‚Strejda‘ proti ‚kravaťákovi‘? Kandidáty na viceprezidenta USA pojí složitý životní příběh

Washington 27. srpna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jakou roli hraje z vaší zkušenosti potenciální viceprezident v prezidentské kampani ve Spojených státech? 
Přijde na to, kdo to je, vždycky záleží i na osobnosti toho člověka. Například Joe Biden sehrál pro Baracka Obamu jinou roli než Mike Pence pro Donalda Trumpa. V každém případě nesmí zářit víc než prezidentský kandidát. Na to si viceprezidentští kandidáti vždycky musí dávat pozor, protože jsou tam od toho, aby ještě víc povzbudili a oslavili hlavního kandidáta. Někdo zkoušel spočítat na procenta, kolik může viceprezidentský kandidát přinést tomu hlavnímu v případném vítězství, a není to žádná velká suma, je to zhruba procento, možná půl procenta voličských preferencí. 

Z venkova mezi elitu národa

Ale v tom velmi těsném boji, který se očekává letos v listopadu, možná i to jedno procento může sehrát zásadní roli. Budeme se bavit o dvou lidech, kandidátech na amerického viceprezidenta. Jako první si ho vybral Donald Trump a je to J. D. Vance. Kdo to je? 
J. D. Vance je člověk, který z těch tří, kteří skončili ve finále, měl nejzajímavější osobní příběh. Je to člověk, který pocházel z takového, dejme tomu, středostavovského prostředí, jeho matka byla zdravotní sestra,což v Americe je střední stav, jsou to lidé, kteří vydělávají i 100 tisíc dolarů ročně. Ale kvůli závislosti na alkoholu a heroinu se o malého J. D. Vance musela začít starat babička, která bydlela ve velmi chudé oblasti, v Apalačském pohoří, kde Vance poznal život velmi chudého člověka z velmi špatného prostředí. Ale, a to je na něm to zajímavé, on se z tohoto nuzného prostředí plného násilí a zneužívání alkoholu a drog vypracoval do výšin americké společnosti, které jsou velmi často uzavřeny i dětem ze středostavovských, funkčních rodin, chytrým dětem. Vance se dostal na jednu z nejprestižnějších světových univerzit Yale, kde vystudoval práva, začal pracovat jako podnikatel, tam si ho všiml technologický miliardář Peter Thiel, který mu financoval kampaň do Senátu, a Vance se před dvěma lety stal, takřka zázračně, senátorem za Ohio po velmi krátké politické kariéře. Teprve na jejím začátku se vyhoupl do nejvyšších sfér v americké společnosti, když se stal viceprezidentským kandidátem Donalda Trumpa. 

Mají ho lidé v Ohiu rádi? 
Jak kteří. Stal se senátorem a lidé si ho zvolili, takže pro část lidí byl úžasným kandidátem. Na druhou stranu lidé, o kterých napsal knížku Hillbilly Elegy a kterou se proslavil, mu to mají za zlé. Říkají, že je poškodil, že takoví nejsou, že je vykreslil špatně. V celkových viceprezidentských preferencích je jeden z nejméně populárních viceprezidentských kandidátů v moderní historii. 

Kniha Hillbilly Elegy, americký bestseller, vyšla i v češtině, dočkala se filmové podoby. Je s ní J. D. Vance skutečně tak pevně spjatý, že když se řekne „složitý životní příběh na americkém venkově“, tak se lidem vybaví jeho jméno? 
Určitě je. Ta knížka byla ve chvíli, kdy vyšla, fenoménem. Bylo to poprvé, co někdo z osobního hlediska a na základě osobního příběhu, ale velmi srozumitelným způsobem popsal život chudé bělošské demografické skupiny. Bylo to velmi osvěžující. Navíc to napsal způsobem, který byl dobře srozumitelný středním a vyšším vrstvám, tedy s určitým despektem. Někdy měl takové generalizace, že ti lidé jsou líní, bez ambicí a snadno závislí, což je potom tak trochu postavilo proti němu. Mimochodem, jak se to vlastně překládá v češtině? Já jsem si to přeložila jako Zpověď buranova. 

Myslím, že to je Americká elegie, ale tuším, že se vedou diskuse o překladu, jestli je správný. 
Protože hillbilly to je takový buran, jáca. Každopádně Vance v podstatě popsal volebním stratégům voličkou skupinu, na kterou chtěli mířit, a nevěděli, jak s ní mluvit, protože z ní nepocházeli. V tom měl velkou hodnotu pro ně i pro Donalda Trumpa, který má úplně jiný životní příběh a vyrůstal v úplně v jiném prostředí.

O drogovém tématu, které je pro Hillbilly Elegy stěžejní, jsme mimochodem ve Vinohradské 12 mluvili s amerikanistkou Denisou Krásnou. Fentanylová záležitost je pro Ameriku teď velmi bolestná, protože je tam spousta závislých lidí, které se nedaří léčit, a do drogové pasti padá spousta Američanů. Pro J. D. Vance je to téma? Znám jeho témata, jeho proklamované názory na masivní deportace migrantů, vím, jak ostře vystupuje proti interrupcím a manželství stejnopohlavních párů, ale co drogy? 
O drogách jsem ho neslyšela mluvit nějak výrazně, jako kdyby se do toho ještě nepouštěl. Téma fentanylu a opiátové epidemie ve Spojených státech vůbec je téma už od doby, kdy Donald Trump byl prezidentem. Je to tedy něco, čemu se bude vždycky věnovat a bude se k tomuto tématu vracet, pokud bude znovu zvolený, když nebude hořet nic jiného. I Donald Trump má k tématu blízko, protože jeho mladší bratr zemřel v důsledku alkoholismu. On sám od té doby vůbec nepije, je totálním abstinentem stejně jako J. D. Vance, což je mimochodem jedna z věcí, která je spojovala, když se Trump rozhodoval o tom, nakolik si s kandidáty sedne, nebo ne. Ale drogy jsou velké téma americké společnosti, zejména Středozápadu, nízkopříjmových skupin, malých měst a rurálních oblastí, ve kterých J. D. Vance vyrůstal a pohyboval se po určitou část svého dětství. 

Jak to, že si J. D. Vance a Donald Trump tak sedli, když Vance v minulosti Trumpa celkem důrazně kritizoval?
Vance to vysvětluje tak, že nejdřív Trumpa kritizoval, ale když viděl, jak se chová jako prezident, tak na něj změnil názor. Ale když se podíváte, od jaké doby si názor na něj změnil, tak to bylo pár měsíců předtím, než oficiálně oznámil svoji kandidaturu na senátora za Ohio jako zcela nezkušený politik. V politice vůbec nebyl, do té doby pracoval jako investiční podnikatel. Podle mě si to prostě spočítal. Republikánští kandidáti, kteří chtěli, aby byli zvolení, potřebovali pomoc Donalda Trumpa. Když ji odmítli nebo ji neměli nebo když Trump aktivně vystupoval proti nim, většinou neuspěli. J. D. Vance má neskutečnou trajektorii napříč společenskými vrstvami, což je nesmírně impresivní, protože vypracovat se z takového prostředí do vrcholové části americké společnosti je nevídané, je to americký sen. Zároveň já, jako člověk, který žije v okolí americké střední vrstvy, vidím, jak těžké je dostat se o příčku výš, notabene o kilometry výš. Vyžaduje to velkou osobní disciplínu a určitou tvrdost. J. D. Vance tuto tvrdost projevil mimo jiné v tom, že vůbec neměl problém změnit názor a vystupovat v přímém opaku k tomu, co říkal dřív. Říkal například, že nemůže Donalda Trumpa vystát, že se mu z něj dělá špatně, že mu připomíná Hitlera. Psal to v SMS kamarádovi, který to později zveřejnil. Ale od té doby, co potřeboval Trumpovu podporu před senátními volbami, tak to byl nejlepší prezident, jakého Amerika kdy měla. To ho cituji.

Čím může James David Vance pomoci Donaldu Trumpovi k tomu jednomu procentu navíc ve volbách? Pokud se nepletu, tak před pár týdny mu bylo teprve 40 let, může tedy oslovovat mladší voliče a voličky? 
Může. Nevím, jestli zrovna voličky, protože má dost vyhraněné projevy, názory, postoje a  vyjádření vůči ženám, takže mezi ženami moc oblíbený není. Ale mladé voliče získat určitě může, zejména konzervativní křesťany, evangelikály. To je skupina lidí, na kterou bude působit dobře, protože má lepší rétorické schopnosti než Donald Trump, má větší verbální disciplínu a jako velmi vzdělaný člověk je schopen projevu, argumentace a formulace svých postojů lépe než Donald Trump. Ten má ale oproti Vanceovi charisma, takové kouzlo. Když vejde do místnosti, tak ta místnost je jeho a nikdo nevěnuje pozornost někomu jinému. Donald Trump má schopnost navázat na sebe lidi, komunikovat s nimi, komunikovat v podstatě s kýmkoliv. J. D. Vance toto nemá a ukazuje se to, když například objíždí v rámci kampaně nějaké zastávky. Tuhle šel koupit týmu donuty, koblihy, a když jste viděli záběry z toho, tak vám bylo trochu trapně. Nemá to kouzlo, chybí mu určitá lehkost.

Jsou v podstatě dvě strategie pro to, jak si vybírat viceprezidentského kandidáta. První je, že si vyberete někoho, kdo vám doplní to, co vy nemáte. Tak si Barack Obama vybral v Joe Bidenovi nebo Kamala Harrisová v Timu Walzovi. Druhá strategie je, že ten člověk posílí vaši agendu, je to takový turbomotor, který vám pomůže vytvořit tlak na cílenou voličskou skupinu. To udělal Bill Clinton, když si vybral Ala Gorea, a teď to udělal Donald Trump, když si vybral J. D. Vance. 

Bezprostřední, dobrosrdečný a nečekaný kandidát 

Pojďme na Tima Walze, kterého už jste zmínila a kterého si vybrala Kamala Harrisová. Než se stal guvernérem Minnesoty, měl taky složitou životní dráhu podobně jako J. D. Vance? 
Měl a jejich životní příběhy jsou v něčem podobné. Oba dva původně vyrůstali ve stabilním a slušném středostavovském rodinném prostředí, ale v jednu chvíli se oběma něco stalo. Začali žít v mnohem menším městě, takřka na vesnici, v rurální části země. U Tima Walze to byla Nebraska, městečko Butte o čtyř stech lidech. Jeho otec dostal v jeho patnácti letech rakovinu a musel se léčit. Matka, která nikdy nepracovala, ale starala se doma o pět dětí a o domácnost, potřebovala pomoc rodiny při léčbě svého manžela a odstěhovala rodinu do této malé vesnice. Tam Walz zažil život obyčejných vesničanů, dokonce pracoval jedno léto na farmě, kde se staral o dobytek a podobně. Příjmově šla jeho rodina výrazně níže. V sedmnácti letech se přihlásil do Národní gardy, kde strávil dalších 24 let službou veřejnosti. Bylo to i proto, že potřeboval rodině pomoct s rodinným rozpočtem. To samé vedlo k nástupu do americké armády J. D. Vance, který tam strávil rok v takovém PR oddělení, ale je to služba v armádě. 

Tim Walz trénoval americký fotbal, byl učitelem, 12 let strávil v Kongresu. Co se mu podařilo prosadit a jaká témata jsou pro něj hlavní? 
Je obrazem tradičního konzervativce. Je to člověk, který je prorodinný, fungoval v armádě, má rád lov, zbraně, často ho vidíte v maskáčových oblečcích nebo ve flanelové košili. Hodnotově je ale poměrně progresivní. Když se stal guvernérem, prosadil v Minnesotě obědy a snídaně dětem ve státních školách zdarma, což pro Američany není úplně běžné. Zároveň se postaral o takové věci, jako je například prosazení menstruačních pomůcek zdarma ve školách, protože zjistil, že 4 % dívek nepřijdou do školy kvůli tomu, že jejich rodiny si tyto prostředky nemůžou dovolit. A docházka se potom skutečně o 4 % zvedla. Je za to kritizovaný, protože ten zákon říká, že menstruační prostředky by měly být k dispozici na všech záchodech. Konzervativci ho začali kritizovat za to, že i na chlapeckých záchodech, což samozřejmě není pravda, platí to pouze na univerzálních toaletách. Ale Walz kvůli tomu získal pichlavou přezdívku tampónový Tim. 

Četl jsem taky, že podporuje právo na potrat, podporuje LGBTQ+ komunitu, říkala jste, že prorodinným typem s progresivními názory. Harrisová touto volbou překvapila, aspoň se o tom tak mluvilo. Proč?
Walz totiž vůbec ve výběru nebyl. Minnesota je stát, který je dlouhodobě a bezproblémově demokratický, ale Tima Walze nikdo příliš neznal. Většina lidí tipovala, že si Harrisová za svého viceprezidentského kandidáta vybere například Joshe Shapira, guvernéra Pensylvánie, kterou nutně potřebuje vyhrát. Ale Tim Walz ji zaujal nebo vstoupil do klání tak nějak organicky, když se svým dobrosrdečným, až strejdovským způsobem někde vystoupil a řekl: Podívejte se, přidáváte Trumpovi a Vanceovi příliš mnoho síly, jasně, jsou ohrožením naší demokracie, ale podívejte se na ně, vždyť jsou divní. 

Říkají jim weird.
Ano, weird. V tomto duchu Walz vedl svůj argument a pojmenoval v této větě před dvaceti lidmi na nějakém politickém mítinku něco, o co se demokratické strategické předvolební týmy snažily všemi možnými statistikami, procenty a odbornými slovy. Walz to řekl tak jednoduše a jako kdyby se těm lidem v tu chvíli otevřely oči. Že jsou Trump a Vance divní, podivní, pak začali používat v mnoha dalších popisech těchto kandidátů. Ohromně se to chytlo, ze slova weird se stal jeden z ústředních motivů předvolební kampaně Kamaly Harrisové a ona něco takového potřebovala. Jestli je J. D. Vance konzervativní populista, tak Kamala potřebovala liberálního populistu, někoho, kdo liberální a progresivní hodnoty vysvětlí úplně jednoduše obyčejným strejdovským modelem tak, jako někdy umí své postoje vysvětlit Donald Trump. Walz se velmi chytl, u lidí je velmi populární a Kamale Harrisové doplňuje to, co ona nemá. Walz je z tradiční rodiny, z tradičního prostředí, zatímco Harrisová je taková kalifornská elita. On je...

Lidovější. 
Přesně, lidový je to slovo. 

Taky klade důraz na sociální témata a rozumí běžným lidem, tedy alespoň se tak tváří. 
Rozumí běžným lidem, protože mluví k běžným lidem. Jak ho vidíte teď se chovat na pódiích, Walz neskrývá své emoce. Když byli na nominačním sjezdu a pak vystupovali nakonec všichni i celá rodina, tak on se smál. Rozumíte mu, co říká. Po projevu, který měla Kamala Harrisová, jí říkal: Holy smoke, a sakra, to se ti povedlo! Vidíte, že je nesmírně autentický. 

Nesmírně autenticky působí i jeho sedmnáctiletý syn, který ho velmi emotivně podporoval na vámi již zmíněném demokratickém sjezdu v Chicagu. Jenže Walz a možná i jeho syn za to schytali kritiku. Vysvětlíte mi, proč? 
Syn v podstatě proplakal tátův projev, a když Tim Walz zmiňoval, proč stojí tak pevně na reprodukčních právech pro ženy a pro rodiny, tak zmínil příběh své rodiny. Jeho žena Gwen dlouho nemohla otěhotnět a pomohlo jim právě umělé oplodnění. Díky tomu mají dneska dvě děti a Walz říkal: Naší dceři jsme dali jméno Hope, tedy naděje; Gusi, Hope, Gwen, jste pro mě celý můj život, jste pro mě všechno. V tom momentu, kdy to řekl, což samo o sobě je docela dojemné, když to slyšíte říkat svého otce při viceprezidentském projevu, tak jeho syn vstal, tleskal mu a říkal: That's my dad, tohle je můj táta, s ohromnou pýchou na svého otce a plakal u toho přemožen emocemi. Nicméně některým republikánům se to nelíbilo. Konzervativní komentátorka Ann Coulterová říkala, že weird je ten chlapec, ale dostala za to velký nářez na sociálních sítích a musela to stáhnout. Také se ukázalo, že Gus Walz je neurodivergentní, má určitou formu autismu nebo Aspergerův syndrom, je zkrátka na tom spektru. Je to člověk, který je neverbální, takže ti, co se do něj pustili, se pustili do člověka, který se potýká s určitými mentálními výzvami, abych tak řekla.

Může se mezi J. D. Vancem a Timem Walzem do listopadu udít nějaký významnější boj, nebo bude všechna pozornost v příštích týdnech upřena na Trumpa s Harrisovou? 
První velký boj, který bude ostře sledovaný, se odehraje už 1. října při jejich první televizní debatě, na kterou se podle svých slov oba dva těší a připravují. Ale pro Američany to bude souboj člověka v obleku a v kravatě proti strejdovi ve flanelové košili a budou sledovat, který z nich vyhraje. Jeden je přísný a chce lidem omezit práva a vyhodit ty, kteří tady žijí nelegálně, a ten druhý je takový objímající, vyzývá ke smazání rozdílů, říká, že nás spojuje daleko víc, než nás rozděluje, je pro to, aby lidé dostali víc práv. Lidé jsou podle mě zvědaví na jejich souboj proto, že jeden mluví jaksi vzdělaně, věcně až odborně, rétoricky velmi zdatně, a ten druhý hovoří rétoricky také velmi zdatně, ale tak nějak obyčejně. Bude zajímavé to sledovat. Normálně byste to čekal obráceně, čekal byste, že tradiční kandidát, ten strejda bude na republikánské straně, zatímco ten elitář bude na demokratické straně. V těchto volbách se to prohodilo a o to to bude zajímavější.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: NBC News, Forbes Breaking News, youtubové kanály Sky News Australia, Voice of america, Kamala Harris, NBC Chicago, Donald J. Trump a C Span přes uživatelský účet @PhilipJGermain na sociální síti X.