Zničené mosty, žádná elektřina a budovy srovnané se zemí. Ukrajinský Lyman se vzpamatovává z bojů
Ukrajinská armáda postupuje na východě země. Od začátku protiofenzívy osvobodila už důležitá města Balakleja, Izjum, Kupjansk a nedávno také Lyman. Lidé se z následků války postupně vzpamatovávají, ale život se podle nich do Lymanu nevrátí ještě minimálně půl roku.
Je přesně pět ráno a my vyrážíme směrem na Slavjansk, Spokrovsku a na nedávno osvobozený Lyman. Vyjeli jsme ze Slavjansku směrem na Lyman, ale v cestě je poměrně těžko překonatelná překážka v podobě rozbombardovaných mostů, a to jak silničního, tak železničního.
Vojáci tady zorganizovali trajektovou přepravu přes Severní Doněc. Navigují nás, abychom správně nacouvali na ten vojenský trajekt. Je to poprvé, kdy pluji po řece Severský Doněc na vojenském pontonovém trajektu od toho zničeného silničního a železničního mostu.
Před námi jsou zdymadla. Během války byla poškozena na obou stranách i uprostřed řeky, která tady tvoří spíš takové jezero. Sem a tam se pohybují vojenské trajekty. Trošku jsme autem zavadili, ale to se nedá nic dělat.
Zničená krajina
Poté, co doplujeme na druhý břeh řeky Severský Doněc, pokračujeme směrem na Lyman. Jedeme cestou přes nádherné borovicové lesy s písečným podložím. Tady byla kdysi známá vyhlášená rekreační oblast Modrá jezera. Teď je to krajina po bitvě.
Od začátku ofenzivy osvobodili Ukrajinci přes 2400 kilometrů čtverečních, řekl Zelenskyj
Číst článek
Silnice už místy silnici vůbec nepřipomíná, protože v ní jsou mnohé krátery po výbuchu minometných granátů. Někde tu trčí rakety přímo z asfaltu. Když si člověk vzpomene, jak to tady bylo nádherné, jaký to byl ráj na zemi, tak je mu z toho velmi smutno.
Musíme dávat pozor na díry, které jsou všude kolem v silnici. Okolí je zaminované, zbytky vojenské techniky spálené. Míjíme převrácené autobusy, napůl shořelé tanky, obrněné transportéry ruské armády, ale také bohužel rozstřílená nebo spálená osobní auta.
Ve vypálených domech jsou všude ukrajinská kontrolní stanoviště. Musela se tu vést hrozná bitva, protože z budov nezůstalo skoro nic a ty klasické cihlové pětipatrové, co jsou poškozené, nemají okna.
Zastavili jsme u jednoho z nich. Lidé vybíhají ze sklepů, kde se ještě pořád asi schovávají, a rozebírají si bochníky chleba a vodu. Místní mě navigují směrem k domu, který shořel úplně.
Ruský investigativní novinář: Pracujeme jako všichni detektivové. Válka je pro nás velkou zkouškou
Číst článek
Jsou tady takové cihlové pětipatrové klasické činžáky, seshora hodně poškozené střelami. Před jedním z nich je ale obrovský kráter hluboký asi pět metrů. Raketa vletěla přímo do sklepa, kde se lidé obvykle schovávají.
Teď, když se tu objevilo spojení se světem, vycházejí obyvatelé těchto zpola nebo úplně zničených domů ven si zatelefonovat. Stěžují si, že nemají žádné peníze, že tady ještě nejméně půl roku žádný život nebude, protože bůhví, kdy sem znovu zavedou elektřinu.
Čeká je také těžká zima a nepřicházejí jim žádné důchody ani platy, protože místní banka je mimo provoz.
O kousek dál vaří paní vodu v prádelním hrnci, protože se chce umýt. Předtím už uvařila polévku a také žrádlo pro psy. „Vždyť ta zvířata přece nic neudělala. Nejsou vinna a musíme se o ně postarat,“ řekla mi.
