Asi to budou těžké vzpomínky, ale můžete si vzpomenout na to, jaké to bylo ve vězení? Doufal jste, že z něj vyjdete dřív než za ty roky, ke kterým vás v Rusku odsoudili?
Já jsem od začátku nepochyboval o tom, že ve vezení nestrávím celou dobu trestu a že mne moje země zachrání dřív. Podmínky ve věznicích ale byly různé. Jak jsem spočítal, tak za pět let jsem byl v 15 různých věznicích a dvou táborech. V běžných věznicích jsou na malé cele dva vězni. Není tam nic než železný stůl, židle, železná postel a malé okno, přes které stejně není nic vidět.

Tři roky jsem také strávil ve dvou táborech v Jakutsku a na Jamalu. To jsou oblasti hodně na severu, kde zima trvá devět měsíců. Teplota tam klesá až k -40 stupňům.
Co se týká vzpomínek, ty mne nepronásledují. Nemyslím na to. Myslím na přítomnost a na budoucnost. Pokud jde o moje zdraví, obnovilo se mi po hladovce, kterou jsem ve vězení držel. Teď jsem zdravotně v pořádku. Hladověl jsem zrovna v období příprav našeho filmu a ta duševní práce mi pomohla, abych se nesoustředil na nějaké negativní věci, ale myslel na něco lepšího.

Ale také v takových podmínkách jste dokázal režírovat svůj poslední snímek Nomery. Jak to probíhalo? Jak může člověk, který je ve vězení, spolurežírovat film?
Vedení těch trestaneckých táborů mi nevycházelo nijak vstříc. Neměl jsem nějaké lepší podmínky ve srovnání s jinými vězni. Neměl jsem možnost vidět video nebo používat telefon. Měl jsem jen dvě možnosti, jak film řídit. Prostřednictvím dopisů a schůzek s advokátem. V období příprav filmu jsem si půl roku dopisoval se štábem. Oni mi poslali nějaké otázky a já jim poslal vysvětlení. Posílali mi nějaké nákresy a fotografie a já je přes advokáta komentoval.

Bylo to těžké a zvláštní. Co se ale týká umělecké, vizuální stránky filmu, tak jsem s prací spokojen. Pokud jde o samotnou režii, tak za tu zodpovídal můj spolurežisér na místě, protože na tuto část natáčení jsem už nemohl mít vliv.

Kdysi Československo, dnes Ukrajina

V České republice je takový rozpor mezi tím, co říká prezident Miloš Zeman a naše vláda. Vláda říká: uznáváme územní integritu Ukrajiny, Krym je její součástí. Kdežto pan prezident říká, že to už je fait accompli, je to hotová věc a Ukrajina by se měla dohodnout s Ruskem na nějakých kompenzacích za Krym. Jak se díváte na tento rozpor mezi tím, co říká náš nejvyšší ústavní činitel a vláda?
Jsem vděčný vaší vládě za její podporu v této otázce. Co se týká prezidenta Zemana, on je vnímaný Kremlem jako hlavní přítel Ruska v Evropě. Tato jeho pozice je pro mne nepřijatelná.

Pro mne je překvapující slyšet v České republice takové názory, které sdílí i prezident Zeman. Hlavně vzhledem k roku 68, k okupaci Československa, k sametové revoluci na konci 80. let a tomu všemu, čím jste prošli, abyste dosáhli svobody. Je třeba chápat, že Ukrajina je dnes ve stejné pozici jako kdysi Československo. Právě teď bojujeme proti Rusku za svoji svobodu.

Když jste ve Štrasburku přebíral Sacharovovu cenu, varoval jste, aby si Evropa nepodávala ruku s Putinem nad hlavami Ukrajinců. Teď ale možná nastane situace, kdy bude Evropská unie spolupracovat s Ruskem kvůli zachování nějaké íránské jaderné dohody. Je to ospravedlnitelný účel pro spolupráci mezi Ruskem a Evropskou unií?
Chápu, že každý stát má vlastní problémy a musí si je řešit v první řadě. To platí i v případě Ukrajiny. Otázka íránské jaderné dohody je otázka bezpečnosti více států. Je třeba vidět, že Vladimír Putin v této situaci zaujímá místo jakéhosi prostředníka, vyjednavače a mírotvůrce. Jakožto přítel Íránu tuto svoji pozici využívá a ve skutečnosti chce pouze dominovat v politice. Mimo jiné i v jednáních s východní Evropou a chce mít co největší vliv na sousední státy. Tohoto svého cíle se prostě nevzdá.

Svoboda a trpělivost

Už diváci na Ukrajině viděli váš film Nomery?
Ještě ne, v létě bude premiéra v rámci filmového festivalu. Nejde to tak rychle.

Kdy film uvidíme my?
To není otázka pro mne, ale pro Česko televizi, která byla koproducentem filmu. Já se takovými věcmi nezabývám.

Pane Sencove, budete předávat na festivalu Jeden svět cenu Homo Homini tádžickému právníkovi, obránci lidských práv Buzurgmehrovi Jorovovi.    Co byste mu vzkázal do vězení, protože tu cenu nepřevezme on osobně, ale jeho příbuzný?
To, co bych mu rád vzkázal, řeknu na ceremoniálu předávání ceny.

Co byste mu tedy poradil, jak přežít vězení?
Všichni vězni ať političtí, nebo ne, když se loučí, ta si přejí dvě věci. Trpělivost a svobodu. Takže trpělivost, aby se dočkal svobody.

Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít