‚Karabach je naše země.‘ Do měst pod arménskou správou se po válce začíná pomalu vracet život
Do Náhorního Karabachu už se po skončení války vrátilo několik desítek tisíc běženců. Zjišťují, co zůstalo z jejich domů a jestli tam budou moci znovu žít. Život se postupně vrací i do správního centra Stěpanakertu, jehož většina obyvatel se v závěru války evakuovala do Arménie. Návrat života sledoval zvláštní zpravodaj Radiožurnálu Martin Dorazín v Náhorním Karabachu.
Stěpanakert, sídelní město Náhorního Karabachu, zůstane podle mírového plánu Arménům. Tato metropole teď vypadá opravdu přízračně. Válka skončila. Začaly fungovat také semafory a veřejné osvětlení, takže se dá po městě chodit i v noci. Po ulicích sice jezdí auta, ale lidí je tady velmi málo. A ty, co potkávám, tak jsou většinou v uniformách.
Poslechněte si celou reportáž zvláštního zpravodaje z Náhorního Karabachu Martina Dorazína
Ale i v úterý sem z Arménie přijelo několik autobusů, které přivezly uprchlíky. Většina obchodů je ale stále zavřená. Mnohé z nich mají rozbité výkladní skříně, což je následek buď tlakové vlny, nebo dopadu rakety někde v okolí.
S každým dnem je tady, ve Stěpanakertu, víc a víc lidí. Už to není tak prázdné město jako za války. Lidé jako například paní Valentina se vrátili do svých domů, do svých bytů před několika dny.
„Žiji sama, nejprve jsem odjela do Jerevanu a odtud nás odvezli do Kirovakanu. Po pěti dnech už jsem byla zpátky doma,“ popisuje návrat do Stěpanakertu Valentina.
‚Velká Arménie‘
Valentina nerozumí, co po od nich Ázerbájdžánci vlastně chtějí. Podle ní zde všichni mohli žít v míru. „Za první války před třiceti lety jsme jim řekli: vždyť tu můžete zůstat, neodcházejte, bude žít, jak jste žili, ale oni odjeli. Jejich prezident Alijev prohlásil, že Karabach je jejich země. Není a nikdy nebyla. Měl se lépe učit. Karabach je naše země,“ prohlašuje Valentina. Zároveň vyjadřuje lítost, kolik mladých chlapců kvůli Alijevovy hlouposti muselo zemřít.
Ve skromné kuchyňce mi nabízí kávu a čokoládové bonbony. Dům, do kterého se navrátila, má zničená jen okna. Ptám se, jestli je ráda, že ve městě jsou teď vojáci ruské mírové mise. Podle ní je správné, že přijeli. Bez jejich přítomnosti by mohlo dojít k vyhnání všech Arménů jako ve městě Šuši.
Reportér Radiožurnálu projel Lačinský koridor – jedinou spojnici arménské část Karabachu s Arménií
Číst článek
„Teď už tady snad zůstaneme, protože Putin nám slíbil ruské občanství. On věděl, že bude válka,“ doplňuje Valentina.
Do rozhovoru se zapojuje i soused paní Valentiny, který se za ní zaskočil podívat: „Vy jste měli Československo a my jsme měli Velkou Arménii, ale ta se pořád zmenšovala. Teď už z ní zbyl jen kousíček.“
Soused Valentiny si není jistý, co přijde dál. Zdá se mu, že Arméni prodávají sami sebe. „A nakonec nám vždy přijdou na pomoc Rusové. Nevím, co by s námi bylo bez nich. Nu dobrá, všem hodně zdaru,“ říká.
Když jsem ze Stěpanakertu odjížděl, ulice už se zaplnily lidmi, otevřely se první školy. A začala zima. Ta bude pro zdejší lidi obzvlášť těžká, protože spousta domů má teď místo oken nebo stěn jen plastové fólie.
