‚Nejdražší, co mám, jsou moje kočky.‘ Kosťantynivka je na dostřel Rusů a lidé opouští své domovy
Kosťantynivka v Doněcké oblasti. Každý den ničená ruskými bombami, drony a raketami…červen 2025. pic.twitter.com/R1eW0vjDcW
— Martin Dorazín (@mdorazin) June 25, 2025
Město Kosťantynivka v Doněcké oblasti Ukrajiny je už na dostřel ruských děl a v doletu FPV-dronů. Právě ty nejvíce ohrožují zbylé civilní obyvatelstvo, které úřady vyzývají k evakuaci. Do těch nejnebezpečnějších částí města se ale odváží jen dobrovolníci s letitými zkušenostmi s evakuací. Jedním z nich je například Oleg Tkačenko.
Přijeli jsme do Kosťantynivky evakuovat lidi, kteří se neplánovaně nahlásili na odvoz z těžce ostřelovaného města. Projížděli jsme po velmi nebezpečné cestě, když se ozval velký výbuch vzdálený asi několik set metrů.
Poslechněte si reportáž Martina Dorazína o tom, jak se lidé loučí se svými domovy
To je tady každodenní realita. Některé organizace už sem mají zakázáno jezdit a evakuovat lidi nebo přivážet humanitární pomoc z bezpečnostních důvodů. Zůstává to jen na dobrovolnících, jako je Oleg.
Kolem nás přeletěl dron, je zavěšený v nebi a sleduje. Může to být dron, retranslátor, který vysílá signály do jiných dronů. Vydali jsme se bohužel na opačnou stranu. Je to tady špatně očíslované, ale lidé vycházejí z domu. Je dobré přimět je, aby doběhli sem, protože dron je pořád slyšet.
Paní říká, že útoky tu jsou velice časté, což je ostatně slyšet. Její soused byl nedávno zraněný. Je ještě nutné zamknout dům a klíče dát sousedům, kteří tady navzdory všemu zůstávají. O dům se budou trošku starat a hlídat, aby ho třeba nevykradli.
Další rodina se loučí s celým svým životem. Mají několik tašek, přenosku s kočkou, lavory, hodiny. Paní říká, že to nejdražší co mají, jsou kočky.
Paní Ludmila s manželem se sem přestěhovali do relativního bezpečí z městečka Časiv Jar deset kilometrů odsud, ale tam už je úplné peklo. Teď pokračují dál. Vzpomíná si, že má ráda Karla Gotta, že ho poslouchala.
Paní Ludmila má oteklá kolena, dlouho seděla v podřepu ve sklepě. Není to tady žádná legrace. Přesto je i tady otevřený jeden obchod, kam chodí lidé normálně s nákupními taškami, jako by jim bylo všechno jedno.
Lidé, které vezeme, nebudou mít snazší život, ale mají daleko větší pravděpodobnost, že zůstanou naživu.
Celou reportáž si můžete poslechnout v úvodu článku.
