Válka v Gaze je zpět, Trumpův plán na ‚riviéru‘ také. Rodiny unesených Izraelců se bouří

Gaza 25. března 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Izraelská armáda po několika týdnech opět vyzývá k evakuaci části města Rafah kvůli tomu, že tam hodlá podniknout invazi. Teroristé z Hamásu už taky odpálili rakety na Izrael. Chápu správně, že teď končí to velmi těžce vyjednávané příměří?
Teoreticky skončilo už na začátku března s koncem lhůty, která byla stanovená pro první fázi. Celé příměří bylo původně dohodnuté ještě za americké administrativy Joea Bidena a bylo poměrně promyšlené, rozfázované, měla přijít podrobná jednání o dalších fázích, která ale nenastala. To znamená, že příměří skončilo první fází. Ještě nějakou dobu trvalo v tom smyslu, že byl klid zbraní, ale žádné další kroky nebyly podniknuty. Skončilo to tím, že Izrael se znovu vrátil k válce, k bojovým operacím, což ostatně mnozí předvídali. Mnozí komentátoři, včetně izraelských, říkali, že přesně to chce premiér Benjamin Netanjahu udělat. Sliboval také svým koaličním partnerům, že po příměří obnoví bojové operace.

Izrael za poslední týden od obnovení bojových operací udeřil obrovskou silou, v Pásmu Gazy zemřelo přes 700 lidí, tedy v podstatě více, než byl denní průměr za celou válku. Není úplně jasné, kam teď Izrael touto ofenzivou směřuje. Velice pravděpodobně, a mnozí Izraelci to tak cítí, jde už spíše o vnitropolitickou záležitost, kdy se premiér Netanjahu snaží ukázat, že dostojí svým slibům vůči koaličním partnerům.

Izraelské ozbrojené síly během minulého týdne podnikly několik úderů, zejména v jižní části Gazy. Kde všude útočí a týká se to jenom vzdušných útoků, nebo už podnikají další pozemní operace v Gaze?
Ty smrtelné útoky byly nálety, vzdušné útoky na několika místech po celém Pásmu Gazy v podstatě. Hodně se mluví o tom, že izraelské letectvo zasáhlo Násirovu nemocnici v Chán Júnisu a tam zabilo jednoho z aktuálně nejvýše postavených představitelů Hamásu Ismáíla Barhúma. Pokud jde o pozemní operace, i tam jsou vidět pohyby armády. Izrael teď znovu přesouvá jednu ze svých divizí ze severu, to znamená od hranic s Libanonem, právě k Pásmu Gazy, což také ukazuje na to, že chce posílit své pozemní operace. Zatím víme o tom, že izraelští vojáci obklíčili část města Rafah, čtvrť Tal Sultán, a že vyzývají tamní obyvatelstvo k evakuacím směrem do humanitární oblasti podél Středozemního moře. Něco podobného se děje úplně na severu Pásma Gazy u Bajt Hanún, kde je další oblast, ve které se izraelská armáda očividně znovu pouští do pozemních operací. Vypadá to tedy na další ofenzivu, nebo alespoň její ukázkový začátek, a zřejmě to může být i součástí nátlaku na Hamás, aby znovu začal jednat tak, aby podmínky jednání byly pro Izrael příznivé.

Obnovení bojů jako vnitropolitické téma

Mezi Hamásem a Izraelem byla od ledna dohoda o postupném vydávání rukojmí a palestinských vězňů. Sledovali jsme, jak každý víkend docházelo k výměnám. Jsou teď úplně zastavené?
Výměny jsou zastavené. Výměna, která se měla uskutečnit v první fázi příměří, byla dokončena. Hamás a další ozbrojené frakce z Pásma Gazy propustily celkem 33 izraelských rukojmí, 25 z nich živých, osm těl plus pět Thajců, což byli gastarbeiteři pracující v Izraeli, kteří byli uneseni zároveň s Izraelci. 

Další rukojmí, kterých zbývá zhruba 60, přičemž izraelské úřady mluví o tom, že zhruba 25 z nich by mělo být naživu, stále zůstávají v Pásmu Gazy a měli být předmětem dalších fází příměří, o kterých se nezačalo jednat. Zdá se, že o jednání tentokrát neměla zájem hlavně izraelská strana už proto, že bylo jasné, že druhá fáze příměří měla zahrnovat věci, se kterými izraelský premiér bytostně nesouhlasil, tedy hlavně to, že by se izraelská armáda nadobro stáhla z Pásma Gazy, definitivně ukončila válku a další kroky bolestivé pro izraelskou vládu. Tam je zřejmě potřeba hledat důvod, proč Izrael k jednáním o druhé fázi nakonec nepřistoupil.

Do jaké míry do toho mluvili lidé z vlády Benjamina Netanjahua? Mám na mysli zejména ty, kteří se do kabinetu vracejí, to znamená například ministr pro národní bezpečnost Itamar Ben Gvir, jenž měl být podle izraelských médií pod dohledem tajné služby kvůli tomu, že se do policie měli infiltrovat extremisté. Kontrolovat to chtěl údajně sám Netanjahu, jehož kancelář to ale odmítá. Do jaké míry byl podle vás Netanjahu pod tlakem i s ohledem na návrat Ben Gvira?
Netanjahu je pod velikým tlakem v podstatě od samého začátku, protože jeho vládní koalice stojí na dvou krajně pravicových stranách. To, že jejich předsedové jsou spojení s pravicovými extremisty, je známá věc, byli v podstatě i souzení za podporu židovského terorismu a podobně. Ale evidentní je i to, že Netanjahu teď je závislý na těchto stranách, které jsou s ním v koalici. Zřejmě i proto jsou jeho kroky takové, jaké jsou. 

V posledních dnech, možná hodinách, dochází k dalším posunům na izraelské vnitropolitické scéně. Vláda odvolala šéfa tajné služby Šin Bet, který byl považovaný za relativně rozumného člověka, řekl bych, přeci jen viděl věci optikou tajných služeb, což je něco jiného než optika politiků. Vláda se teď tohoto člověka zbavila. 

K tomu bych dodal, že se ho snaží zbavit, protože nejvyšší soud rozhodnutí vlády dočasně pozastavil a čeká se, až ho prozkoumá, pokud se nemýlím. 
Stejně tak se vláda snaží zbavit generální prokurátorky, která v mnoha případech byla hrází proti některým pochybným rozhodnutím kabinetu. Je vidět, že Netanjahu postupuje hodně tak, aby krajně pravicovým stranám ve svém kabinetu vyšel vstříc. Vidění těchto stran je takové, že by válka v Gaze měla pokračovat až do úplného zničení Hamásu, bez příměří, bez toho, aby zbylí rukojmí byli vydaní Hamásem na základě dohody. Tyto strany stále tvrdí, že jedinou cestou k osvobození zajatců je vojenská akce proti Hamásu.

Když se vrátím k odvolání šéfa tajné služby Šin Bet, rozumím tomu dobře, že to je i kvůli té informaci, že pod dohledem této služby měl být Itamar Ben Gvir z rozhodnutí kanceláře premiéra Netanjahua?
Může jít spíš o dodatečný argument pro rozhodnutí vlády, ale to, že kabinet Benjamina Netanjahua hodlá sesadit šéfa této kontrarozvědky de facto, to už je věc známá delší dobu. Stejně tak se v podstatě zbavil šéfa Mosadu. Může v tom hrát roli i to, že tito lidé velí nebo předsedají organizacím, které jsou částečně zodpovědné za neúspěch Izraele ze 7. října předloňského roku, tedy při útoku Hamásu, že tyto složky nebyly schopné předpovědět útok a připravit se na něj. Dost dobře může hrát roli také to, že Netanjahu se teď bojí toho, že při nějakém vyšetřování by tito lidé mohli poukázat i na selhání nejvyššího vedení. Izraelci stále žádají, aby byla sestavena komise, která by vyšetřovala, co vedlo k izraelskému neúspěchu ze 7. října 2023.

Čistě pro kontext –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Itamar Ben Gvir a jeho strana Židovská síla se před pár dny vrátili do izraelské vlády asi po dvou měsících. Předtím tato partaj ponechala stabilitu vlády na velmi těsně většině, teď se do ní vrací a utužuje ji.
Židovský sen opustil vládu ve chvíli, kdy podepsala dohodu o příměří, Itamar Ben Gvir uvedl, že s tím nesouhlasí a opouští vládu. Premiér Netanjahu mu slíbil, že se jednou k válce vrátí, což je tento moment, a Ben Gvir je zpátky ve vládní koalici.

Jak na to reagují rodiny těch, kteří byli uneseni a stále zůstávají v tunelech pod Gazou a pod kontrolou teroristů? V minulosti jsme viděli, jak hlasitě se ozývaly, demonstrovaly, aby Benjamin Netanjahu udělal všechno proto, aby dostal jejich blízké zpátky domů.
Po celou dobu říkají totéž, ale rodiny lidí, kteří jsou stále ještě unesení v Pásmu Gazy, jejich blízcí a podporovatelé těchto rodin, tvoří obrovskou nátlakovou skupinu, která v posledních dnech znovu organizuje demonstrace, jež sílí. Tito lidé někdy dokonce velice drsně obviňují vládu z toho, že tím, že nepokračuje v příměří, v dohodě s Hamásem, odsuzuje zbylé rukojmí k trestu smrti nebo k osudu, který pro ně zřejmě nebude znamenat nic dobrého. Tvrdí, že ať už Hamás jako takový, nebo pokračující boje povedou jedině k tomu, že se jejich blízcí nevrátí živí. Jde o obrovskou skupinu, která je teď v opozici vůči vládě, v podstatě po celou dobu je proti pokračování války v Pásmu Gazy a teď velice silně vystupuje proti obnovení války v Gaze. Říká, že to určitě nepovede k návratu rukojmí tak, jak to premiér sliboval.

Co lze ještě vybojovat?

Rodiny se tedy obávají nejhoršího. Co na to bezpečnostní analytici? Dávají za pravdu Benjaminu Netanjahuovi v tom, že by pokračující invaze a obnovení bojů mohlo vést k tomu, aby se zbylí rukojmí vrátili domů? Jak jste mluvil o tom, že padají rekordní počty obětí na palestinské straně, tak palestinské ministerstvo zdravotnictví kontrolované teroristy z Hamásu uvádí, že počet obětí izraelské invaze do Gazy už překročil 50 tisíc. Dá se toto číslo nějak ověřit? Dá se říct, jestli je blízké, nebo vzdálené nezávislým odhadům?
Exaktnost tohoto čísla není schopen ověřit ani Hamás, protože v situaci, jaká panuje v Pásmu Gazy, to jednoduše není možné. Podle nezávislých i některých západních odhadů jsou pod troskami domů v Pásmu Gazy ještě tisíce, možná desítky tisíc dalších těl, takže počet obětí může být vyšší, může být nižší, ale pravděpodobně bude zhruba takový, jaký se uvádí. I při předchozích konfliktech se totiž ukázalo, že přes nedůvěru vůči číslům, která uváděly palestinské úřady v Gaze vedené Hamásem, byla velice blízká pravdě. Podobné to může být teď. Připadá mi cynické, když někdo zpochybňuje ta čísla v tom smyslu, jestli je to o pět tisíc více nebo méně. Budou zhruba taková, jak se uvádí. Koneckonců ani izraelská strana tyto údaje důvěryhodně nezpochybnila.

Jak je to s názory bezpečnostních analytiků, expertů na to, zda další vojenský nátlak na Hamás může nakonec vést k tomu, že by hnutí propustilo další izraelská rukojmí? Zakládá se tento pohled na nějakém realistickém předpokladu, že by to takto skutečně mohlo dopadnout?
Tuto teorii slýchám v podstatě pouze od politiků. Ať už analytici, tak například vysloužilí generálové izraelské armády a bezpečnostní komunita vůbec se spíše shoduje na tom, že válka už nic dalšího nevyřeší, že není možné vyřešit tento konflikt vojensky ani dosáhnout navrácení rukojmí vojenskou cestou. Ať už jsou to lidé z izraelské bezpečnostní komunity, nebo zdroje z amerických zpravodajských služeb, shodují se na tom, že Hamás sice během války v Pásmu Gazy oslabil vojensky, ale nikoliv počtem svých ozbrojenců, protože zhruba stejný počet lidí, který Hamás ztratil během bojů, se mu podařilo znovu naverbovat. Viděli jsme hned po začátku příměří, že Hamás stále de facto je v Pásmu Gazy jedinou silou, která je schopná organizovat život, dokonce i distribuci humanitární pomoci. Je to zkrátka stále síla, která vládne Pásmu Gazy i po roce a půl od začátku války. Máme-li tento obrázek, tak se není čemu divit, že analytici a bezpečnostní experti se shodují na tom, že další boje už v podstatě ničeho nedosáhnou a že Izrael už není schopný dosáhnout žádných dalších cílů pomocí vojenského nátlaku a vojenské aktivity.

Na druhou stranu, jak jinak zasáhnout vůči Hamásu tak, aby se Izrael nemusel bát, že se bude opakovat něco podobného jako 7. říjen 2023? Dávají mu nějaké rady například američtí spojenci? Benjamin Netanjahu si v neděli volal s Marcem Rubiem, ministrem zahraničí Spojených států v nové administrativě Donalda Trumpa, tak vymýšlí společně nějaký nový scénář, třeba trochu jiný než Trumpův nápad se středomořskou riviérou v Gaze?
Od nové americké administrativy jsem neslyšel moc realistických scénářů ohledně toho, jak pokračovat v Gaze tak, aby nepředstavovala nebezpečí v tom smyslu, že by ji nadále ovládaly ozbrojené organizace. Spíše je tu vidět určitý tlak a možná naděje v arabské země, které nedávno představily iniciativu alternativní k Trumpovu plánu pro Gazu s tím, že by Palestinci Pásmo Gazy neopustili, přesto by měla rekonstrukce Gazy pokračovat a neměl by tam vládnout Hamás. Toto zřejmě bude cesta, kterou se i americká administrativa může pokusit prosazovat tak, aby se nakonec podařilo Hamás dostat od vlády s pomocí jiných palestinských frakcí a arabských zemí, nikoliv nutně pomocí války. I když v uplynulém týdnu bylo vidět, že Izrael měl k návratu k válce americké doporučení, dobrozdání a souhlas z Washingtonu. 

Snaha obnovit jednání

Arabská cesta by mohla být smysluplná i s ohledem na to, že zhruba před 14 dny Liga arabských států přijala egyptský plán na obnovu Gazy alternativní k Trumpově nápadu na středomořskou riviéru. Je to tak? 
Ano, je to plán, který Spojené státy svým způsobem okamžitě odmítly, ale následně ne tak úplně, jak už to bývá ve vyjádřeních v poslední době. Je to určitě jedna z cest, kdy se můžou sbližovat plány na to, co s Gazou a izraelsko-palestinským uspořádáním. Stále ještě je na stole onen plán, o kterém jste mluvil, to znamená přeměna Pásma Gazy na riviéru. Prosakují různé informace, nebo spíše dohady, že Egypt je pod velkým americkým tlakem, aby nakonec alespoň část Palestinců z Pásma Gazy přijal. Na tomto poli se asi něco v zákulisí děje a jsou to věci, které jsou asi pod obrovským tlakem. Viděli jsme jordánského krále Abdalláha, který byl na návštěvě v Bílém domě, na tiskové konferenci vypadal hodně nepohodlně, když musel v podstatě odmítnout americký plán. Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí zatím moudře odmítl pozvání do Bílého domu. To jsou věci, které se ve zpravodajských kruzích jistě hodně řeší, a není jasné, pod jak obrovským tlakem můžou tyto země teď být. Jsou to spojenci Spojených států, ale zároveň je jim jasné, že nemůžou přijmout plán, který vyslovil Donald Trump.

Nevím, kolik by stála riviéra, ale obnova Gazy, tak, jak o tom mluvila na summitu Liga arabských států, by stála asi víc než 50 miliard dolarů, ohromné číslo. K tomu je ještě daleko, protože v tuto chvíli se bavíme o tom, že v Pásmu Gazy se opět bojuje. Jsou nějaké indicie, že by obě dvě znesvářené strany mohly opět zasednout k jednacímu stolu? 
Bez pochyby jsou náznaky, že arabské země nepřestaly ani se snahou o zprostředkování dalších jednání, když to bylo alespoň trošku možné. Teď jsou tu náznaky z egyptské strany znovu, některé egyptské návrhy, které by pomohly alespoň prodloužit první fázi příměří například výměnou několika málo rukojmí za několik týdnů složení zbraní, respektive utišení bojů. Prosakují první informace o tom, že Egypt se snaží prosadit alespoň nějaký klid na nějakou dobu. Ale že by se chystala nějaká další jednání, to zatím není vůbec jisté.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize a youtubové kanály NPR News, Sky News, NBC News, Associated Press, StandWithUs, Al Jazeera English, The Times and The Sunday Times a Global News.