Ve Švýcarsku jsem vařil pro 18 hostů, teď jich mám 300, říká zakladatel dobročinné vývařovny v Bejrútu
Libanonský šéfkuchař Alí Amáša opustil svou restauraci ve Švýcarsku, aby otevřel dobročinnou vývařovnu v Bejrútu. Mezi jeho strávníky patří hlavně uprchlíci z válečných oblastí. „Lidé jsou ve špatné situaci. Opustili své domovy, přespávají na ulicích, je jim zima, a naším cílem je, aby aspoň těch deset minut poté, kdy otevřou tohle jídlo, byli spokojení. A mě to jako kuchaře naplňuje štěstím,“ popisuje Alí.
„Svou restauraci ve Švýcarsku jsem úplně opustil, protože i když zítra nastane v Libanonu příměří, tak krize tady neskončí. Tahle krize bude pokračovat další rok, dva. A moje úloha je být tady, mezi svými lidmi, mezi blízkými.“
Svou restauraci jsem opustil. Moje úloha je být tady, říká šéfkuchař Alí Amáša
Libanonský šéfkuchař Alí Amáša se do rodné země vrátil koncem září, kdy se válka začala zhoršovat. Spojil se s kamarády, domluvil se s majitelem zahradního baru, který během války nefunguje, a začal s přítelkyní Núr provozovat tuhle dobročinnou kuchyni.
„Já považuju za normální, že v takové situaci člověk všeho nechá a snaží se pomáhat, jak jen může. Během minulé války v roce 2006 jsem zase dělal řidiče sanitky,“ vysvětluje Alí.
Alího přítelkyně Núr Šamsuddínová mi prozrazuje, že touhle dobročinnou kuchyní jejich plány nekončí. „Přemýšlíme o projektu pojízdných vývařoven. Protože lidé se vrátí do svých domovů na jih Libanonu a najdou tam jen zkázu. Budou tam bydlet ve stanech. Tak bychom jim chtěli poskytnout pojízdné kuchyně, ve kterých by si sami uvařili,“ říká.
Platí příměří mezi Izraelem a Hizballáhem. ‚Pokud bude porušeno, rázně odpovíme,‘ varoval Netanjahu
Číst článek
Núr s Alím už počítají, kolik by stály pick-upy, na kterých by pojízdné kuchyně a nádrže na pitnou vodu postavili. „Zatím ale nemáme čas ten projekt připravit, protože tu vaříme denně od sedmi ráno do večera,“ popisuje Núr.
Před desátou ráno se Núr, Alí a dobrovolníci scházejí na zahradě, kde je kuchyň. Dávají si ranní kávu a radí se, jak budou dneska při vaření postupovat, co bude potřeba připravit.
„Moje restaurace ve Švýcarsku měla kapacitu osmnáct hostů. A teď najednou vařím pro 300, 500 lidí, to také není jednoduchá změna,“ srovnává Alí.
320 strávníků
Teď už jsme v malé improvizované kuchyni, je tu několik dobrovolníků, Alí i Núr. Tady se uvaří, na zahradě zabalí, a pak si pro balíčky přijdou zástupci postižených komunit.
„Dneska uvaříme 35 kilo cizrny, abychom jídlem nakrmili 320 lidí. Cizrnu jsme máčeli celou noc, aby šla teď ráno uvařit. Takže dnešní jídlo je poměrně jednoduché, už jen jogurtovou omáčku a je to,“ popisuje Alí.
6:01
Stažení Izraele a Hizballáhu pod dohledem USA? ‚Nikdo neví, jak dlouho příměří vydrží,‘ varuje expert
Číst článek
Fatte, které dneska vaří, je bezmasé jídlo založené na cizrně, tedy humusu, jogurtu, a kouskách opečeného chleba. V kuchyni se otáčí i dobrovolnice Gháda Sálihová: „Chodím sem i pět dnů do týdne. Mám přitom práci, píšu televizní scénáře, a točím a produkuju dokumentární filmy. Takže v takové kuchyni pracuju poprvé v životě.“
Podle Ghády není tenhle projekt v Bejrútu zdaleka ojedinělý. „Nedaleko odtud je další dobročinná kuchyň, ve čtvrti, kde bydlím, znám dvě, je jich hodně. Libanonci jsou sice rozdělení, někdo je proti válce, někdo s ní souhlasí, ale nakonec stojí lidé při sobě a spojuje je lidskost,“ říká.
Po poledni už dobrovolníci vynášejí z kuchyně obrovské hrnce a lavory s jídlem. Alí teď začíná nakládat do jednotlivých misek. Z hrnce se krásně kouří. Núr hlásí už osmdesát zabalených jídel, ale dohromady jich bude několik stovek.
„Lidé jsou ve špatné situaci. Opustili své domovy, přespávají na ulicích, je jim zima, a naším cílem je, aby aspoň těch deset minut poté, kdy otevřou tohle jídlo, byli spokojení. A mě to jako kuchaře naplňuje štěstím,“ říká libanonský šéfkuchař Alí Amáša. Žádný svůj další byznys si neplánuje, podle něj tahle humanitární krize neskončí dřív, než za dva roky.
