Podpora Ukrajiny vázne v čase, objemech i druhu. Problémem je živá síla, hodnotí Mičánek
Unijní státníci na čtvrtečním bruselském summitu vyzvali k navýšení pomoci pro Ukrajinu a k podpoře ukrajinského obranného průmyslu. O vývoji války debatovali i s prezidentem Volodymyrem Zelenským. „Svoji roli by mohlo sehrát nové velitelství ve Wiesbadenu, aby probíhala lepší koordinace vojenské pomoci pro Ukrajinu,“ tvrdí brigádní generál v záloze František Mičánek, výkonný ředitel Centra bezpečnostních studií Vysoké školy CEVRO.
Zelenskyj mimo jiné uvedl, že Ukrajina nechce žít v zamrzlém konfliktu. Chce vědět, co bude zítra. Moskvu je podle něj třeba přimět k uzavření trvalého a stabilního míru. Ukrajinský prezident taky zdůraznil, že pro Kyjev nejsou dostatečné evropské bezpečnostní záruky, ale garance na úrovni Severoatlantické aliance. Je to z vašeho pohledu logické vyjádření, nebo necitlivé směrem ke spojencům v Evropské unii?
Ono se samozřejmě může zdát, že to je jedno ze silných vyjádření Volodymyra Zelenského, ale on ví přesně, kam míří.
Kyjev nemá v poslední době problém s nedostatkem munice. Bude potřeba nejenom se soustředit na vojenskou pomoc, ale i na to, jak zlehčit život ukrajinské veřejnosti, popisuje brigádní generál v záloze František Mičánek
Evropská část Severoatlantické aliance, respektive Evropa, pokud to takhle pojmeme, nemá žádné bezpečnostní struktury. Evropa nemá žádnou evropskou armádu. Veškerou bezpečnost v Evropě má na starost Severoatlantická aliance.
S tím, že se vyjádří, že mu nestačí evropské bezpečnostní záruky, ale Severoatlantické aliance, jednoznačně má na mysli, že potřebuje i záruky ze strany Spojených států amerických.
O jaké záruky ze strany NATO může ukrajinský prezident usilovat, pokud pomineme jasnou pozvánku ke členství v alianci?
To je právě problém, že jediná ultimátní záruka ze strany Severoatlantické aliance je přizvat a udělat z něho člena.
Aliance je organizace, to znamená, procesy, které jsou nastaveny v rozhodování, konsenzus, vytváří podmínky jenom proto, že všichni musí souhlasit. Nelze realizovat nějakou koalici, v angličtině se říká „willing state“, to znamená ochotných států, které by byly v rámci Severoatlantické aliance ochotní pomáhat Ukrajině jako takové.
Jediná cesta, jak by to možná šlo řešit, je, že Ukrajina by musela uzavírat bilaterální bezpečnostní smlouvy s jednotlivými státy, ale to už by byly smlouvy mimo Severoatlantickou alianci. Jediná skutečná možnost ze strany aliance, jak ji vidím, je plnohodnotné členství.
‚Zlehčit život Ukrajinců‘
Pokud jde o výzvu zmíněnou v úvodu, může skutečně Kyjev čekat v dalších měsících reálné posílení unijní pomoci?
Evropské státy ještě zdaleka nedosáhly něčeho, čemu by se dalo říkat vstup do válečné ekonomiky. Válečná výroba, podpora Ukrajiny – opakuje se to neustále ve sdělovacích prostředcích – vázne v čase, v objemech, v druhu.
Tady by mohlo sehrát svoji roli nové velitelství ve Wiesbadenu, které bylo nedávno otevřeno, aby probíhala lepší koordinace vojenské pomoci pro Ukrajinu. Ale je potřeba říct, že Ukrajina nemá v poslední době, alespoň to neventiluje v mediálním prostoru, problémy s nedostatkem zbraní, munice.
Tím problémem je samozřejmě živá síla, to znamená vojáci, klesající podpora veřejnosti a únava z pokračujících bojů. Bude potřeba nejenom se soustředit na vojenskou pomoc, ale i na to, jak zlehčit život ukrajinské veřejnosti, ať už finanční nebo materiální pomocí do infrastruktury.
Šéf Kremlu Vladimir Putin na čtvrteční výroční mnohahodinové tiskové konferenci mimo jiné uvedl, že je připraven ke kompromisu v otázce Ukrajiny v případných jednáních s nastupujícím americkým prezidentem Donaldem Trumpem a že si pro zahájení rozhovorů s Ukrajinci neklade žádné předběžné podmínky. Jakou váhu můžeme přikládat tomuto Putinovu ujištění?
Osobně bych tomu nepřikládal žádnou velkou váhu, protože od Vladimira Putina, respektive jeho diplomacie jsme slyšeli už spoustu různých vyjádření na toto téma. Osobně si myslím, že podmínky, které případně budou z obou stran k uzavření nějakého dlouhodobého míru, respektive finálního vyřešení konfliktu, přijdou až s tím, jakmile se zahájí rozhovory.
Jakékoliv podmínky nyní položené na stůl by odhalovaly pozici – silná nebo slabá místa pro budoucí jednání. Ruská diplomacie je velmi silná, velmi zkušená a nemá momentálně potřebu nějakým způsobem mediálně naznačovat budoucí americké administrativě svoje výchozí stanoviska.
Rozhovor si můžete poslechnout ze záznamu v úvodu článku.
