Italská exposlankyně: Kdo chce najít mafii, ať hledá u peněz. Má svůj vlastní protistát a je organizovanější
Vdala se do mafiánské rodiny, neboť jí budoucí tchán vyhrožoval, že jinak ublíží té její. Když pak manžela jiní mafiáni zavraždili, rozhodla se proti nim svědčit. Dalších téměř 30 let tak nemohla odtajnit, kým je. Piera Aiello ale nakonec proti mafii šla veřejně a doslova odhodila závoj, a to rovnou v roli poslankyně. Od té doby tvář neskrývá. „Je to volba, kterou jsem udělala vědomě a udělala bych ji klidně stokrát,“ popisuje pro iROZHLAS.cz.
Kvůli výpovědím a svědectví proti mafii jste už řadu let chráněnou svědkyní. Co všechno to pro vás dnes obnáší?
Zůstáváte jí po celý život, neskončí to s ukončením soudního procesu. 28 let jsem strávila s tím, že jsem se nemohla nikde vyfotit, veřejně vystupovat. Jednoduše mě nikde nikdo nesměl vidět. V roce 2018 jsem si ale svou identitu vzala zpět, už nějakou dobu jsem žádala, abych zase mohla být Pierou Aiello. Teď si žiji svůj život, byť samozřejmě pod ochranou, protože mě lidé poznávají.
Piera Aiello
- Italská bojovnice proti mafii. Začala proti ní, především s pomocí slavného soudce Paola Borsellina, svědčit poté, co jí zabila manžela Nicolu Atriu, jenž chtěl pomstít smrt svého otce, mafiána Vita Atrii.
- Zprvu o mafiánském původu svého přítele a později manžela nevěděla, vdala se ve velmi mladém věku. Jeho otec jí vyhrožoval, že pokud si syna nevezme, ublíží jejím rodičům.
- Z prvního manželství má dceru Vitu, ve druhém se jí narodila další dcera. O její minulosti dlouhá léta nevěděly až do chvíle, kdy jedna z nich na půdě našla obraz podepsaný jménem Piera Aiello.
- Je chráněnou svědkyní, téměř třicet let svou tvář kvůli výhrůžkám mafie skrývala. V březnu 2018 byla za Hnutí pěti hvězd zvolena poslankyní, přestože kampaň musela vést anonymně - nosila závoj/šátek - a v doprovodu ochranky. Po získání mandátu přestala svou tvář skrývat, členkou parlamentu byla do října 2022.
- Stále se angažuje v osvětě proti mafii, přednáší například ve školách. V roce 2019 byla na seznamu 100 inspirujících a vlivných žen podle BBC.
Jak moc těžké bylo se s tím vypořádávat nejen sama, ale i s dětmi, které vaše pravé jméno dlouhou dobu neznaly?
Bylo to velmi obtížné. Pokud ale má někdo mluvit o pravdě a spravedlnosti, nemůže svou minulost skrývat, navíc se před rodinou nemám za co stydět. Mé děti měly vědět, kdo je jejich matka, co a s kým dělala a dělá. Když jsem se jim svěřila, podpořily mě a nikdy za nic neodsuzovaly.
Přemýšlíte často nad tím, jak by váš život vypadal, kdyby se do něj kapitola o mafii nevepsala?
To je hezká otázka. Vlastně na ni ale nedokážu odpovědět. Myslím však, že má angažovanost by nikdy nevypadala tak jako nyní. Už jako malá holka jsem se ale snažila pomáhat lidem v nouzi, nebyla jsem někým, kdo by si jen hleděl svého. Můj otec mě také do života naučil důležité slovo, a tím je respekt. A prokazovat jej všem okolo se mi snad stále daří.
Mohly bychom se ještě stručně vrátit do doby vašeho dětství, respektive jak s mafií v podstatě za zády vypadalo?
Bylo hezké, mně a mým dvěma sestrám nic nechybělo, tatínek nás spíše rozmazloval. Ve velmi mladém věku jsem ale začala chodit se synem jednoho z mafiánů, nicméně jsem nevěděla, že do takové rodiny patří a co přesně dělají…
Mým rodičům jsem pak nic neřekla, nechtěla jsem jim přidělávat starosti. Z mafiánské reality mi ale bylo špatně, don Vito Atria (pozdější tchán Piery – pozn. red.) mi navíc vyhrožoval, že pokud se za jeho syna neprovdám, mé rodině ublíží.
Když jste se dozvěděla, z jakého prostředí váš přítel a později manžel pochází, co se vám honilo v hlavě?
Snažila jsem se od něj odejít, ale vyhrožoval mi, jako to ostatně dělali všem. V jednu chvíli jsem se tedy rozhodla si ho vzít a myslela si, že jako manželka bych jej mohla přesvědčit, abychom se třeba odstěhovali do zahraničí, vzdálili se od jeho rodiny.
Jenže jen pár dní po svatbě jeho otce zavraždili a vypukla apokalypsa. Když totiž muži zabijí otce – mafiána, musí vykonat pomstu, což znamená stát se součástí zločineckého podsvětí. S tím nám začalo velmi temné období.
Vstup do politiky
Často také zmiňujete, že oněch téměř třicet let, kdy jste nemohla nikde veřejně vystupovat, pro vás znamenalo mít svůj život věčně sbalený v kufru. To už se teď trochu změnilo?
Moc ne. Nemohu nikde veřejně říci, kde bydlím, i v soukromém životě musím být velmi zdrženlivá. Jsem veřejně známou osobou, pokud jde o boj proti mafii, svůj soukromý život ale neventiluji. Oficiálně bydlím stále v Partanně, nicméně prakticky tam již přes třicet let nežiji.
,Věděl, že ho to bude stát život.‘ Boj proti mafii je dnes slabý, říká bratr zavražděného soudce Borsellina
Číst článek
S tím vším hádám, že vstup do politiky původně asi nebyl v plánu?
Nebudu zastírat, že v průběhu let se mě do ní snažili dostat vícekrát. Měla jsem ale malé děti a pořád jsem opakovala, že není ta správná chvíle. Ta přišla až v roce 2018 a strávila jsem tak velmi zajímavého čtyři a půl roku. V politice se angažuji stále, už ale ne přímo uvnitř příslušných institucí.
Je-li stále politika určitým způsobem zahrnuta ve vaší profesi, nechybí vám přeci jen období, které jste strávila jako poslankyně?
Jediné, co mi chybí, je moci být členkou parlamentní antimafiánské komise a předsedkyní výboru, jenž se zabýval mimo jiné spoluprací se svědky. Ostatní už tolik ne. Řeknu-li to přeneseně, v příslušných budovách nedýcháte zrovna čerstvý vzduch, necítíte okolo sebe spravedlnost. Pohybuje se tam řada osob, proti nimž se vede vyšetřování a které by tam vůbec být neměly. Dělá se mi z toho špatně, ale lidé si je zvolili.
Do politiky jste vstoupila jako poslankyně za Hnutí pěti hvězd. Před volbami jste všude nosila závoj, aby veřejnost vaši tvář neviděla. Jaký vzkaz podle vás zvolení do parlamentu někoho jako jste vy vyslalo mafii?
Zvolili mě za Trapani, což je provincie, v níž jsem na policii vypovídala. Šlo navíc i o teritorium Mattea Messiny Denara, známého mafiánského bosse. Byla to velmi dobrá zpráva a ani zdaleka jsem nepočítala s tím, že tolik hlasů, přes osmdesát tisíc, dostanu. Jinak na hlasovacích lístcích má tvář také nebyla, jen jméno Piera Aiello.
‚Udělala bych to stokrát znovu‘
Co vás pak přimělo k tomu už tvář za závoj neskrývat?
Rozhodla jsem se vrátit ke svému jménu, vystoupit na veřejnosti a vyslat jasný signál, že proti mafii nemusíte bojovat jen jako chráněný svědek, ale i v rámci institucí, protože jak všichni víme, stejně jako ve všech ostatních zemích i v úřadech zde působí řada zkorumpovaných lidí. To pro mě bylo důležité.
Italští policisté bojují s mafií. V Palermu zadrželi na 180 lidí napojených na Cosu Nostru
Číst článek
Vstup do boje proti mafii pak pro mě byl takovou třešničkou na dortu, neboť mě přivedl k důležité práci, k tématu jsem napsala i několik zpráv. Parlamentní komise pro boj proti mafii má stejně jako soudci pravomoc vyšetřovat. Odvedli jsme dobrou práci.
Ve výboru pak byla řada skvělých lidí z různých politických stran, kteří své povinnosti plnili tak, jak by to u každého poslance či senátora mělo být, a ne jako u jiných, již svou práci nerespektují. Mnozí si totiž myslí, že jakmile překročí práh parlamentu, stávají se jakýmsi Ježíšem Kristem. My jsme ale služebníci státu a lidí, kteří nás zvolili, a musíme tudíž naplňovat jejich představy.
Když jste se rozhodla závoj odložit, co se pro vás v každodenním životě stalo nejtěžší?
Nemohu chodit ven o samotě, nemohu vést svůj vlastní život. Vy si třeba můžete říct, že půjdete za kamarádkou, na procházku. Já ne. Mám ochranku a musím dodržovat pravidla, život se mi obrátil vzhůru nohama. Je to ale volba, kterou jsem udělala vědomě a udělala bych ji klidně stokrát.
Jestli každopádně chápu dobře, přímý návrat k politice u vás v úvahu moc nepřipadá.
Upřímně řečeno nad tím hodně váhám. Momentálně to nezaujímá místo mezi mými prioritami. Těmi jsou nyní práce a pomoc rodině a dětem v tom, aby se v životě realizovaly a posouvaly. Chci, aby do života šly se smyslem pro spravedlnost.
Není to i tím, že na rozdíl od ostatních jste právě ve spoustě věcí limitovaná, neustále pod kontrolou a ochranou?
Ano, jestliže je pro někoho nějaký krok snadný, u mě to tak není. Jsem stále doma, odkud i pracuji, a ven moc nevycházím. V podstatě se tak děje, jen jdu-li nakoupit nebo pro cigarety. Můj společenský život pak spočívá v tom, že chodím do škol mluvit s mladými lidmi o svých zkušenostech a politice. Spousta mladých se od ní totiž odvrací s tím, že jsou „všichni stejní“.
Tak to ale není, protože politika toho v životě každého z nás ovlivňuje velmi mnoho. Každý občan by se o ni měl zajímat. Například teď při nedávném referendu nešli mnozí volit. Vůbec to ale není fér, zejména pro nás ženy, které jsme někdy za volební právo platily až krví. Těm, kteří nevolí, bych s prominutím vzkázala, ať si pak na nic nestěžují.
Ženská revoluce v mafii
Přesuňme se ještě k dnešní mafii obecně. Začátkem roku úřady propustily hned několik mafiánů, nedávno z vězení vyšel například bývalý boss sicilské mafie Cosa nostra Giovanni Brusca, který se doznal k nejméně stovce vražd. Když se podíváte na italskou politickou scénu a úřady, polevují podle vás v boji proti mafii?
Že se daný boj zpomalil, je holý fakt. Namísto toho, aby se zákony zpřísnily, jak požadovali soudci Giovanni Falcone či Paolo Borsellino, přichází spíše snahy o jejich rozvolnění. Pokud pak jde o Brusku, zasloužil by si z vězení už nikdy nevylézt. Máme nicméně zákon, který říká, že rozhodne-li se zločinec spolupracovat, stát se zavazuje jej chránit, aby jeho informací mohl využít.
Kdyby taková legislativa nebyla, nemohly by se za Falconeho a Borsellina uskutečnit procesy, v nichž vypovídala řada výrazných spolupracovníků mafie. Nikdy bychom se tak nedozvěděli, co se uvnitř mafiánského vedení děje. S Bruskou to bylo podobné. Nyní se ale hodně mluví hlavně o něm, což je velmi ignorantské, protože pod ochranou je řada dalších, kteří mají na svědomí mnohem více vražd než on, což mnozí nevědí.
Nezabili třeba žádné děti, ale vražd spáchali stovky. Teď si ale všichni ukazují prstem na Brusku, který už podle mě nebude mít do konce života klid a dobře mu tak. Jinak za ním rozhodně nijak nestojím, ale lidi jako on justice potřebuje a publicita, kterou mu věnují, nemá za následek nic jiného než oslabení příslušného ochranného programu.
Ty, kteří mají na svědomí i více vražd, pak nikdo nezná, respektive nikdo neví, že v ochranném seznamu jsou i lidé s „vyššími počty“. Za mřížemi si odsedí své a stejně jako Brusca se vrátí na svobodu.
Kdysi jste také uvedla, že „pro běžné lidi je mafie možná méně viditelná, ale to ji dělá ještě horší, protože se ukrývá na místech, kde byste ji nečekali“. Kde například?
Mafie je zákeřná, plíživá. Nejen ona, ale celý organizovaný zločin včetně 'Ndranghety či Camorry jdou vždy tam, kde jsou peníze. Spíše než o něčem neustále „žvanit“ by se tedy mělo přemýšlet o tom, jak například ve vypisování různých zakázek či obecně v ekonomice posílit kontrolní systémy a tak dále. Na to by se měl klást důraz.
Co pro vás dnes pojem mafie a mafián vůbec znamenají? Co mafie zastřešuje?
Spíše než o jednotlivce bych obecně řekla, že jde o skupiny lidí, kriminálníků, již porušují italské zákony. Prakticky řečeno, žijeme v nějakém státě a oni si vytvořili svůj vlastní „protistát“. A ten je paradoxně lépe zorganizovaný než ten náš, především po ekonomické stránce.
Dříve byla také mafie krvelačnější, zabíjela. Dnes se rozhodla dělat menší povyk. Můžete si ale být jistá, že je zorganizovaná mnohém lépe než kdysi. Dříve se také za její působiště považovala výhradně Sicílie, dnes jde o celosvětovou záležitost. Najdeme ji v Německu, v kterékoli zemi…
Například ve Spojených státech se našemu výboru FBI zmiňovala o potomcích starých mafiánských rodin, jejichž synové jsou i mezi advokáty, soudci. Dříve se o takové sféry nezajímali. Čouhala jim sláma z bot, dnes chodí v saku, kravatě a s notebookem.
Nebezpečná je to pak i z toho důvodu, s jak moc silnou pozicí vstupuje na celosvětový finanční trh, včetně kryptoměn a tak dále… Sečteno, podtrženo, kde jsou peníze, tam najdete mafii.
Kdybych se vás dnes zeptala, čeho byste ještě chtěla dosáhnout, asi tuším jednu z odpovědí – konec mafie. Věříte ale, že je to v dnešní Itálii možné?
Kdybychom si všichni zapamatovali, že jí už její působení nemůžeme tolerovat, možná by se nám to jednou podařilo. Soudce Falcone říkával, že mafie nějak začala a bezpodmínečně tak musí i nějak skončit. Jinak myslím, že onu revoluci, změnu, bychom měly udělat my, ženy.
Mafie 'Ndrangheta se zajímá o drogu fentanyl, varuje italská vláda. Zatím prý jen zkoumá možnosti na trhu
Číst článek
Žádná matka totiž neporodí syna k tomu, aby z něj pak vychovala zločince nebo jej nechala zabít. My bychom měly být tím těžištěm a naše děti vzdělávat, protože smysl pro spravedlnost vychází z prostředí rodiny. Když například víme, že nějaký obchod, firma, je dílem mafie, neměli bychom si od nich nic kupovat a tak dále.
Doteď jsme také ženy podceňovali a mysleli si, že mafii velí hlavně muži, i ženy tam ale mají své místo. A zapamatujme si jednu věc – žádný mafián nemůže fungovat bez podpory své ženy. To my se tedy naše syny musíme snažit z příslušného systému dostat pryč. Pokud je v tom totiž budeme podporovat jen proto, že pak nabydeme luxusu a pohodlí, nikam se neposuneme. Tudíž jsme to my, kdo musí říct basta – stačilo.
Viděli jsme, že když zatkli Mattea Messinu Denara, spolu s ním byla zatčena i jeho sestra, která je ještě větší mafiánkou než on. Proč? Protože jej podporovala, pokračovala v jeho aktivitách. Ženy mají klíčové postavení nejen v normální rodině, ale i v té mafiánské.
