bejrútu a odtud jsme přejeli přes hraniční kopce. Jestli je to nebezpečné, je poměrně složité říct. Nám se nic nestalo, ale vjíždíte na území, které kontrolují různé frakce ozbrojenců a vy přesně nevíte, co vám může hrozit. My se samozřejmě snažíme držet v bezpečí, ale dnes je to teprve týden, co se změnil režim po více než 50 letech.
A hodně lidí nám říká, že jdou směrem ke svobodě, ale že to pro ně bude dost složitá cesta, protože nemají zkušenost se svobodou. A to jde přesně vidět na tom, že chodíte po ulici a potkáváte různé ozbrojence z různých frakcí. Potkáváte lidi, kteří ještě nedávno bojovali pro An-Nusru, syrskou pobočku Al-Káidy. O mnohých z nich je docela jasné, že ještě před lety bojovali třeba s Islámským státem.
Tady je ta nálada doopravdy slavnostní, povznesená, ale nikdy nevíte, kdy se nějaké frakce nepohodnou, kdy se začne dít něco horšího, a proto je to takové lehce nepředvídatelné.
3:39
Syrští uprchlíci v Jordánsku oslavovali pád Asadova režimu. Nejsou si ale jistí, zda se do země vrátit
Číst článek
Projevují se už teď třeba nějaké náboženské anebo i společenské rozdíly? Soudě podle toho, co jste zatím měli šanci vidět?
Absolutně ne. Doopravdy, teď všude kolem sebe vidíte jenom slavit lidi, kteří vám budou říkat: Vítejte v nové, svobodné Sýrii. Lidi se usmívají, jsou nadšení, chtějí se s vámi fotit, ať už jsou to ozbrojenci, ať už jsou ze Sýrie nebo ze zahraničí. Takže zatím, tak jak to na nás působí, ta nálada je doopravdy povznesená a velice pozitivní a jednotná.
A vy jste v Sýrii, konkrétně v Damašku poprvé?
Ne, v Sýrii už jsem byl, ale ještě před začátkem války, takže teď je to novinka.
To srovnání máte. Co teď může komplikovat poválečnou obnovu Sýrie?
Nejvíc jde o to, a my vidíme u Muhammada Džúláního, že se snaží ze všech sil nenaštvat na mezinárodní scéně žádnou větší významnou zemi, která by mohla podpořit nějakou frakci.
Snaží se vyrovnat dobře i s odcházejícím Ruskem, snaží se mít dobré vztahy v Perském zálivu, snaží se vysílat pozitivní signály vůči Západu. Doopravdy, on si uvědomuje, že v současné době jsou ta země i jeho režim tak křehké, že kdyby se do toho obul někdo ze zahraničí, stabilita může být narušena. Současné vedení ví, že ať už se bude dít cokoliv, nejprve je potřeba svůj nový režim stabilizovat.
Rusko odváží ze Sýrie svou vojenskou techniku. Nákladní letoun Antonov AN-124 s ní míří do Libye
Číst článek
Potom nám ale už v Libanonu po cestě dost lidí říkalo, že oni doopravdy ještě nemají zkušenost se svobodou. A je tady plno lidí, kteří mají svůj názor na to, kam by Syrie měla do budoucna směřovat. A přestože Džulání a jeho HTS, ta vítězná síla, je teď respektovaná jako ti, co doopravdy svrhli režim Bašára Asada, je tady pořád hodně frakcí, které si v jeden moment můžou říct, že vidí ten vývoj Syrie jinak než ti vítězové.
Právě zvláštní zmocněnec OSN pro Sýrii Geir Pedersen v sobotu na jednání v jordánské Akabě s ministry zahraničí arabských zemí, Turecka a Spojených států varoval před kolapsem státních institucí v po pádu Asadova režimu. Vraťme se ještě k očekávání místních a jejich pocitům. Euforie, anebo obavy? Čeho jste víc byl svědkem?
Řekl bych 99 procent euforie a jedno procento obav. Ano, doopravdy tady vidíte všechny možné lidi. Vidíte tady kompletně zahalené ženy v nikábech, vedle kterých oslavují studentky bez šátků na ulicích.
Dneska jsme se bavili se studentem architektury na hlavním náměstí, který oslavoval, a vedle něj ozbrojenci, kteří bojovali ještě nedávno s An-Nusrou a přišli právě z Idlibu ze severu.
A doopravdy, ať najdete kohokoliv, ať jsou to lidi z vyšší třídy, chudší lidi, všichni slaví poměrně jednotně. A ty obavy se ozývají, spíš když se už na to cíleně zeptáte a ptáte se na otázku, co bude dál. Většina lidí vám řekne, že teď je potřeba znovu vybudovat Sýrii. A občas vám někdo řekne: Teď se budeme muset naučit žít v míru a žít ve svobodě. A nebude to snadné.
