Před dvaceti lety sjel z výrobní linky poslední Trabant
Snad o žádném autě nekolovalo tolik vtipů. Každý vlastník bakelitového vozítka mohl z rukávu vysypat řadu zábavných historek z cest. Přesně před dvaceti lety pouť automobilové legendy jménem Trabant skončila. Na silnicích ho ale čas od času potkáváme dodnes. A především v Německu rostou jako houby po dešti fankluby tohoto specifického automobilu.
30.dubna 1991 ve 14,51 minut sjíždí z výrobního pásu závodu ve Cvikově poslední Trabant s výrobním číslem 3.096.099. Uzavírá se tak kapitola dvoutaktního vozu s tak specifickým a lehce rozpoznatelným zvukem motoru, který můžeme považovat za jeden ze symbolů dnes už také neexistující NDR.
Možná i to je jeden z důvodů, proč mnozí Němci z východu nedají na auto dopustit. „Najdou se tací, kteří Trabantem jezdí na protest proti dnešní době. Tihle lidé mají pocit, že v NDR bylo všechno lepší. Já jezdím Trabantem proto, že je to moje první auto, které mi prostě přirostlo k srdci. Důležitou roli hraje taky jednoduchá technologie ze 60.let, díky níž si na autě můžu všechny věci dělat sám," říká Bert Rose, až nečekaně mladý fanda bakelitového vozítka.
Také si pamatuji, jak otec našeho bílého „tráboše“ různě vyspravoval provázky, gumičkami a podobně. Při častém chcípnutí motoru na křižovatce stačilo poklepat na motor šroubovákem a motor zase naskočil. Na adresu Trabantů a jejich řidičů se vypráví stovky vtipů.
„Já se přiznám, že vtipy sbírám, ale taky jich hodně zapomínám. Víte ale třeba, proč má Trabant vyhřívané zadní sklo? No aby Vás v zimě při tlačení nezábly prsty,“ přidává další majitelka Trabantu.
V Německu dnes funguje přes 150 fanklubů, každoročně se konají nejrůznější mezinárodní setkání trabantistů.
Koncem června se ve Cvikově pojedou závody trabantů-veteránů. A například v Berlíně patří tzv. Trabant-Safari mezi vyhledávané turistické atrakce. Především pro řidiče ze západu, kteří nikdy neměli možnost řídit auto s řadící pákou vedle volantu, je taková jízda často zábavnější než prohlídka historických monumentů.
