Případ popravených běloruských atentátníků vyvolává stále pochybnosti
Většinou se tak těžké zločiny vyšetřují několik let, tento případ byl ale uzavřen neuvěřitelně rychle. Přesně před rokem vybuchla v metru v Minsku bomba a usmrtila patnáct osob. Běloruské orgány okamžitě našly pachatele – dva mladíky. Byli odsouzeni a bez prodlení popraveni. Zůstala ale řada nejasností, které by mohly zpochybnit vinu údajných teroristů. Zblízka se na tuto kauzu přímo v Bělorusku podíval zpravodaj Českého rozhlasu Petr Vavrouška.
Stojím na nástupišti stanice metra v centru Minsku. Tady přesně před rokem vybuchla nálož. Byl podvečer, dopravní špička a exploze byla zničující. Patnáct lidí zemřelo, stovky byly zraněny.
Pachatelé byli dopadeni pouhý den po atentátu. Dodnes ale jejich podíl na výbuchu budí zásadní pochybnosti.
„Ihned jsem pochopila, že jde o výbuch, ale neslyšela jsem ho. Okamžitě jsem totiž přišla o ušní bubínky. Cítila jsem jen obrovskou sílu tlakové vlny,“ vzpomíná Innes Krutaja.
Nastupovala do vagónu metra, když bomba explodovala. „V tu chvíli se mi zdálo, že jsem měla štěstí a žádná vážná zranění nemám. Neslyšela jsem a bolelo mě koleno,“ říká mi Innes. Nakonec jí ale v těle našli 40 úlomků. Na jedno oko nevidí, a špatně slyší.
Bělorusko bylo po výbuchu v šoku. Prezident Alexandr Lukašenko ale národ hned uklidnil.
„Tajná policie potřebovala jen 24 hodin na to, aby provedla skvělou operaci a bez hluku, střelby a povyku zadržela pachatele. Dnes v pět hodin ráno vypovídali,“ oznámil.
Zadrženi byli dva pětadvacetiletí mladíci – Dmitrij Konovalov a Vladislav Kovalov. Nikdy ale nebylo vyjasněno, na základě čeho se běloruským orgánům podařilo oba mladíky tak rychle vypátrat. Dmitrij se k činu přiznal, podle mnohých pod nátlakem. To on měl sestrojit bombu a v metru ji odpálit. Vina Vladislava spočívala v tom, že o útoku věděl a nenahlásil to policii.
„Odmítám svou vinu, protože jsem se nepodílel na výrobě ani na odpálení nálože. Souhlasím s tím, že jsem věděl, že se takový výbuch chystá a neoznámil jsem to bezpečnostním orgánům,“ řekl po zadržení Kovalov. Během soudního procesu ale všechna přiznání odvolal.
Soudce neměl údajně žádný důkaz
Nejvyšší soud nakonec oba mladíky odsoudil k trestu smrti. Většina lidí ale v jejich vinu nevěří. Stejně jako Lubov Kovalova, matka Vladislava.
„První důkaz jejich nevinny jsou videonahrávky z metra. Byly několikrát kopírovány a stříhány. Kopie přitom nemůžou být u soudu brány jako důkaz,“ říká mi v malém panelákovém bytě paní Lubov a nabízí další pochybnosti.
„Pokud měl Dmitrij tuto velmi nebezpečnou bombu skutečně vyrobit a odpálit, měly by na něm zůstat nějaké stopy. Vzali jim na expertízu vlasy, výtěr z ucha, nosu a z pod nehtů a také z oblečení. Nikde nic nenašli.“
Nevyjasněných momentů je mnohem víc. Pro soudce bylo ale nejdůležitější, že se strůjce atentátu přiznal. A Vladislav Kovalov plánovaný útok neoznámil. „Za nenahlášení trestného činu hrozí v Bělorusku dva roky. Můj syn byl ale odsouzen k trestu smrti,“ připomíná paní Kovalova.
Soudní proces sledovala také ochránkyně lidských práv z organizace Viasna Tatjana Reviaka. „Během procesu bylo jasné, že vina obou mladíků nebyla dokázána. Nemluvím o tom, jestli to udělali nebo ne. Ale jejich vinu soud neprokázal,“ upozorňuje.
Když viděla pani Kovalova ve vězení syna naposledy, netušila, že bude za pár dnů popraven. „Víte, ty tři hodiny neuběhly tak rychle. Ale tehdy jsem si nemyslela, že jsou to poslední chvíle, kdy vidím svého syna živého. Věřila jsem, že ho omilostní,“ říká mi zoufalá matka.
Prezident Lukašenko ale žádost o milost zamítl. Úřady se ani nezabývaly stížností a odvoláním.
„Mnohem jednodušší případy se projednávají i dva roky. Jsou dodrženy všechny odvolací možnosti, než se přistoupí k popravě. Co se ale stalo tentokrát je zcela nepochopitelné,“ dodává na závěr paní Reviaka.
