Rakouský farář bojuje za lepší život slovenských Romů. I kyselými okurkami
Slovensko se už řadu let snaží najít správný recept jak pomoci romské menšině, a tím i celému státu. Bezmála každá nová slovenská vláda si romskou problematiku dává do priorit. Výsledky na první pohled nejsou příliš vidět. Statisíce slovenských Romů žijí pod hranicí chudoby a roste mezi nimi sociální napětí. Romové z několika vesnic v okolí Rimavské Soboty ale měli štěstí. Před mnoha lety si jich všiml jeden podnikavý rakouský farář.
Zapadlá vesnice Sútor leží poblíž maďarské hranice u Rimavské Soboty. Devětadevadesát procent místních Romů je tu bez práce, to jedno zaměstnané procento je starosta Tibor Balog.
Se starostou obcházíme vesnici. Na jednom dvorku nás vyhlíží optimistická paní, opírá se o smeták a ochotně se dělí o svoje radosti i strasti.
„Mám šest dětí, on má sedm dětí a sociálka je málo. Neumíme z toho žít,“ říká.
Složitou finanční situaci pomáhají už nějakou dobu lidem v Sútoru překonávat humanitární organizace z Rakouska. Dovážejí sem třeba jídlo nebo oblečení. „Mám papuče, boty, svetr, kabát i ponožky,“ ukazuje paní.
Podobně by se mohli užitečnými dárky z Rakouska pochlubit i Romové v okolních vesnicích. Abychom ale pochopili, proč vlastně nějací Rakušané věnovali tolik energie i peněz do slovensko-maďarského pohraničí, musíme se přenést o nějakých 500 kilometrů na jihozápad a o řadu let zpátky. Jsme v Štýrském Hradci, píše se rok 1996 a vypráví farář z kostela sv. Vincenta Wolfgang Pucher:
„Tehdy před 16 lety jsme zpozorovali, že se na ulicích ve Štýrském Hradci objevily skupiny žebrajících Romů. Měli klobouky na zemi, někteří hráli na hudební nástroje. Jediné, co mě v tu chvíli zajímalo, bylo, jak jim pomoct najít přístřeší. Až posléze jsem začal pátrat, odkud vlastně jsou.“
Ti Romové, kteří zkřížili cestu faráři Pucherovi, byli právě ze slovenských vesnic u Rimavské Soboty. Farář je muž činu, a tak netrvalo dlouho, a na Slovensko se osobně vydal.
„Ještě nikdy jsem neviděl takovou bídu jako v těch vesnicích. Hodně to se mnou zahýbalo a řekl jsem si, že pro ty lidi musím něco udělat přímo u nich doma,“ popisuje Wolfgang Pucher.
Naděje, že se dá žít jinak
Sútor se mezi vesnice podporované rakouskými humanitárními organizacemi dostal teprve nedávno. Rakušané tu finančně přispěli také na výstavbu sociálních bytů i na pomůcky v sútorské škole.
Rakouský farář Pucher dlouho poslouchal stížnosti Romů na to, jak je všude diskriminují, jak nedostanou nikde práci, i když by pracovat chtěli, a tak jim práci dal. Vymyslel systém, kde Romové na Slovensku vyrábějí těstoviny a nakládané okurky, které se pak převezou do Rakouska, prodají se a výtěžek putuje zpátky do romských vesnic.
„Ty okurky jsou strašně dobré, tady ve Štýrsku je prodává jeden velký obchodní řetězec a prodá se vždy celá várka,“ říká kněz, který by si na Slovensku zasloužil metál.
Situaci slovenských Romů sice nevyřešil, řadě konkrétních romských rodin ale výrazně zlepšil kvalitu života. Někteří Romové dostali v Rakousku dokonce i práci, pro ty ostatní je rakouský farář aspoň zábleskem naděje, že žít se dá i jinak.
