Řecká menšina v Maďarsku: Jsme se svou vlastí

Řekové nesouhlasí s názorem, že by byli líní. Marnotratní jsou podle nich i Irové, Islanďané a některé další národy. Zodpovědnost za krizovou situaci necítí, považují ji za celoevropskou a spíše se domnívají, že kdyby problémy mělo jen Řecko, Evropa by se na ně už vykašlala. Mezi Řeky v maďarské obci natáčel Gregor Martin Papucsek.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hned na kraji vesnice je řecký kostel. Postavili ho až v 90. letech, předtím obyvatelstvo nebylo příliš věřící

Hned na kraji vesnice je řecký kostel. Postavili ho až v 90. letech, předtím obyvatelstvo nebylo příliš věřící | Foto: Gregor Martin Papucsek

Vesnice Beloiannisz leží asi 60 kilometrů jižně od Budapešti a 4 kilometry od Dunaje. Žije zde řecká komunita, kterou pojí s mateřskou zemí tisíce pout.

Achileas Gavalis spontánně vyslovuje Československo: „Byl jsem v Československu, vychodil jsem tam tři třídy. Uměl jsem i česky, žili jsme u Jeseníku ve Zlatých horách.“

Přehrát

00:00 / 00:00

V řecké obci Beloiannisz natáčel maďarský zpravodaj ČRo Gregor Martin Papucsek

Tento důchodce, bývalý truhlář, jezdí na náměstí před knihovnou s kočárkem, v němž pláče jeho vnučka. Právě se doma díval na řeckou televizi, tu tady chytají všichni, je to silné pouto s domovinou. Všichni jsou v obraze, co se v Řecku děje.

Je zajímavé, že v restauraci narážím na samé Maďary – pan János se sem přiženil, výčepní Zsuzsanna přivdala. Jinak ani nebylo možné se sem v 50. letech přistěhovat – řečtí imigranti tvořili dosti uzavřenou společnost.

„Teď sledujeme všechno v televizi, i my jsme citlivější na řecké problémy,“ poznamenává János. Žena za výčepem však tvrdí úplný opak: „Ve své zemi máme tolik problémů, že bychom se měli věnovat jim. Já jsem Maďarka, manžel je Řek, ale i on už je Maďar a trápí nás to, co se děje tady.“

Starosta obce Kostas Papalexis si nemyslí, že se má hovořit o řecké krizi, protože krize je to minimálně evropská. Kdyby to bylo jen v Řecku, kde se tvoří jen 2,5 procenta celkového HDP společenství, Unie by se tomu ani nevěnovala.

Podstatu řecké duše tady v Maďarsku pochopím až po starostově poučce: „Když se mladí jdou někam bavit, není možné dopustit, že zbijí jednoho nebo dva řecké chlapce. Buď je třeba zbít všechny nebo nesvobodně ani jednoho. Protože mezi námi existuje tak silná soudržnost. Fungovalo to i v dějinách, nedávno jsme si připomínali svátek, kdy jsme Mussolinimu řekli roku 1940 ‚ne‘, že nemá v naší zemi co pohledávat.“

Je jisté, že řecký národ neskloní hlavu ani před dnešními diktáty. Stále mi zní v uších konstatování prvního člověka, na kterého jsem tady narazil – Achilease Gavalise:

„Uspokojili jsme se touhou po vlasti. Každý rok jsme si říkali, že příště půjdeme domů, do Řecka. A zůstali jsme tady do dnešního dne. Tak přešel život.“

Gregor Martin Papucsek, Lucie Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme