Syrští uprchlíci v Jordánsku oslavovali pád Asadova režimu. Nejsou si ale jistí, zda se do země vrátit
Milion Syřanů vyhnala z domovů nedávná ofenziva povstalců proti režimu Bašára Asada. Uvedl to Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Někteří z nich Sýrii opouštějí v obavách před pomstou nových vládců. Jiní uprchlíci se naopak do země po letech vracejí. Šest miliónů jich je v zahraničí a hostitelské země doufají, že se začnou vracet domů. Třeba z Jordánska ale zpátky do Sýrie většina uprchlíků nespěchá.
V jordánské vesnici Zaatarí, která leží nedaleko uprchlického tábora, si otevřel pekárnu Fathí, který je původem z Egypta. Zaměstnává v ní místní Jordánce ale také syrské uprchlíky. Mezi nimi i 21letého Abdalláha.
Abdalláh žije v největším uprchlickém táboře v Jordánsku už od roku 2011 se do Sýrie chce vrátit. „My jsme sem utekli kvůli válce v roce 2011. Jsme celou dobu v táboře a chceme se do Sýrie vrátit. Snad se tam vydáme už po Ramadánu,“ říká.
„Práce tady v Jordánsku je. Situace je tu určitě lepší než v Sýrii. Ale chci se vrátit domů. Radši budu ve své zemi, než jako uprchlík v cizině. Strach z lidí opadl, ale chce to počkat, až nová vláda situaci v Sýrii uklidní,“ dodává.
Jiná je situace u starší paní Manfíje. Ta už nikam z Jordánska nechce. Přišla ze vzdáleného Homsu, kde je všechno prý v troskách a její příbuzní jsou buď mrtví, anebo rozutečení po Sýrii a celém světě. Nic jí zpátky do Sýrie neláká. Nejraději by prý dožila svůj život tam, kde už je přes 10 let.
Ve vesnické samoobsluze za pultem s masem pracuje další Syřan, Hádžim. „Víte co, lepší je ještě chvíli počkat. Trochu strpení to chce, až to svět dá v Sýrii trochu dohromady. Nespěcháme. Situace tam ještě není úplně bezpečná,“ říká k možnému návratu do Sýrie.
Hádžim je z Dar´á, města kousek od jordánských hranic, a v táboře žije už 13 let. Do Jordánska utekl nelegálně a bez pasu. Neví tedy, jak to s jeho návratem do Sýrie bude.
Červený kříž v Sýrii eviduje 35 tisíc pohřešovaných za 13 let. Otevření věznic dává naději jejich rodinám
Číst článek
„Nemáme tam žádné bydlení a mám malé děti. Mám s nimi teď odejít do neznámé budoucnosti? Pořád ještě nevíme, co se tam stane. Sourozence mám všechny tady,“ dodává Hádžim.
Mladá generace uprchlíků si ze Sýrie už často nic nepamatuje. „Mně je teď šestnáct. Když jsme sem přišli, byly mi 2 nebo 3 roky. Takže jsem tady vyrostl a vychodil školu. Já bych tu nejraději zůstal. Mám tu kamarády a o Sýrii nic nevím,“ říká mladý Muhammad, který žije s rodinou ve vesnici.
Od rychlého návratu do Sýrie mnoho uprchlíků odrazuje tamní rozbitá infrastruktura, zničené domovy nebo nefunkční školy. Strach z Asadova bezpečnostního aparátu ale už ne.
„V táboře byla neskutečná radost. Lidi jsou strašně rádi. Ty pocity se nedají popsat. Pád Asada po 13 letech našich snah. Díky bohu. Nakonec se do své milované vlasti vrátíme. Jinou nemáme,“ popisuje Hádžim atmosféru v táboře po pádu Asadova režimu.
