Válka v Sýrii trvá už jedenáct let. Ukončit ji nechce, nebo nemůže ani režim Bašára Asada
Útok bojovníků takzvaného Islámského státu na vězení v syrském městě Hasaka i zabití vůdce této teroristické skupiny americkým komandem znovu dostaly Sýrii na titulní stránky. A připomněly celému světu, že válka, která do okolních zemí i do Evropy vyhnala miliony lidí, stále není u konce. Přestože poslední velká ofenziva proběhla před dvěma lety, řešení konfliktu není na dohled. Co tomu brání? A jaké je postavení jednotlivých stran?
„Režim syrského prezidenta Bašára Asada ovládá naprostou většinu hospodářských a ekonomických center země a samozřejmě pod jeho vládou žije největší počet obyvatel,“ shrnuje nezávislý analytik Jakub Ježek základní fakta a základní důvody, proč je možné označit Bašára Asada a jeho spojence za vítěze syrské války.
Přestože jeho pád byl v určitých fázích války téměř na dosah, Asadovi se podařilo udržet u moci a v současné situaci je jasné, že nejsilnější karty drží v ruce právě on. Kontroluje většinu klíčových oblastí a díky podpoře Ruska, Íránu a libanonského Hizballáhu má jasnou vojenskou převahu.
O nutnosti Asadova odchodu z čela země už nemluví ani představitelé západních a arabských zemí, přestože některé z nich stále uznávají za oficiální představitele země syrskou exilovou opozici.
I jim je ale jasné, že k Asadově vládě v současnosti neexistuje reálná alternativa.
Válka bez konce
Americké jednotky v Sýrii zabily lídra Islámského státu Kurajšího, uvedl prezident USA Biden
Číst článek
Ani syrský režim nedokáže, anebo nechce válku dotáhnout do definitivního konce. Za takové vítězství by totiž zřejmě zaplatil příliš vysokou cenu.
„Současný stav vládě v Damašku do jisté míry vyhovuje“ popisuje Jakub Ježek vztahy mezi syrskou vládou a džihádistickými povstalci kontrolujícími provincii Idlib, kteří jako jediní zůstávají s Asadem otevřeně ve válce.
„Odhady toho, kolik lidí žije v téhle oblasti, se různí, pohybují se mezi jedním a třemi miliony. A to budou obyvatelé, kteří režimu Bašára Asada nejsou vůbec loajální.“
Asadův režim do Idlibu v minulosti také převážel povstalce, kteří se na jiných místech Sýrie vzdali.
„Žijí tam desítky, možná malé stovky tisíc lidí, kteří disponují vojenským know how. A za předpokladu, že by zmizely outposty a hraniční valy, které oddělují jednotlivé zóny kontroly, tak by se velmi pravděpodobně rozjela vlna podzemního povstání a teroristických útoků,“ shrnuje Ježek důvody, proč je pro Asadův režim v současnosti lepší, když povstalci zůstávají soustředění v jedné, jasně ohraničené oblasti.
„Určitě by se jim už nepodařilo rozdmýchat celonárodní povstání. Umím si představit kontrolu měst nebo čtvrtí, které jsou dlouhodobě neloajální k Bašáru Asadovi, ale rozhodně už ne velkou frontální válku,“ připouští Ježek.
Současný stav je tak podle něj téměř na hranici stabilního mírového uspořádání. Zároveň je ale jasné, že to nemůže být konec, a konflikt tak bude pokračovat.
Jak by podle něj mohlo vypadat řešení konfliktu mezi vládou v Damašku a džihádisty z Idlibu? Jaké jsou vztahy Asadovy vlády ke kurdské automii? A má Turecko ambice udržet rozsáhlé části Sýrie trvale pod svou kontrolou? To všechno jsou otázky, na které hledá odpověď pořad Za obzorem.
