Tenkrát na začátku léta roku 1815 zůstalo na polích u městečka Waterloo ležet asi 50 tisíc mrtvých a zraněných Francouzů, Prusů, Angličanů a Nizozemců. Dnes při rekonstrukci slavné bitvy nebyla její bilance tak tragická. Asi 25 tisíc diváků se dívalo, jak po sobě šiky Napoleonovy armády a vojsko vévody z Wellingtonu pálí z pušek a jak jednotky kosí dělostřelectvo.

15:23 21. června 2009 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Viceprezident Středoevropské napoleonské společnosti Ivan Vystrčil byl jedním ze dvou Čechů, kteří se letos rekonstrukce zúčastnili.
Kam spěcháte, na bojiště?
"Musím nechat nastoupit svojí eskadronu a připravit se na bitvu."
Vy jste ale ve francouzské armádě.
"No, ve francouzské, takový je život."
To ale znamená, že prohrajete ...
Vystrčil, hlavní organizátor rekonstrukcí bitvy u Slavkova, si vždy ale porážku vynahradí:
" U Austerlitzu vždycky vyhráváme, tak tady prohráváme."

V tu chvíli je to ale velitel jízdního oddílu, který před signálem k útoku ještě nevěděl, jak pro něj osobně bitva skončí.
"Já si myslím, že přežiju."
Když jste ale velitel, tak můžete být trochu v závětří.
"Já budu vždycky vpředu, tam kde je potřeba."

Zatímco se vojska šikovala k útoku, Napoleon se svou družinou na farmě v obci Genappe obědval ve svém hlavním stanu a diváci se na to mohli koukat. Podávalo se pečené hovězí s vařeným bramborem a zelenými fazolkami. Jako předkrm šneci.

"V roce 1815 měl Napoleon na jídlo sotva dvacet minut. Teď tu hoduje skoro hodinu a půl, aby se na to mohli lidé podívat. Je to představení pro diváky. Vaří se ale tehdejším způsobem. Topí se dřevem na otevřeném ohništi a peče se na rožních," říká jeden z kuchařů v Napoleonově ležení Claude Biffnot.

Pan Jean Claude z Nancy je velitelem dělostřeleckého pěšího praporu. Jinak je ale důchodce, který se zajímá o vojenskou historii. Co bylo úkolem "jeho" jednotky tenkrát před skoro 200 lety? "Úlohou dělostřelectva bylo pobít co nejvíc Angličanů. Prostě je zlikvidovat a konec. A přitom i přežít, pokud to bylo možné."

V roce 1815 stálo na poli u Waterloo proti sobě skoro 200 tisíc mužů ve zbrani. Dnes tu kolem cest a na provizorních parkovištích stály tisíce aut. Vzpomínka na bitvu, která se stala synonymem pro neúspěch a porážku, je stále vzrušující a přitažlivá.

Pavel Novák, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít