Ruské volby bez překvapení. ‚Trajektorie režimu je stále poměrně pevná, jen tak ji něco nevychýlí.‘

Lenka Kabrhelová mluví se zpravodajkou Českého rozhlasu v Rusku Ivanou Milenkovičovou

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

22. 9. 2021 | Praha

V Rusku skončily bez překvapení parlamentní volby. Volební komise oficiálně potvrdí součty až v pátek, jasným vítězem je ale strana Jednotné Rusko prezidenta Vladimira Putina. Opozice, která čelila po měsíce represím a politickému tlaku, viní úřady z volebních manipulací a podvodů. I ona ale podle pozorovatelů dokázala zanechat ve volbách otisk. Co hlasování prozradilo o síle a slabosti systému, který autoritářský prezident Vladimir Putin v Rusku v posledních 20 letech vybudoval?

Hudba: Martin Hůla
Editace, rešerše, sound design: Matěj Válek, Zuzana Kubišová, David Kaiser

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Rossija, Rossija! Putin, Putin! Poběda, poběda! / Rusko, Rusko! Putin, Putin! Vítězství, vítězství! (mítink strany Jednotné Rusko, 19. 9. 2021)“

„Ústřední volební komise v Rusku zpracovala všechny hlasovací lístky z voleb do dolní komory parlamentu. Strana Jednotné Rusko prezidenta Vladimira Putina v nich uhájila dvoutřetinovou ústavní většinu. (ČRo Plus, 21. 9. 2021)“

„Oficiální konečné výsledky komise oznámí v pátek. Hlasování předcházely měsíce represí vůči opozici. Ta kritizuje i samotný průběh voleb a upozorňuje na volební podvody. (ČRo Dvojka, 21. 9. 2021)“

Ruské parlamentní volby mají svého vítěze – a ten není překvapivý. Podle součtů volební komise vyhrálo Jednotné Rusko prezidenta Vladimira Putina. Nicméně volební pozorovatelé hlásí manipulace, vhazování volebních lístků atd. Připomínají, že ani opoziční politici v parlamentních volbách z velké většiny nemohli kandidovat. Ivano, jaký obrázek o volbách teď panuje v samotném Rusku, když se díváš na tamní média, na tamní reakce?
Ono se nedá říct, že by tu byl jen jeden jediný obrázek. V podstatě jsou to dva diametrálně odlišné obrazy. Ten první je ten, který nabízí představitelé vládnoucích struktur, státní nebo Kremlu nakloněná média. Třeba předsedkyně ruské Ústřední volební komise Ella Pamfilovová se nechala slyšet, že systém voleb v Rusku je prý natolik transparentní, že více už to ani nejde.

Na pondělní tiskové konferenci sice připustila, že bylo zneplatněných skoro 26 tisíc hlasů v celkem 35 ruských regionech, to znamená ve více než třetině z nich. Byly tu takové skutečně křiklavé případy, které zachytily kamery nebo pozorovatelé na video a které se rozšířily na internetu. Jedním dechem ale šéfka ústřední komise Pamfilovová ujišťovala o tom, že je to prý naprosto zanedbatelný, bezvýznamný počet vzhledem k rozměrům země.

Také například tajemník vládnoucí strany Jednotné Rusko Andrej Turčak už krátce po zavření volebních místností, ještě než vůbec byla sečtena alespoň většina hlasů, prohlásil, že to bylo čisté a čestné vítězství této partaje.

Pak je tu druhý, výrazně odlišný obrázek, který nabízí nesystémová opozice, který nabízí kandidáti, kteří se voleb účastnili jako nezávislí, který nabízí někteří volební pozorovatelé a média, která se distancují od Kremlu. Ten zmiňuje právě četná porušení pravidel, manipulace a falšování přímo ve volebních místnostech, a to ať už během hlasování nebo poté při sčítání.

Samozřejmě se objevily i první analýzy a komentáře. K jakému závěru docházejí? Utrpělo Jednotné Rusko porážku i z hlediska toho, jakým způsobem – alespoň, jak tvrdí pozorovatelé – vyhrálo volby, anebo zvítězilo drtivě a jasně?
Podle deklarovaného výsledku, co uvádí Ústřední komise, po sečtení všech hlasů získalo Jednotné Rusko skoro 50 procent hlasů na základě celostátní kandidátky a 198 křesel z 225 v jednomandátových obvodech. Takto odděleně to zmiňuji, protože v Rusku se volí ve smíšeném systému. V každém případě v obou částech systému je to podle oficiálních výsledků jasná většina.

Pro Jednotné Rusko to znamená, že si i dalších pět let udrží ústavní většinu. Pokud bychom se měli držet oficiálně uváděných výsledků, pak by se to dalo označit za drtivé vítězství. Předpokládá to ale, že přitom budeme akceptovat i data, která přicházela třeba z Čečenska, kde podle zveřejněných výsledků pro Jednotné Rusko hlasovalo 90 procent voličů. Data z regionu, kde přímo pro čečenského vůdce Ramzana Kadyrova – protože v části ruských regionů se zároveň s parlamentem volilo i místní vedení –, podle deklarovaných výsledků pro Ramzana Kadyrova mělo hlasovat 99,7 procenta voličů.

Přitom pokud jde o Jednotné Rusko jako takové, tak ještě měsíc před volbami předvolební průzkumy, a to i ty od sociologů blízkých Kremlu, ukazovaly na poměrně silný propad preferencí v porovnání s tím, jak si stálo v minulých letech. Preference se dokonce propadly nejníž od roku 2008. Ještě na konci srpna sociologové z prokremelského Fondu veřejného mínění uváděli, že by v daný okamžik pro Jednotné Rusko hlasovalo 27 procent dotázaných. To znamená asi polovina toho, co nakonec ukazují volební výsledky.

„The United Russia party that supports Vladimir Putin is on track to keep its majority in parliament after this weekend’s election, but critics are accusing officials of blatant fraud in elections where opposition were stifled. / Strana Jednotné Rusko, která podporuje Vladimira Putina, je po víkendových volbách na cestě k udržení většiny v parlamentu. Kritici ale obviňují úřady z očividných podvodů ve volbách, v nichž byla opozice potlačována. (CNN, 20. 9. 2021)“

„Now what we have seen in case of Russia over the last few days in terms of Duma elections and also regional elections is that these elections have taken place in an atmosphere of intimidating critical and independent voices and these elections took place without credible international observation. / V Rusku jsme v posledních několika dnech ohledně parlamentních i regionálních voleb viděli, že se tyto volby konaly v atmosféře zastrašující kritické a nezávislé hlasy a že tyto volby proběhly bez důvěryhodných mezinárodních pozorovatelů. (EU Reporter, 20. 9. 2021)“

Peter Stano (mluvčí diplomacie Evropské unie)

„Hlasování podle pozorovatelů provázely podvody a nesrovnalosti. Ruské úřady ale veškeré stížnosti odmítají a označují je za útoky ze zahraničí. (ČRo Plus, 20. 9. 2021)“

Dá se shrnout, jaké konkrétní podvody a manipulace pozorovatelé ve volbách zaregistrovali a popsali? A koho vlastně nakonec ruské úřady jako pozorovatele k volbám pustili?
Byli to především místní ruští pozorovatelé, přičemž největší část jich vysílali samotné politické strany a kandidáti a také tzv. Veřejná komora, což je orgán, který se prezentuje jako orgán veřejného dohledu občanů. Nicméně je potřeba dodat, že to je instituce do značné míry propojená se současnými vládními strukturami. Pokud jde o zahraniční pozorovatele, tak Rusko jejich počet omezilo na 250, což zdůvodnilo epidemickou situací v zemi.

Velká část z těch, kteří mohli přijet, byli nakonec z organizací a struktur, které sdružují spřátelené země bývalého Sovětského svazu. Třeba ti vyslaní Parlamentním shromážděním Společenství nezávislých států pak uvedli, že vůbec žádná porušení nezaznamenali – na rozdíl od pozorovatelů spojených hlavně s nesystémovou opozicí, ale také třeba s komunisty, kteří si stěžovali na vhozy celých štosů hlasů, někdy ještě úhledně přehnutých, také na vícenásobné hlasování některých voličů.

Byly i stížnosti na hlasování do mobilních uren, kdy členové komisí vyjíždějí za voliči domů bez dohledu kamer. Ke kamerám, které byly ve volebních místnostech, doplním, že letos měli samotné strany a kandidáti jen omezený počet přístupů, na rozdíl od dřívějška. Tehdy byly záběry volně dostupné i široké veřejnosti, to už tentokrát nebylo. Zaznívaly i stížnosti na to, že ke sčítání nebyli připuštění pozorovatelé i samotní kandidáti. A v neposlední řadě i na údajné manipulace s elektronickým hlasováním, hlasováním po internetu, které bylo možné v sedmi regionech.

Dokonce přímo lídr ruských komunistů, druhé nejsilnější strany, Gennadij Zjuganov řekl, že komunisté neuznají výsledky elektronického hlasování v Moskvě. Tam byla takto odevzdaná část hlasů, která není zanedbatelná – dva miliony hlasů. Přičemž hned v několika obvodech, kde až do sečtení drtivé většiny hlasů z místností jasně vedli opoziční kandidáti proti těm z Jednotného Ruska, tak poté, co začaly být započítávané právě tyto elektronické hlasy, tak opoziční kandidáti náhle prohráli.

Samozřejmě se předpokládá, že elektronicky pro Jednotné Rusko často hlasovali třeba státní zaměstnanci, že odsud může pocházet zdroj hlasů pro Jednotné Rusko. Na druhou stranu komunisté upozorňují třeba na případ moskevské kandidátky Anastasii Udalcovové, kde – jak tvrdí – rozdíl po započtení elektronických hlasů údajně není ani matematicky možný.

Vzhledem k tomu všemu, co říkáš, dají se ty volby označovat za svobodné a spravedlivé?
Nejde jen o to, co se dělo v samotných volebních místnostech, co se dělo během samotného hlasování a poté, co skončilo a začalo sčítání hlasů, ale i o to, co tomu vlastně předcházelo – o okolnosti, které předcházely konání voleb a které byly přitom takové, že ještě dlouho před nimi bylo jaksi vyčištěné pole těch, kdo se otevřeně stavěli proti politice Kremlu a kremelské strany Jednotné Rusko nebo kteří o tom informovali. Je to sice dlouhodobý setrvalý proces, nicméně zajímavým momentem, od kterého se odvíjí i některé záležitosti spojené se současnými volbami, byl rok 2019 a tehdejší regionální volby.

„V Moskvě a dalších ruských městech se uzavřely volební místnosti. Jediný den rozhodovali ruští voliči v regionech po celé zemi o obsazení desítek zastupitelských sborů. (Radiožurnál, 8. 9. 2019)“

Protože tehdy poprvé přineslo větší úspěchy taktické hlasování, které prosazuje Alexej Navalnyj a jeho spolupracovníci – tzv. chytré hlasování.

„Úspěch slaví Jednotné Rusko také v Moskvě. Kandidáti blízcí straně podle odhadů obsadí 25 z celkových 45 křesel v městském sněmu. To ale pro stranu zároveň znamená ztrátu tří mandátů. Zbylých 20 křesel si rozdělí opoziční kandidáti. (ČRo Vysočina, 9. 9. 2019)“

Tehdy ve volbách do moskevské dumy, do moskevského regionálního sněmu, uspělo hned několik kandidátů nesystémové opozice. Porazili kandidáty Jednotného Ruska. Konaly se také velké protesty proti nepřipuštění další části kandidátů k volbám a toto všechno vyústilo na podzim v sérii zatýkání, sérii soudních procesů. Ruský parlament na tyto protestní nálady tehdy zareagoval přijímáním celé řady zákonů, které byly zacílené na další omezení nevládních organizací, médií, nezávislé občanské společnosti.

Vyústěním pak bylo letos přijetí legislativy, která zakázala členům organizací a hnutí označených za extremistické vůbec kandidovat, čímž byli z voleb definitivně odstavení nejen Navalného přímí spolupracovníci, ale i řada dalších opozičních figur, často politiků regionálního významu. Pole se ještě o něco více pročistilo.

„Bezmála stotisícový Berdsk leží jižně od centra západní Sibiře, Novosibirsku. Právě tady, v provinčním městě tři tisíce kilometrů od Moskvy, se teď vede jedna z nejvyhrocenějších předvolebních kampaní v Rusku.“

Ivana Milenkovičová

„Stalo se, že mojí matce poslali domů pohřební věnec se stužkou, kde bylo napsáno: Alexandře Nikolajeviči, Galino Alexandrovno, což jsou jména mých rodičů, společně s vámi truchlíme pro Darju.“

Darja Artamonovová

„Darja Artamonovová je jedním z pouhých pěti kandidátů nesystémové opozice, kteří usilují ve volbách o post v místním městském zastupitelstvu. Ne že by zájemců nebylo víc. Volební komise ale jejich kandidatury buď rovnou zamítla, anebo je stáhla už během kampaně.“

Ivana Milenkovičová

„Volební komise se odvolávala na dopis z ministerstva spravedlnosti, ve kterém se píše o mé příslušnosti k takzvané “extremistické organizaci” Fond boje s korupcí.“

Kirill Levčenko

„Kirill Levčenko nesmí kandidovat kvůli vazbám na jednu z organizací spojených s opozičním předákem Alexejem Navalným. (…) Alexej Navalnyj má v nedalekém Novosibirsku silnou základnu. Natáčel tam i jednu ze svých investigativ krátce předtím, než se ho před rokem pokusili otrávit nervově paralytickou látkou. V lednu a únoru se pak v Novosibirsku konaly demonstrace na jeho podporu. Kandidovat v sousedním Berdsku nakonec umožnili 5 ze 17 opozičních kandidátů. Tedy méně než třetině. Jak tvrdí Kirill Levčenko, úřady se tak prý snaží vytvořit aspoň formálně volební soutěž.“

Ivana Milenkovičová

„Kirill: Vybrali si ty kandidáty, o nichž si myslí, že nemají šanci vyhrát. Nemají třeba zkušenosti, nechali v okrscích náročných na výhru. Byla za tím takováhle logika, řekl bych. (ČRo Plus, 3. 9. 2021)“

Kirill Levčenko

Doplním, že ještě bezprostředně před volbami v létě pak ruské úřady zasáhly i vůči hned několika zbývajícím médiím, která otevřeně a podrobně informovala o nesystémové opozici, o opozičních protestech a tak podobně. To se stalo konkrétně pod praporem tažení proti tzv. zahraničním agentům.

Takže za svobodné a spravedlivé se volby označit nedají…
Budeme-li vycházet z nějakých předpokladů, že musí splnit jisté požadavky na otevřenou a svobodnou soutěž, tak je závěr poměrně jasný.

Přes to všechno se ale zdá, alespoň to vyplývá z prvních komentářů a analýz, že opozice jako taková nakonec nechala výraznější otisk, než se možná i vzhledem k tomu všemu, co jsi zmiňovala, předpokládalo. Dá se říct, čím to je?
Hlavním důvodem je zřejmě určitá konsolidace sil proti vládnoucímu Jednotnému Rusku. Zčásti možná přirozená, ale zčásti stimulovaná tím tzv. chytrým hlasováním, které prosazuje Alexej Navalnyj a jeho lidé, které vychází z principu hlasování pro nejsilnějšího kandidáta – nehledě na jeho stranickou příslušnost –, který je schopný porazit Jednotné Rusko.

Přes všechno úsilí, které ruské úřady věnovaly snahám o eliminaci Navalného a jeho lidí z veřejného prostoru, eliminaci zmínek o této strategii, se informace stejně dostaly k řadě lidí. Anebo jak mi i někteří říkali, prý nepotřebují žádný návod, že by k něčemu takovému zkrátka dospěli sami.

Chytré hlasování bylo skutečně velké téma před volbami hlavně v rámci nesystémové opozice, například v některých jednomandátových obvodech, kde bylo více kandidátů například ze strany Jabloko, proti některému z nezávisle kandidujících uchazečů o hlasy voličů. Ti slabší byli třeba dokonce ochotní svoji kampaň předčasně ukončit. Byli ochotni vzdát se možnosti jít do voleb a doporučovali svým voličům, aby místo nich podpořili toho druhého, kdo měl větší šance podle analýz Navalného týmu zvítězit.

Takže až taková soudržnost?
Místy, místy, nedělalo se to samozřejmě všude. Byly i obvody, kde to někteří kandidáti odmítli udělat, chtěli soutěžit až do posledního okamžiku. A opoziční síly v důsledku toho byly hodně rozdrobené a roztříštěné. Není tajemstvím, že silně negativně se k takovému hlasování, k tomu chytrému hlasování, které je odpoutané od nějakého ideologického hodnotového základu staví třeba liberální strana Jabloko, dávný soupeř komunistů, kterým to hlasování pak ve výsledku v řadě případů pomohlo.

Jak velkým překvapením je pro ruské pozorovatele právě výsledek komunistů, kteří skončili jako druhá nejsilnější strana. Dá se říct, že se mění na skutečnou opozici?
Do určité míry se čekalo, že komunisté posílí v okamžiku, kdy byli z voleb, z možnosti se jich vůbec účastnit, eliminovaní Navalného lidé. Protože faktem je, že díky taktice tzv. chytrého hlasování, které se stalo vlastně takovým protestním hlasováním, tak komunisté byli schopni absorbovat i určitou část voličů, na kterou by normálně nedosáhli – třeba na mladé městské voliče, na protestně naladěnou mladší generaci.

Když jsem se byla dívat u voleb, tak tam byli třeba lidé, kteří přišli hlasovat pro komunisty, ale říkali, že to je naprosto absurdní, že by si nikdy dříve nedovedli takovou situaci představit. A to proto, že podle nich zkrátka jiná alternativa není. Je to trochu v duchu účel světí prostředky neboli ať vyhraje kdokoliv jiný, jen ne Jednotné Rusko. Setkala jsem se ale i s názory, kdy lidé obhajovali svou volbu tím, že dnešní komunisté prý vlastně už nejsou ti samí jako kdysi, že i strana se změnila.

Samozřejmě velkou část členské základny dále tvoří lidé, kteří se například hlásí k odkazu Stalina. Ale dá se říct, že komunisté absorbovali i některé kandidáty, kteří nejsou ideologicky vyhranění a kteří by třeba v nějakém úplně jiném politickém systému, jiné zemi, byli spojení s běžnou středolevou stranou.

V Moskvě se poměrně velké podpory dočkal například docent moskevské státní univerzity Michail Lobanov, který kandidoval jako nestraník a kandidoval proti moderátorovi státní televize Jevgeniji Popovovi. Mimochodem, toho možná znají i někteří posluchači v Česku díky vystoupení řeporyjského starosty Pavla Novotného v pořadu, který Popov moderuje spolu se svou manželkou Olgou Skabějevovou. A právě Jevgenij Popov byl jeden z kandidátů dosazených svrchu Jednotným Ruskem, který měl pomoci zvednout padající ratingy Jednotného Ruska.

Jak jsi to zmiňovala, mluvila jsi s řadou ruských voličů během voleb, ale i před volbami a teď i po volbách. Co ti říkali, když ses jich ptala na to, co je nejvíce trápí, jaká témata jsou pro ně nejdůležitější? Mají pocit, že politici, které mohou volit, skutečně zastupují jejich zájmy?
Je potřeba říct, že v Rusku je štěpící linie město versus venkov podstatně výraznější než třeba u nás, což je dáno skutečně propastnými socioekonomickými rozdíly, rozdíly v příjmech, ve vzdělání, ale i přístupu ke kvalitní lékařské péči a také předpokládané délce dožití, což s tím předchozím úzce souvisí.

A očekávání, se kterými jdou lidé k volbám na venkově, čímž nemyslím nutně nějaké maličké vísky, ale i menší městečka, tak jejich očekávání jsou jaksi prozaičtějšího rázu, než se kterými jdou lidé k volbám ve městě, kde voliči třeba v Moskvě otevřeně mluví o potřebě zachovat svobody a občanská práva. Lidé mimo velká města mobilizují k volbám spíš dlouhodobě klesající reálné příjmy, malé důchody a platy. Skutečně zásadní téma, na kterém se shodovali ti, se kterými jsem mluvila, byla penzijní reforma.

Fakt, že ruská vláda zvedla hranici pro odchod do důchodu o pět let – u žen to je na 60, u mužů na 65 let –, čehož se velká část lidí ani nedožije. Předpokládaná délka dožití, se kterou se operovalo, se týká narozených, nikoliv lidí blížících se dnes důchodovému věku. U nich je podstatně nižší.

Už jsi zmiňovala, že ruské úřady v posledních měsících velmi přitvrdily proti opozici, možná se dá říct dokonce i v posledních letech – a nejen vůči opozici i vůči aktivistům nebo médiím. Když s nimi mluvíš, jak svobodně se v takové atmosféře cítí? Dá se z těch odpovědí vyvodit, nakolik je třeba může ovlivnit při hlasování, případně při tom, když se s tebou baví, i strach?
Nevím, jestli vyloženě strach může být nějakým hnacím motorem v tom, jak se rozhodují u voleb, byť byly zdokumentované případy i nuceného hlasování, kdy zejména státní zaměstnanci, zaměstnanci státních příspěvkových organizací a firem, které těží ze státních zakázek, dostávají určitý pokyn jít hlasovat a případně hlasovat i určitým způsobem.

Koneckonců i Ústřední volební komise před víkendem uváděla, že dostala stovku takových oficiálních stížností. Ve čtvrtině případů mělo jít právě o zmiňované hlasování po internetu. Jestli jsem ale zaznamenala nějaké výrazně negativní emoce, tak to byl spíš vztek, naštvání, frustrace. Samozřejmě určitá část voličů, hlavně těch starších, chodí volit jaksi ze zvyku, ze setrvačnosti, aniž by to nijak výrazněji prožívali. Je to pro ně taková povinnost.

Socioekonomické problémy ale dost možná zaktivizovaly i část společnosti, která by jinak k volbám byla lhostejná. Byť je to možná jen takový zlomek, není to reprezentativní výběr. Protože pokud se budeme držet sociologických dat, třeba těch, která zveřejnilo v létě státní sociologické centrum Vtsiom, tak ta ukazují na to, že ruská společnost obecně upadá do čím dále větší politické apatie.

To, jak lidé volí, případně nevolí, asi do velké míry souvisí i s tím, odkud mohou pro své rozhodování čerpat informace. Už jsme zmiňovali, že Kreml razantně zasáhl i do fungování ruských médií i ruského internetu. Dá se v tuto chvíli odhadovat, když se už díváme do budoucna, jaké důsledky to bude mít?
Dopady se po těchto volbách rýsují v poměrně jasných obrysech. Je to další omezení internetu a svobodného přístupu k informacím. Protože současné volby přinesly určitý zlom, když i americké společnosti začaly vycházet vstříc požadavkům ruských úřadů na blokaci materiálů Navalného a jeho spolupracovníků. Což doteď nedělaly a raději byly ochotné platit mnohamilionové pokuty, které jim daly ruské soudy.

Podle deníku The New York Times se tak rozhodly poté, co jim Rusko pohrozilo trestním stíháním, konkrétně jejich místním ruským manažerům. Takže už v pátek, v první den voleb, Google a také Apple z nabídky pro ruské uživatele odstranily mobilní aplikaci pro tzv. chytré hlasování.

„Společnosti Apple a Google v Rusku odstranily ze své nabídky mobilní aplikaci spojenou s opozičním předákem Alexejem Navalným. Stalo se to v den, kdy v Rusku začaly volby do dolní komory federálního parlamentu i do dalších zastupitelských sborů na nižších úrovních. (Radiožurnál, 17. 9. 2021)“

„Last night, Apple and Google gave in. The app was removed, cannot now be downloaded in Russia. / Apple a Google se včera vzdaly. Aplikace byla odstraněna a v Rusku už není ke stažení. (Channel 4, 17. 9. 2021)“

„Aplikace měla voličům pomoci vybrat nejsilnějšího kandidáta schopného porazit politika z kremelské strany Jednotné Rusko. (Radiožurnál, 17. 9. 2021)“

Google také potom zablokoval i videa na dceřiné síti YouTube a rovněž online dokumenty, ve kterých Navalného lidé šířili pokyny k hlasování. Ukazuje se, že i přední západní společnosti přistoupily na pravidla hry ruských úřadů. Ruské úřady se odvolávají na to, že Navalného organizace byly označené za extremistické a že šíření jejich materiálů je trestné. Takže se ještě více uzavírá pole svobodného přístupu k informacím.

Přestože se mluvilo o tom, že výsledky těchto parlamentních voleb jsou de facto jasně ložené už dlouhé měsíce dopředu, poutá se k nim veliká pozornost, a to zejména asi také kvůli budoucím dopadům. Když se na to díváš hlediska nějakého hlubšího analytického srovnávání, dá se říct, co bude dál? Co volby ukazují o tom, možná v jakém stavu ruský politický establishment je? Vidíme nějaké náznaky trhlin v pečlivě budované fasádě režimu Vladimira Putina, nebo se dá naopak mluvit o nějaké další konsolidaci moci?
Vidím to jednoznačně na tu druhou cestu. Sice bude určitě zajímavé sledovat, jak se třeba bude vyvíjet situace kolem komunistů. Hlavně jak se ke všemu bude stavět jejich celostátní vedení, protože třeba v Moskvě hned v pondělí místní komunisté narychlo svolali mítink a jejich rétorika byla otevřeně silně protiputinovská, otevřeně protikremelská.

„Davaj žulikov i vorov! / Podvodníci a zloději! (demonstrace ruských komunistů v Moskvě, 20. 9. 2021)“

Zaznívala hesla, která by dříve člověk mohl slyšet jen vyloženě na protivládní demonstraci nesystémové opozice. Že by něco takového někdo vykřikoval na demonstraci komunistů, bylo zkrátka nemyslitelné.

Hesla jako „Putin zloděj“ a podobně. Přesto všechno se domnívám, že nejsme svědky nějakého politického posunu, že to, co se děje teď, je nějaký momentální výkyv protestních nálad, který se asi dal po volbách čekat, byť třeba ne do takové míry přímo ze strany komunistů, ale že trajektorie politického režimu je pořád poměrně pevná a že ji jen tak něco nevychýlí.

Ruští poslanci už koneckonců avizovali, že chtějí kvůli víkendovým volbám zakázat jako nežádoucí dalších více než 20 nevládních organizací. Informoval o tom předseda poslaneckého výboru pro zahraniční vměšování Vasilij Piskarjov. O údajném zahraničním vměšování ještě před volbami mluvilo opakovaně také ruské ministerstvo zahraničí. Takže se dá očekávat, že právě s poukazem na toto budou dále ještě více třeba omezovaná média, občanská společnost atd. A že eroze, když to tak nazveme, eroze svobod a demokratických hodnot nebo toho, co z nich zbylo, bude pokračovat.

Změnit kurz je takřka nemožné vzhledem k tomu, že ústavní většinu má i na dalších pět let zajištěnou Jednotné Rusko. Navíc je tady na horizontu další milník, a to je rok 2024, kdy se v Rusku budou konat prezidentské volby. Na základě ústavní reformy, kterou se Jednotnému Rusku podařilo loni prosadit právě díky ústavní většině, Vladimir Putin může teoreticky kandidovat znovu, vlastně už popáté a teoreticky stát v čele Ruska až do roku 2036.

Lenka Kabrhelová, Matěj Válek a Zuzana Kubišová

Související témata: podcast, Vinohradská 12, ruské volby 2021, Rusko, Jednotné Rusko, Kreml, Alexej Navalnyj, Vladimir Putin