Nedostatek dárců orgánů řeší v Izraeli zákon o přednostní transplantaci
Mezi Izraelci v posledních letech rychle roste počet potenciálních dárců orgánů. Dříve přitom měla země akutní problém s jejich nedostatkem. Na rozdíl od České republiky se totiž u zesnulého předpokládá nesouhlas s darováním orgánů. Před pěti lety ale začal v Izraeli platit zákon o přednostní transplantaci pro ty, kdo jsou v databázi posmrtných dárců. A přináší dobré výsledky.
Trojice studentek medicíny oslovuje ve vstupní hale nemocnice v Haifě kolemjdoucí. Dívky jim nabízejí, aby se upsali k posmrtnému dárcovství orgánů, a získali tak takzvanou kartu Adi.
„Pokud to tu podepíšete, znamená to, že chcete orgány darovat. A pokud budete potřebovat transplantaci vy, budete v pořadníku žadatelů před lidmi, kteří to nepodepsali a kartu nemají,“ vysvětluje studentka Daisy, která působí jako dobrovolnice.
Před pěti lety začal v Izraeli platit zákon o přednostní transplantaci pro ty, kdo jsou v databázi posmrtných dárců. Přináší dobré výsledky
Systém karet Adi funguje v Izraeli už od roku 1978. Jméno nese po Adim Ben Drorovi, mladém pacientovi, který se ledvin vhodných k transplantaci nakonec nedočkal.
Blížící se smrt ho ale přivedla na myšlenku, že souhlas s dárcovstvím by lidé mohli dávat organizovaně.
Malý počet potenciálních dárců byl v Izraeli daný také rozšířenou představou, že židům náboženství nedovoluje posmrtný zásah do těla. Skutečnost je ale jiná.
„Pro židy z transplantace orgánů žádný problém nevyvstává. Ptala jsem se na to přímo rabína a ten mi řekl, že náboženství tuto pomoc druhým schvaluje. Pokud vím, tak ani křesťanům to nevadí. U islámu si tím jistá nejsem, ale podepisují nám to tu i muslimové,“ říká Daisy.
Muslimští a židovští duchovní se s moderní medicínou přou jen o to, kterým okamžikem u člověka, a tedy potenciálního dárce, nastává smrt. Třeba pana Sámího, příslušníka arabské menšiny v Izraeli, to ale vůbec netrápí.
Kartu má 15 procent dospělých
„Mě to nezajímá. Náboženství ať si řeší své věci. Já si o svých krocích rozhoduji sám. Je to přece lidské. Když tím někomu pomůžu, tak proč bych to neudělal? Někomu to bude užitečné, může mu to dokonce zachránit život. Je to moc dobrá myšlenka,“ pochvaluje si systém karet Adi pan Sámí.
Pomoc ostatním je ale v mysli lidí vyvážena i pomocí, kterou očekávají. Stejně je tomu zřejmě i u pana Ariela.
„Určitě je dobré to podepsat. Může to zachránit život dalším lidem. Já jsem sem přivedl také ženu, aby to podepsala, a z příbuzných se zapojil ještě synovec. Jinak to v mém okolí není nijak rozšířené. Ta kampaň je ale úžasný projekt. Tady v nemocnici se určitě hodně lidí podepíše. Holky by ale měly získávat podpisy také ve čtvrtek v supermarketu, tam by teprve měly žně,“ radí studentkám pan Ariel.
Kartu Adi má už asi 15 procent dospělé populace Izraele. Zákon o přednostní transplantaci pro její držitele skupinu potenciálních dárců značně rozšířil.
Zvětšit mapu
