Pláč i radost. Obyvatelé čerstvě osvobozených území vítají humanitární pomoc se slzami v očích
Jak vojáky, tak humanitární pracovníky s pomocí. Jejich vítání v čerstvě osvobozených územích na Ukrajině neprobíhá bez emocí. Z vesnice Jampil na severu Doněcké oblasti vyhnala ukrajinská armáda ruské jednotky před necelými dvěma týdny.
Přijeli jsme do Jampilu, kde probíhá velké vítání dobrovolníků přivážejících humanitární pomoc. Paní Marie povídá, že mají tři telata, a chce mi ukázat zahradu, kam dopadly šrapnely a pět gradů. Ještě před tím nám ale dává české Horalky. „Dva týdny jsem plakala. Sláva Bohu, jsme živí. Bůh nás zázračně zachránil,“ říká.
Dvě okna útok nevydržela, něco dopadlo i na střechu. Ukazuje nám kousek, který málem zabil syna. „Celé dny jsem se modlila,“ dodává paní Marie.
Zamířili jsme do zahrady, kde leží zbytky gradů odpálených z raketometů. Paní Marie se náhle skloní k nějakému křoví a poté z něj vytahuje zbytek minometného granátu. Vidíme jámu, kráter. Domek je na rozdíl od těch kolem v podstatě v pořádku.
Náhle se ozvou střely. „Ty ale nejsou nebezpečné,“ ujišťuje nás Marie. Jsou to střely odpálené z ukrajinské strany. Možná že se jedná i o „legendární“ raketomety HIMARS, prý znějí stejně.
Zapomenutá zvířata
Ve vesnici zůstalo málo lidí. Je ale časté, že se sousedé, kteří zůstali, starají o zvířata těch, kteří uprchli nebo zahynuli. Paní Marie tady má své kočky i cizí koťata, která se vyhřívají na podzimním slunci. Přežil také jejich pes a telata, o která se starají.
Za války se lidi musejí postarat i o zvířata sousedů, kteří uprchli nebo zahynuli. Osvobozený Jampil, Doněcká oblast. pic.twitter.com/kUqPspNSpQ
— Martin Dorazín (@mdorazin) October 12, 2022
Následně přichází paní, která se stará o sedm psů. Její je ale jenom jeden. Přišel s ní Borja, ten je její, a také Rem, krásný černý vlčák, který se ale bojí okolních výbuchů.
