„Mě to až udivilo, jak jsem ty formulace zachytil asi tak, jak je řekl. Ten hlas jsem měl pořád v uších,“ vybavuje si Zdeněk Svěrák, jak zaznamenával Werichovy myšlenky.
Dvanáct let bavila dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich publikum v Osvobozeném divadle. Pak přišla druhá světová válka a jejich cesty se rozdělily. Přes oceán si za 35 let vyměnili stovky dopisů.
Jan Werich a Jiří Voskovec jsou dodnes mimořádně proslulou autorskou uměleckou dvojicí. Kdo by neznal Osvobozené divadlo a jejich další společnou tvorbu?
Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem počátkem 70. let vyhlíželi v Malostranské besedě, kdy už konečně přijde Jan Werich do Divadla Járy Cimrmana. A jednou skutečně přišel.
Pospíšilová se zapsala do paměti několika generací dětí. Začínala pod vedením legendy české animace Jiřího Trnky, například prací na filmu Sen noci svatojánské.
Českoslovenští umělci se tehdy v Provolání československých výborů uměleckých svazů vymezili proti Chartě 77, která vyzývala tehdejší komunistický režim k dodržování lidských práv.
Životní příběh Voskovce by vydal na román. Spolu s Werichem a Ježkem tvořil páteř Osvobozeného divadla, které bylo jedním z určujících prvků kulturního života v meziválečném Československu.
Nejstarší nahrávkou tohoto Rádia retro je rozhovor Jana Weniga s malířem Maxem Švabinským z roku 1948, nejmladší pak hodinka Jana Koláře s názvem Vlastimil Brodský je sám doma z roku 1998.
Semafor se postupně stal jedním ze symbolů šedesátých let, která se nesla v uvolněném duchu. Právě v jeho inscenacích vyniklo mnoho slavných zpěváků tehdejší doby.
Program pro někdejší Československo měl přitom ve vysílání Hlasu Ameriky dlouhou tradici. Poprvé se objevil už v březnu 1942. Tedy jen měsíc poté, co Hlas Ameriky odstartoval vysílání.
Jiří Voskovec a Jan Werich byli kvůli svým písním a narážkám na samotného Hitlera jedněmi z prvních, na koho se Němci chystali. Rozhodli se proto emigrovat do Spojených států.
Praha||Ivana Chmel Denčevová |Kultura|Jak to bylo doopravdy
Jan Werich a Jiří Voskovec jsou dodnes mimořádně proslulou autorskou uměleckou dvojicí. Kdo by neznal Osvobozené divadlo a jejich další společnou tvorbu?
Werichova vila na Kampě po dvouleté rekonstrukci přivítá první návštěvníky. Ve vile se nachází expozice věnovaná Janu Werichovi, ale i jiným významným osobnostem.
"Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl". Autor těchto slov to uměl. Dnes je tomu 110 let, co se narodil Jan Werich a svým životním přístupem okouzlil stovky divadelních a filmových diváků. Také rozhlasové archivy jsou plné pásků s jeho nezaměnitelným projevem.
Jan Werich se nesmazatelně zapsal nejen do historie českého filmu, našeho humoru a českého myšlení vůbec, ale také do historie Městských divadel pražských. Vědí to i fandové geocachingu. Městská divadla proto nechala vytvořit speciální kešku nazvanou Werichova pražská stopa.
Dosud nepublikovaný záznam rozhovoru Jiřího Voskovce a Jana Wericha právě vychází na dvou CD. Rozhovor se uskutečnil ve Vídni v roce 1974, kdy se tito dva herci, komici, myslitelé a hlavně přátelé sešli naposledy. Patnáct minut z tohoto vzpomínání již vyšlo v roce 1975 ve Spojených státech amerických na LP.
Představení o Janu Werichovi nazvané „Když už člověk jednou je...“ má na programu Beskydské divadlo v Novém Jičíně. Od 19 hodin s ním vystoupí Městské divadlo Zlín. Uvedení inscenace je zároveň malou připomínkou výročí Werichova narození, které připadne na tuto neděli.