Nové syrské vedení může být ke Kurdům vstřícnější než Asad. Stojí totiž o podporu USA
Povstalecká skupina Haját Tahrír al-Šám (HTS), která svrhla syrský režim Bašára Asada, zřídila v Damašku prozatímní vládu a představila své dlouhodobé plány včetně vypracování ústavy a uspořádání voleb. Mnoho syrských menšin má však z budoucnosti v rychle se proměňující Sýrii obavy, píše pro panarabský server New Arab se sídlem v Londýně novinář Paul Iddon, který žije v iráckém Kurdistánu.
Brzy po ofenzivě pod vedením skupiny Haját Tahrír al-Šám, která koncem listopadu rychle dobyla Aleppo, násilnické milice Syrské národní armády (SNA) podporované Tureckem vyhnaly z domovů západně od řeky Eufrat tisíce kurdských civilistů.
V městě Manbidž se střetly s kurdskými Syrskými demokratickými silami (SDF), které ovládají velkou část severovýchodní Sýrie a jsou hlavním americkým spojencem v boji proti Islámskému státu (IS).
Vůdce Hajátu Ahmad Šara, který si dříve říkal Abú Muhammad Džulání, se po Asadově pádu snažil všechny etnické skupiny a sekty v Sýrii ujistit, že mají v zemi budoucnost. Kurdy označil za nedílnou součást syrské společnosti a prohlásil, že nové ministerstvo obrany přijme kurdské vojáky do řad armády. Nedávno se také setkal s delegací Syrských demokratických sil, prý aby položil základy budoucího dialogu.
Podle ředitele analytického oddělení geopolitické poradenské společnosti TAM-C Solutions Cenga Sagnice tato prohlášení naznačují, že prozatímní revoluční úřady nezastávají stejnou protikurdskou politiku jako Syrská národní armáda podporovaná Tureckem.
Vzhledem k jejich deklarovanému cíli udržovat stabilní vztahy se Západem, a zejména Spojenými státy, to lze považovat za slibné. Přesto je namístě opatrnost, protože všechny vítězné skupiny pocházejí z prostředí, kde se už přes deset let upřednostňuje konflikt před dialogem, varuje Sagnic.
5:03
Nové vedení Sýrie tvrdí, že bude respektovat menšiny, část obyvatel se ale bojí, říká expertka
Číst článek
Analytik amerického Foreign Policy Research Institute a expert na kurdské otázky Mohammed Salih považuje dosavadní prohlášení nových syrských představitelů za vágní a pro Kurdy rozhodně ne uklidňující.
Dosažení dohody bude podle něj vyžadovat dlouhá jednání o budoucím postavení Kurdů. Nové vládce v Damašku k nim může přimět skutečnost, že Syrské demokratické síly ovládají velkou část Sýrie a těší se americké podpoře.
Kurdové pro federaci
Kurdové jsou zastánci federace, ale nový ministr obrany z Hajátu Tahrír al-Šám ji odmítá. Kurdové o ní jednali už v roce 2018 s Asadovým režimem, avšak bez výsledku.
Podle Sagnice je tu dnes jeden významný rozdíl: „Asadův režim se nechtěl usmiřovat s Američany a byl v podstatě rukojmím Ruska, Íránu a libanonského hnutí Hizballáh. Současná prozatímní syrská vláda naopak zjevně usiluje o normalizaci vztahů se Spojenými státy, a musí proto svůj postoj vůči Kurdům tomuto cíli přizpůsobit.“
Dokud bude mít Washington v Sýrii své vojáky a bude chránit kurdské síly před Tureckem a Íránem, Damašek zřejmě bude chtít s Kurdy udržovat vyvážené vztahy a spolupracovat s nimi bez ohledu na oficiální ústavní uspořádání, soudí Sagnic.
‚Smrt byla ta nejméně špatná věc.‘ Vězni Asadova režimu popisují mučení, které zažívali za mřížemi
Číst článek
Analytik Salih s ním souhlasí, ale varuje, že Kurdové nemohou považovat americkou přítomnost za samozřejmost.
Salih očekává, že nová vláda se bude snažit oddalovat významné ústupky Kurdům a možná se pokusí získat čas postupným odštěpováním oblastí s arabskou většinou, které kurdské síly ovládají.
Jestli se nepodaří dosáhnout životaschopné dohody, Salih předpovídá i možné střety mezi Syrskými demokratickými silami a Damaškem. „Dobrá zpráva je, že zatím se obě strany vzájemných bojů zdržují,“ dodává analytik.
Dohoda však podle něj bude vyžadovat ústupky obou stran. Z vývoje v Sýrii mají obavy i drúzové a alavité, kteří by v nové Sýrii rovněž chtěli získat zvláštní postavení. To může posílit kurdské požadavky na decentralizaci a uznání jejich práv, říká Salih.
Turecko a Kurdové
Je tu však jeden velký problém – Turecko. Podle Sagnice ovlivňují tureckou politiku vůči Kurdům dva faktory. Na jedné straně to jsou budoucí vztahy se Stranou kurdských pracujících (PKK) a snaha tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana zajistit si další funkční období a na druhé straně politická role Syrské národní armády, kterou Turecko podporuje.
Vnitropolitický aspekt je podle analytika slibný, protože v Ankaře už začal dialog se skupinami, které jsou na Stranu kurdských pracujících napojené. Turecko tvrdí, že s ní spolupracují i syrské kurdské Lidové obranné jednotky YPG, které jsou hlavní součástí mnohonárodnostních Syrských demokratických sil.
Islámský stát se stále nehlásí k novoročnímu útoku v New Orleansu. Pachatel mu přitom sliboval poslušnost
Číst článek
Podle Sagnice existuje dostatek důvodů k domněnce, že když budou Američané dál zajišťovat křehké příměří mezi kurdskými silami a Tureckem, bude možné u syrsko-tureckých hranic nastolit udržitelný mír.
V Aleppu se Kurdové dohadují hlavně s Hajátem Tahrír al-Šám, který je zdrženlivý a ochotný s nimi jednat. Naopak v Manbidži se s Kurdy opakovaně střetla proturecká Syrská národní armáda. Na severu se však Kurdové budou muset vypořádat se samotným Tureckem.
Salih je přesvědčen, že bez dohody Syrských demokratických sil s Tureckem budou mít Kurdové velký problém se získáním uznání Damašku. V sousedním Iráku trvalo řadu let, než se Ankara smířila s autonomní kurdskou oblastí, připomíná novinář Paul Iddon v analýze pro server New Arab.
Poslechněte si i další témata pořadu Svět ve 20 minutách. Rusko zřejmě odmítlo Trumpův mírový plán. Proč chce Donald Trump koupit Grónsko? Rakousko směřuje k první krajně pravicové vládě od druhé světové války. A Německo letos čeká řešení řady problémů.
