Smlouva o likvidaci raket přinesla Evropě stabilitu. Její případný konec zvýší riziko konfliktu, říká odborník
Spojené státy odstoupí od smlouvy s Ruskem o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1987, řekl v sobotu americký prezident Donald Trump. Server iROZHLAS.cz zjišťoval, co smlouva vlastně znamená a jaké důsledky odstoupení USA může mít pro evropskou bezpečnost.
„Nechť se 8. prosinec 1987 stane datem, který bude zapsán do historických knih – datum, které označí rozhodující předěl v historii mezi érou vzrůstajícího rizika nukleární války a mezi érou demilitarizace lidského života,“ řekl při podpisu smlouvy se zkratkou INF (Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty) tehdejší vůdce Sovětského svazu Michal Gorbačov.
Spojené státy odstoupí od smlouvy s Ruskem o likvidaci raket středního s krátkého doletu
Číst článek
Prezident Spojených států Ronald Reagan při podpisu jediné dosud platné americko-sovětské smlouvy z této éry řekl: „Můžeme jenom doufat, že tato historicky významná dohoda nebude cílem sama o sobě, ale naopak začátkem fungujícího vztahu.“ Reagan měl pravdu. Smlouva přispěla k snížení napětí, zejména v Evropě a stala se symbolem spolupráce dvou velmocí.
Uvolněná atmosféra je vidět i na záznamu z tiskové konference. „Důvěřuj, ale prověřuj," řekl rusky při tiskové konferenci laskavým hlasem Reagan Gorbačovovi. Ten se smíchem odpovídá: „To říkáte při každém jednání."
‚Návrat do starých časů‘
Vztah mezi Spojenými státy a Ruskem je ovšem v poslední době komplikovaný a téměř jednatřicetiletá smlouva proto pravděpodobně skončí. Většina expertů varuje, že hrozí nové závody ve zbrojení a bezpečnostní situace se může stát nepředvídatelnější. To by pro Evropu rozhodně nebyly pozitivní zprávy.
„Pro Evropu to bude znamenat návrat do starých časů,“ řekl pro iROZHLAS.cz Michal Smetana, odborník na problematiku jaderných zbraní i zbrojení a odzbrojení ze Střediska bezpečnostní politiky.
Smetana ale i jiní odborníci vidí pro Spojené státy dva možné scénáře, pokud tedy opravdu odstoupí od INF. Prvním je, že USA rozmístí nové rakety do Evropy, a to může vést k novým závodům ve zbrojení.
„Kolaps této smlouvy by pravděpodobně znamenal závody ve zbrojení v Evropě i jinde,“ cituje americký deník The New York Times ředitele Nukleárního informačního projektu při Federaci amerických vědců Hanse M. Kristensena.
Ruská raketa na jaderný pohon neprošla testy, píše NBC. ‚Nikdo takové nemá,‘ říkal v březnu Putin
Číst článek
Kromě toho by mohlo dojít k rozkolu v NATO, protože některé státy budou ochotné rakety hostit, zatímco jiní tomu budou odporovat.
„Věci se zrovna teď uklidňují. Tohle by byl další ruční granát v NATO, který by rozdělil spojence,“ řekl Jon Wolfstahl, který sloužil jako expert na nukleární zbraně během prezidentství Baracka Obamy.
Druhá možnost znamená pravý opak. „Spojené státy s velkou pravděpodobností nepřistoupí k tomu, aby tyto systémy samy rozmisťovaly nebo vyvíjely nové, nedostanou k tomu povolení Kongresu a s velkou pravděpodobností s tím budou mít problém i některé hostující země, to znamená evropské státy,“ vysvětlil Smetana.
To potvrzuje pro americký server The Time i Pavel Podvig, nezávislý výzkumník a ředitel Projektu ruských nukleárních sil: „Nemyslím si, že USA požádá někoho o rozmístění pozemních INF systémů. To by bylo předem odsouzené k nezdaru.“
Tím pádem by mělo Rusko volné ruce v rozmisťování raket, které jsou namířeny zejména proti Evropě. Dosavadní smlouva totiž zakazovala konvenční i nukleární střely s doletem 500 kilometrů až 5 500 kilometrů, zároveň se ovšem netýká těch vypouštěných z ponorek.
‚Kolosální chyba‘
I z tohoto důvodu označuje většina expertů vypovězení smlouvy jako chybu. Jeffrey Lewis z amerického Middlebury institutu mezinárodní studií v Monterey vypovězení smlouvy dokonce označil za kolosální chybu. „Rusko porušuje smlouvu a Trumpa za to budou vinit,“ řekl britskému The Guardian.
Na porušování dohody upozorňují Spojené státy i velení NATO od roku 2014. To se týká zejména ruské rakety Novator 9M729, v označení NATO známou jako SSC-8, s doletem 500 kilometrů až 5 500 kilometrů.
To Rusko odmítlo a naopak uvedlo, že smlouvu porušují Spojené státy – například v rámci systému Mark 41 Vertical Launch System. Zatímco málokdo rozporuje, že Rusko smlouvu doopravdy porušuje, u Spojených států to je obtížnější a naráží to na text a výklad smlouvy.
„Z mého pohledu Spojené státy smlouvu neporušují, ale mohl by existovat systém, díky kterému to může Rusko ověřit a zároveň se s Ruskem dohodnout tak, aby se vrátilo zpátky do smluvního režimu. A ty systémy, které smlouvu porušují, se adaptovaly tak, aby splňovaly její podmínky. To technicky proveditelné je,“ dodává Smetana.
Smlouva přitom tento mechanismus zavedla v roce 1991 na deset let, kdy probíhaly inspekce přímo na místě, zda jsou střely a jejich nosiče opravdu zlikvidovány.
Podle vyjádření expertů by tak zrušení dohody, v rámci níž bylo zničeno 2 692 střel na obou stranách, nevedlo k bezpečnější Evropě. INF navíc byla unikátní v tom, že se jednalo o první smlouvu, která pouze nestanovila limity, ale také vedla k odzbrojení. Díky ní se výrazně snížilo napětí v Evropě vyvolané mimo jiné rozmisťováním sovětské jaderné balistické rakety středního doletu SS-20 od roku 1976.
Riziko nechtěného konfliktu
NATO tehdy odpovědělo rozmisťováním střely středního doletu Pershing II. Závodní ve zbrojení vedly až k podpisu odzbrojovací dohody. Odstoupení by navíc bylo výjimečné – naposledy od větší dohody ohledně nukleárních zbraní odstoupily Spojené státy v roce 2002 za presidenta George W. Bushe, který vypověděl tzv. ABM smlouvu o omezeních systémů antibalistických raket z roku 1972.
On a day filled with bad news about the INF Treaty, @Leonie Haiden and I made a pilgrimage to the Air and Space Museum to see the SS-20 and the Pershing-II, two of the ~2,700 missiles banned and eliminated by the treaty.
20:23 – 20. 10. 2018
Je tedy na místě obava? „Pokud by došlo k vypovězení, tak by se měli obyvatelé Evropy bát spíše současné dynamiky než konce jedné konkrétní smlouvy,“ upozorňuje Smetana. Smlouvy o kontrole zbrojení, ač o nich často málokdo ví, pomáhají udržovat stabilní mezinárodní řád. Díky předvídatelnosti snižují riziko konfliktu, i toho nechtěného. Ikonické v tomto bylo zavedení červené linky mezi Kremlem a Washingtonem. Zároveň nedochází k závodům ve zbrojení.
„Jestliže většina těchto smluv půjde současným směrem a systém kontroly se rozloží, tak se dostáváme, i když nemám rád historické paralely, do situace před první světovou válkou. Budou probíhat nové zbrojní programy a bude se zvyšovat riziko konfliktu, který může vypuknout ne úplně plánovaně,“ uzavírá Smetana.
