Minkovice (Liberecko)||Adam Drda|Historie|Příběhy 20. století
Minkovice patřily k nejhorším československým kriminálům a případ dobře ukazuje, jak nedůsledně a vágně se český právní systém po pádu komunismu vyrovnával s režimisty.
Je to až trapné sledovat. Nejprve se premiér Fiala dušuje, že usnesení nelze odvolat. To samé tvrdí Jurečka. Den na to je usnesení zrušeno „z humanitárních důvodů“.
„To není jenom díky tomu, že my jsme drželi hladovku. To je díky tomu, že nás spousta lidí podporovala,“ uvedl John Bok na dotaz novinářů, jaký má pocit z toho, že vláda vzala protest disidentů vážně.
Signatář Charty 77 drží od 17. listopadu hladovku, kvůli neřešení problému nízkých důchodů disidentů. Uvedl, že hladovku ukončí, pokud vláda zruší usnesení, kde se přihlásila k odkazu Charty 77.
Podle Mikuláše Kroupy je pro disidenty velmi náročné komunikovat s úřady nebo žádat o podporu. „Musíme si uvědomit, že spousta disidentů má velmi skromnou a někdy až poustevnickou povahu,“ popisuje.
Jestli si vláda Petra Fialy myslela, že už ji nemůže potkat nic horšího než stávky a pouliční protesty, ošklivě se mýlila. Jiří Gruntorád vynesl ještě emotivnější kartu – hladovku.
Disidentům s nízkým důchodem, kteří dostatečně dlouho platili odvody, sociální správa dorovná penzi na průměrnou částku. Koncem září byla průměrná penze 20 254 korun.
„Přikláním se k tomu řešit to jinak než minimální výměrou. I proto, že ta samozřejmě zdaleka nedosahuje výše průměrného důchodu,“ říká v rozhovoru o penzích disidentů poslanec Vojtko (STAN).
12. října 1988 protestovala skoro stovka českých a slovenských vydavatelů samizdatů proti uvěznění jednoho z nich. Slovák Ivan Polanský dostal čtyři roky nepodmíněně za vydávání samizdatu.
Jednou z hlavních postav samizdatu byl Jiří Gruntárod, signatář Charty 77 a pozdější zakladatel a ředitel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibit.