Po Litvě s deštníkem a pocitem hrdosti. Jak malý národ přežil ve stínu velkých sousedů
Litva byla první sovětskou republikou, která v roce 1990 vyhlásila samostatnost a dosáhla jí i navzdory brutálnímu zákroku sovětské armády. Od té doby tato země jasně zdůrazňuje svůj příklon k evropskému kulturnímu okruhu. Spolu s Lotyšskem a Estonskem také patří k nejaktivnějším podporovatelům Ukrajiny napadené Ruskem a na svém území hostí řadu členů ruské a běloruské opozice.
Do Litvy se v novém díle podcastu Na Východ! vydávají Josef Pazderka a Ondřej Soukup spolu s Lídou Vackovou, která v této pobaltské zemi řadu let žila a pracovala v organizaci podporující právě běloruské opozičníky.
Poslechněte si další díl pořadu Na Východ!, tentokrát o Litvě s Lídou Vackovou
Díky tomu nabízí i vhled do každodenního života ve Vilniusu, který je podle ní velmi krásný, kompaktní a pitoreskní.
„Všude dojdete pěšky. Dokonce tam koluje takový vtip, který je vlastně pravda: Když vám náhodou nepřijede taxík na letiště, který jste si objednali, tak tam v klidu můžete dojít pěšky, protože to bude trvat tak 40 minut volnou chůzí,“ říká.
Josef Pazderka zase vzpomíná na Vilnius na přelomu druhého tisíciletí, kdy tam jezdil z Ruska, aby si mohl obnovit víza.
„V Moskvě jsem vlezl do nočního vlaku na Běloruskem nádraží. Asi si to vybavíte, prostě typická Moskva, Rusko, obrovské budovy. Ráno jsem vylezl ve Vilniusu a najednou ten kontrast toho, že jsem byl v Evropě. Pak jsem se zase vracel do té stepi do Ruska a uvědomil jsem si, jak vlastně to Pobaltí a Litva pro mě pocitově symbolizují Evropu: architektura, chování lidí, třeba schopnost omluvit se, pozdravit, takové ty základní věci. Najednou jsem to cítil strašně silně,“ vybavuje si Pazderka.
6:07
Pobaltí se přesouvá na elektrický systém EU. Na odpojení od Ruska se dobře připravilo, říká expert
Číst článek
Sojuz a Apollo
Ještě hlouběji v čase jde ve vzpomínání na Litvu Ondřej Soukup. V 80. letech, kdy žil jako teenager v Moskvě, sledoval sovětskou basketbalovou ligu. Do finále se pravidelně dostával litevský klub Žalgiris Kaunas. Obzvláště v zápasech proti armádnímu klubu CSK Moskva prý působil jako zjevení.
„Bylo tak jak Sojuz a Apollo,“ směje se Ondřej Soukup. „Na jedné straně tam byli ti dvoumetroví vojáci, ostříhaný podle kastrolu, s plukovníkem nebo generálem na trenérské lavičce. Proti nim byli ti Litevci, kde někteří hráči měli háro po ramena. Takže všichni moji spolužáci, kteří byli trochu alternativněji naladěný, samozřejmě fandili Žalgirisu.“
Tématem podcastu Na Východ! ale není jen litevská historie, ať už prožívaná subjektivně, nebo připomínaná skrze dobové zvuky. Jako červená nit se v něm táhne i téma zdravě sebevědomého patriotismu a ocenění vlastní nezávislé státnosti. Kvůli ní totiž museli Litevci opakovaně bojovat proti sousedním státům. Někdy i velmi krvavě.
„Až v Litvě jsem si uvědomila, jak třeba my Češi vždycky říkáme, že jsme malý národ. A pak najednou odjedete do země, kde jsou necelé tři miliony lidí, a uvědomíte si, že toto je malý národ. A že i malý národ se může chovat jako David proti Goliášovi. Litevci jsou malý, ale velmi hrdý národ, který si prošel neuvěřitelnými hrůzami a který je pořád velmi pyšný v tom dobrém slova smyslu. Myslím si, že bychom se od nich mohli mnohé naučit,“ říká mimo jiné Lída Vacková.
Jak se historická zkušenost Litevců promítá do jejich současného pohledu na válku na Ukrajině? A v čem je překvapivé jejich chování k ruské menšině na svém území? Spolu s cestovatelskými tipy, co v této pobaltské zemi navštívit, si to můžete poslechnout v audiozáznamu celého podcastu výše.
