Konec éry Angely Merkelové.
Proslula jako pragmatická krizová manažerka, ale ne vizionářkaS odchodem Angely Merkelové končí jedna éra nejen pro Německo, ale celou Evropu. Dosavadní německá kancléřka se loučí s úřadem po celých 16 letech, které byly v mnoha ohledech turbulentní. K řešení řady hlubokých krizí postihujících celou Evropu významným dílem přispěla právě politička přezdívaná „Mutti“, kterou mnozí vnímali jako faktickou lídryni Evropské unie. Odchází za potlesku podporovatelů i kritiků.
„Měli byste druhému naslouchat, i když je jeho vnímání světa zcela odlišené než to vaše. Koneckonců, kdybychom se vzájemně neposlouchali, žádná řešení bychom nikdy nenašli.“ I tato slova zazněla v bilančním rozhovoru pro německou televizi Deutsche Welle, ve kterém Angela Merkelová hodnotila své působení ve funkci spolkové kancléřky.
Bývalá šéfka Křesťanskosociální unie (CDU), kterou vedla dlouhých 18 let (2000–2018), nyní předává kancléřské otěže do rukou sociálního demokrata Olafa Scholze. Po čtyřech kancléřských mandátech a 16 letech v čele Německa tak končí „éra Angely Merkelové“.
Na rozdíl od řady jiných politiků úřad opouští ve chvíli, kdy se stále těší mimořádné popularitě. Podle novinářky a politoložky Báry Procházkové si získala důvěru mnoha Němců právě tím, jaká je – klidná a stabilní.
„Je to vyrovnaná žena, nemá žádné skandály, umí hasit problémy, umí řešit krize, je pragmatická, trpělivá. Kdybychom to měli shrnout, má trochu jiný styl politiky, než mají mužští kolegové,“ uvedla v zářijovém rozhovoru v podcastu Vinohradská 12. Za důvěryhodnou ji přitom považují i ti, kteří ji nevolí.
Političku, známou pro její klidné vystupování a typické gesto spojených prstů do kosočtverce, označuje za „kotvu stability“ také odborník na Německo z Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV) Jakub Eberle.
„Myslím, že její oblíbenost vychází z toho, že dokázala vytvořit určitý pocit stability a bezpečí v době, která nejméně posledních deset let stabilní a bezpečná není. Dokázala Němcům prodávat představu, že se ve světě mohou dít věci jako změna klimatu, hrozba rozpadu eurozóny až po migrační krizi, Německo to ale v klidu zvládne bez toho, aby se muselo zásadně změnit. To je jádro jejího úspěchu. Její hlavní politickou metodou je pak pragmatické řešení dílčích, dosažitelných věcí,“ říká pro iROZHLAS.cz.
Pocit bezpečí ale podle analytika Ústavu mezinárodních vztahů jde tak trochu na dluh. Angela Merkelová se totiž ukázala jako politička, která umí řešit spory, ale už podle něj „nevidí za roh“. Problémy, které Německo za jejího vládnutí odložilo, tak budou muset řešit její nástupci. Jako pragmatickou krizovou manažerku, ale rozhodně ne vizionářku, ji ostatně hodnotí i další pozorovatelé a média včetně britské BBC.
Jaká byla éra Angely Merkelové a co za sebou odcházející kancléřka zanechává, ukazuje osm největších momentů její kariéry, kterými se zapsala do historie – nejen německé, ale i té evropské a mezinárodní.
Nástup do funkce kancléřky
„Chci sloužit Německu,“ prohlásila Merkelová v roce 2005, když jako předsedkyně CDU získala nominaci na post kancléřky. O pár měsíců později na něj skutečně dosáhla, Merkelová se tak stala první ženou a zároveň prvním politikem z bývalé NDR, který tuto funkci obsadil.
Přestože se narodila v Hamburku, vyrůstala ve východoněmeckém Templinu v rodině evangelického faráře. Angela Dorothea Kasnerová, jak se kancléřka jmenovala za svobodna, vystudovala fyziku na univerzitě v Lipsku. Několik let také působila v institutu fyzikální chemie ve Východoberlínské akademii věd a třikrát odjela na stáž do bývalé Československé akademie věd, kde v 80. letech pracovala na doktorátu.
Zlom v životě Angely Merkelové přišel s pádem komunismu. „Největším překvapením mého života byla svoboda,“ vzpomínala v listopadu 2005, když nastupovala do funkce německé kancléřky.
Po pádu komunismu se zapojila do činnosti Demokratického hnutí, následně vstoupila do CDU a stala se poslankyní. Mladé političky z východu si všiml i předseda křesťanských demokratů a kancléř Helmut Kohl, který z ní v lednu 1991 udělal ministryni pro záležitosti žen a mládeže. O tři roky později jí pak svěřil resort životního prostředí, Merkelová tak stoupala i na stranickém žebříčku. Z řadové členky se stala místopředsedkyní CDU a na podzim 1998 se „Kohlovo děvčátko“, jak jí mnozí přezdívali, vypracovalo na generální tajemnici strany.
„Prokázala politický, v uvozovkách zabijácký instinkt, když v roce 1998 skončila dlouhá éra Helmuta Kohla. CDU odešla do opozice a začaly vybublávat různé aféry. Ukázalo se, že Helmut Kohl stranu financoval do určité míry z nepřiznaných peněz a Angela Merkelová byla první, kdo se od něj velmi dramaticky distancovala. Napsala článek do Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde stálo, že je potřeba se od podobných věcí odstřihnout,“ popisuje Eberle.
Do čela křesťanských demokratů tak Merkelové pomohly aféry spojené s financováním strany, které nejprve zlomily vaz Kohlovi a následně i jeho nástupci Wolfgangovi Schäublemu. Díky tomu se Merkelové otevřela cesta na samotný vrchol stranické hierarchie a na jaře roku 2000 se stala šéfkou CDU, i když ve straně nebyla příliš oblíbená.
Merkelová jako Sherlock Holmes nebo Miss Marplová. O končící kancléřce vznikla komediální detektivka
Číst článek
Kritici měli mimo jiné problém s tím, aby se předsedkyní konzervativců stala bezdětná a podruhé vdaná protestantka z východu. Mezi delegáty CDU ale převládl názor, že se strana potřebuje odstřihnout od skandálů a Merkelová by se mohla stát ztělesněním nového začátku.
„Předsednictví strany jí v roce 2000 tak trochu spadlo do klína. Merkelová byla poměrně dost okopávaná ze strany různých mužů, kteří si mysleli, že by to uměli lépe. Následně ale dokázala zopakovat několik velmi chytrých taktických kroků a poslední, co jí pomohlo, bylo svolání předčasných voleb Gerhardem Schröderem. Předtím se spekulovalo o tom, že by jí CDU mohla obejít, ale tím, že volby byly předčasné, na to nebyl čas,“ říká analytik Eberle.
Do kancléřského křesla jí tak podle něj pomohlo štěstí a zároveň „velmi dobrý instinkt pro politickou intriku“. Do čela Německa se dostala žena, která díky svému dřívějšímu působení na Československé akademii věd měla blízko i k Česku, i když tato role „Česku nakloněné německé kancléřky“ bývá podle Eberleho někdy trochu přeceňovaná.
„Merkelová nebyla německým kancléřem, který by byl pro Česko zásadním problémem. Je známá svou metodou ‚rozdělme velké problémy na malé a pak se na nich domluvíme, ale rozhodně je nebudeme hrotit‘ a tu přenášela i do mezinárodní politiky. Díky tomu byla přijatelnou kancléřkou, zároveň si ale nemyslím, že by vycházela českému či východoevropskému zájmu výrazně vstříc,“ míní Eberle.
Finanční krize
Jeden z nejdůležitějších momentů její kancléřské kariéry nastal jen pár let po nástupu do funkce. Řeč je o finanční krizi, která se pro německou kancléřku stala jednou z prvních zatěžkávacích zkoušek.
„Když padne euro, padne Evropa,“ prohlásila k dluhové krizi eurozóny v roce 2011. Merkelová tehdy velmi usilovala o záchranu eura, zároveň ale tvrdě prosazovala dodržování přísných rozpočtových pravidel.
Merkelová jako lídryně EU
Angela Merkelová byla moderátorkou sporů v první řadě na evropské půdě. Podle mnoha unijních kolegů byla kancléřka často ústřední postavou jednání a během schůzek Evropské rady to byla ona, kdo pomáhal najít kompromis.
„Vaši moudrost budeme postrádat zvláště ve složitých dobách,“ prohlásil na adresu kancléřky předseda Evropské rady Charles Michel, když se Merkelová účastnila svého posledního, v pořadí 107. summitu. Během kariéry tak byla ústřední postavou zhruba poloviny všech dosavadních summitů EU.
„Eurokrize se stala příkladem možná největšího selhání kancléřky. Zatímco Barack Obama nebo bývalý britský ministr financí Gordon Brownv v letech 2008-2009 masivně investovali do ekonomiky, aby obrátili ekonomický cyklus, Angela Merkelová s Nikolasem Sarkozym naordinovali austerity ( úsporná opatření – pozn. redakce). Kvůli tomu pak Evropa prošla mnohem hlubší a delší krizí. Určitě bych proto neřekl, že to je její nejzářivější moment,“ tvrdí Eberle.
Mezitím se v Německu uskutečnily volby, ve kterých konzervativní blok CDU/CSU v září 2009 navzdory druhému nejhoršímu výsledku v historii zvítězil. V říjnu ji pak parlament zvolil kancléřkou na druhé funkční období a byla jmenována nová vláda, kterou Merkelová sestavila s liberálními svobodnými demokraty (FDP).
I když jsou výsledky jejího řešení sporné, během finanční krize sehrála Merkelová na evropské půdě klíčovou roli. Jako kancléřka ekonomicky nejsilnějšího státu unie byla při snahách o vyřešení krize velmi angažovaná, zejména v jižních zemích eurozóny se ale stala často zatracovanou političkou. Mezi nejzadluženějšími státy platícími eurem totiž úsporná opatření vyvolala silnou vlnu odporu.
„Za jejího kancléřství došlo k rozlomení nově rozšířené Evropské unie na tři části – na severozápadní jádro a na jižní a východní periferii. V eurokrizi to bylo rozlomení severo-jižní, kdy se nejpostiženějšími zeměmi stalo Řecko, Portugalsko, Španělsko nebo Itálie, zatímco u migrační krize to bylo rozdělení východo-západní,“ připomíná odborník na Německo.
Zatímco Evropa řešila následky rozpočtové krize, v Německu proběhly roku 2013 další parlamentní volby. Konzervativní blok CDU/CSU pod vedením Merkelové opět vyhrál a v polovině prosince byla šéfka CDU zvolená kancléřkou na třetí funkční období. Stejně jako během toho prvního se moci ujala vláda takzvané „velké koalice“ složená z CDU/CSU a sociálních demokratů.
Ukrajinská krize
Přinejmenším stejně významnou roli Angela Merkelová sehrála během řešení konfliktu na východě Ukrajiny a anexe ukrajinského autonomního poloostrova Krym Ruskem v roce 2014. Vystupovala jako hlavní mediátorka mezi Ruskem a Západem a v roce 2015 pomohla dojednat takzvanou druhou mírovou dohodu z Minsku, která měla válku na východní Ukrajině zastavit.
Rusko hromadí síly u hranic Ukrajiny. Krizi vyvolává na více frontách, Západ může čekat těžká volba
Číst článek
Podle analytičky Judy Dempseyové z výzkumného centra Carnegie Europe se tak Merkelová stala „neopěvovanou hrdinkou ukrajinské krize“. Nejenže měla neustále na telefonu ruského prezidenta Vladimira Putina, kterého se snažila přesvědčit k odsouhlasení dohody. Musela také udržet evropskou sedmadvacítku pohromadě a sladit její postoj k protiruským sankcím.
„Tehdy se ukázala její schopnost reagovat. Dokázala situaci přinejmenším zamrazit, protože jak víme, minské dohody neplní ani jedna ze stran. Umožnily ale situaci deeskalovat a dostat do podoby, v jaké dodnes žijeme. To je podle mě určitě lepší moment kariéry Merkelové. Obecně je ale hrozně složité hodnotit, jak Merkelová vůči Rusku diplomaticky vystupuje. Víme, že německo-ruské kanály jsou hodně živé, nevíme ale, kdy a jak mohla její intervence něčemu pomoci,“ podotýká Eberle.
Odborník připomíná, že na začátku své kancléřské kariéry Merkelová razila politiku, která byla ruským zájmům mnohem méně nakloněná než v případě jejího předchůdce, německého kancléře z let 1998–2005 Gerharda Schrödera. Poměrně rychle ale v této politice polevila.
„Stejně jako u Schrödera se její politika vůči Rusku následně řídila dvěma hlavními pilíři. Jedním z nich byla historická odpovědnost a citlivost vzhledem k historii druhé světové války, která je v Německu stále živá. Wehrmacht totiž prováděl na území dnešního Ruska, Běloruska a Ukrajiny věci, které jsou stále citlivé. Druhou věcí je pak obchod a energetika,“ podotýká Eberle. Osobní vztah Merkelové a Putina byl ale vždy založen jen na respektu, určitě ne na vzájemné náklonosti.
Migrační krize
Zcela zásadní byla pro kariéru Angely Merkelové také migrační krize z roku 2015, takzvaná politika „otevřených dveří“ a památná věta „Wir schaffen das“. Věta „Zvládneme to“, kterou se Merkelová snažila uklidnit Němce tváří v tvář vlně statisíců běženců převážně ze Sýrie i dalších blízkovýchodních zemí, se zapsala do historie jako nejsilnější výrok odcházející německé kancléřky.
„To byl moment, který definoval její odkaz, zejména poslední třetinu její kariéry. Myslím, že kdyby k tomu v roce 2015 nedošlo, Merkelová by možná skončila kariéru mnohem dřív a už by počtvrté možná nekandidovala. Tato věc ji ale donutila práci dotáhnout,“ míní odborník Ústavu mezinárodních vztahů, podle kterého Merkelová tehdy udělala silné humanitární gesto, zároveň s tím ale německá vláda začala migrační politiku silně přitvrzovat.
Za otevřené hranice běžencům kancléřka doma čelila silné kritice, což se také podepsalo na její oblíbenosti. Merkelová ale tehdejší rozhodnutí dodnes hájí a trvá na tom, že přijetí převážně syrských uprchlíků bylo v dané chvíli humanitární nutností.
Britská BBC připomíná například kritiku lidskoprávní Amnesty International a dalších humanitárních organizací namířenou vůči dohodě mezi Evropskou unií a Tureckem o navracení uprchlíků, kteří míří do Evropy přes Balkán. S autokratickým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem ji v roce 2016 vyjednala právě německá kancléřka, díky tomu se podařilo příval běženců výrazně snížit, podle Amnesty International tím ale unie zasadila ránu lidským právům běženců.
Zvolení Donalda Trumpa
Další zlomové okamžiky Merkelová zažila v roce 2016. Nejenže stále řešila pokračující migrační krizi, v listopadu navíc proběhly americké prezidentské volby, ve kterých zvítězil republikánský kandidát Donald Trump.
Politolog v USA Kraus: Pokud by Trump zmizel ze scény, popřel by sám sebe. Biden nastolí ‚normalizaci‘
Číst článek
„Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu pro ni znamenal šok. To je další věc, u které se říká, že kdyby nenastala, možná by Merkelová nekandidovala počtvrté,“ přibližuje analytik Ústavu mezinárodních vztahů rozčarování německé kancléřky po zvolení nového šéfa Bílého domu.
„Trumpovo vítězství pro ni bylo něco, co se ve světě Angely Merkelové neděje. Zbouralo to všechny její představy o tom, jaké hodnoty ztělesňuje Amerika. Merkelová byla vždy silně proamerická politička a najednou byl zvolen politik, který všechny zásady jako spolupráce v oblasti deregulace globálního obchodu, NATO nebo ochrany klimatu postavil na hlavu. Z velkého spojence se tak za Trumpa stal z USA největší problém,“ připomíná Eberle.
Po zvolení Trumpa tak Merkelová opakovaně dávala najevo, že se Evropa už nemůže spoléhat na Spojené státy jako kdysi. Trump totiž vyměnil dosavadní multilaterální přístup za bilaterální dohody, razil nevypočitatelnou politiku a odstoupil od řady klíčových ujednání, jako byla pařížská klimatická dohoda. Vztahy s Evropou se tak ocitly na bodu mrazu. „My Evropané musíme svůj osud vzít skutečně do svých rukou,“ uvedla Merkelová v roce 2017 po neshodách s Trumpem.
Brexit
Určité rozčarování Merkelová zažila i po referendu o odchodu Velké Británie z Evropské unie, který si obyvatelé Spojeného království odhlasovali v roce 2016, tedy ve stejný rok, kdy byl zvolen i Donald Trump.
Během následných rozhovorů mezi Londýnem a Bruselem Merkelová označovala brexit za hluboký zlom pro Evropu, zároveň ale vyjadřovala naději, že se blízké vztahy se Spojeným královstvím podaří udržet.
„Během brexitu sehrála Merkelová velmi pragmatickou roli. Vnímala to tak, že s odchodem Britů se unie stala oslabenou, ale nerozpadla se. Úvaha byla taková: ‚Byli bychom rádi, kdyby Britové zůstali, ale pokud si to odhlasovali, musíme to udělat tak, aby to co nejméně bolelo.‘ Německo tedy razilo pozici, že si nesmíme dělat naschvály a musíme se domluvit,“ podotýká Eberle.
Zatímco na evropské půdě se řešila podoba brexitové dohody, v Německu se v září 2017 konaly další parlamentní volby, které byly pro Merkelovou těmi posledními. Hlasování, které silně ovlivnily dozvuky migrační krize, její CDU/CSU vyhrála, zůstala ale bez vládní většiny. Mnoho hlasů jí totiž odebrala krajně pravicová, protiimigrační Alternativa pro Německo. Koalici se tak podařilo sestavit až po půlročním jednání, kdy se strana Merkelové opět dohodla se sociálními demokraty na pokračování velké koalice.
Pandemie
Během své 16leté kariéry Merkelová řešila řadu krizí, které poznamenaly celou Evropu, krize spojená s pandemií koronaviru se pro ni stala ale zdaleka tou nejsložitější.
Kdo povládne po Merkelové? ‚Jak pandemie ustupuje, mizí vztek na vládní strany,‘ hodnotí politoložka
Číst článek
„Situace je vážná. Od sjednocení Německa, ne, už od druhé světové války naše země takovéto výzvě nečelila,“ prohlásila v březnu 2020 v televizním vystoupení, ve kterém apelovala na obyvatele, aby dodržováním opatření pomohli šíření viru zpomalit.
„Krize koronaviru Merkelovou opět vynesla do popředí jakožto krizovou manažerku,“ napsala v komentáři pár dní po tehdejším projevu analytička Jana Puglierinová, která řídí berlínskou kancelář výzkumné společnosti European Council on Foreign Relations.
Poprvé ve funkci kancléřky Merkelová využila televizní prostor k pronesení mimořádného projevu, jako o nejtěžší krizi ale hovořila o pandemii také v řadě následujících vystoupení – například během svého posledního novoročního projevu. Těch ale bylo v posledních měsících stále méně.
„V závěru se na veřejnosti ukazovala velmi málo. Víme, že se covidu velmi bála, proto dodržovala velmi striktně všechna opatření a byla schovaná v kancléřském úřadu. Nedá se tedy říct, že by se chopila tohoto momentu a byla tím velkým lídrem, už na ní byla vidět únava,“ poukazuje odborník na Německo.
Konec kariéry
Zlomové jsou pro Angelu Merkelovou i právě probíhající okamžiky, kdy se s kariérou kancléřky po 16 letech loučí.
„Ještě nevím, co budu dělat, až odejdu z úřadu. Už jsem říkala, že si chci trochu odpočinout a pak uvidím, co mi přijde na mysl,“ uvedla Merkelová v bilančním rozhovoru pro Deutsche Welle. Má ale jasno v tom, že nechce být mediátorkou budoucích politických sporů.
„Dělala jsem to 16 let jako spolková kancléřka a bylo mi potěšením to dělat, nejen na evropské, ale i mezinárodní úrovni,“ svěřila se politička, která si vždy chránila soukromí a kterou časopis Forbes opakovaně označil za nejmocnější ženu světa.
Jaký odkaz za sebou zanechává? Podle britské televize BBC smíšený, a to jak na domácí, tak evropské půdě. Po celých 16 let sice byla skvělou krizovou manažerkou a pro mnohé znamenala stabilitu, rozhodování jí ale mnohdy trvalo delší dobu a její politika nikdy nebyla zrovna vizionářská.
„Nechává za sebou rozporuplný odkaz. Je spousta věcí, které bychom jí dali do plusu a spoustu do minusu, záleží ale, koho se ptáme,“ míní Eberle, odborník na Německo z Ústavu mezinárodních vztahů.
„Myslím, že na její éru budeme vzpomínat jako na dobu zlomu, kdy se starý svět, který v roce 2005 zdědila, proměnil do mnohem nebezpečnějšího a konfliktnějšího světa. Místo období míru a prosperity nás čekají geopolitické výzvy v podobně nepřátelských mocností, Číny nebo Ruska, kdy musíme bojovat s environmentální devastací planety i obrovskými sociálními problémy,“ říká na závěr s tím, že tyto potíže se objevovaly už za působení Angely Merkelové. Podle Eberleho ale nebyly tolik vidět a řešit je teď musí její nástupci.
Související témata: Angela Merkelová, Německo, Vladimir Putin, Merkelová, kancléřka Angela Merkelová, profil, CDU/CSU, CDU, Helmut Kohl, Jakub Eberle, Ústav mezinárodních vztahů