Rusko, Turecko, Ázerbájdžán a Arménie se dohodly na mírovém plánu pro Náhorní Karabach. Mnozí Arméni to ale berou jako kapitulaci a vzali útokem budovu vlády v Jerevanu.
Podepsání dohody potvrdili i ázerbájdžánský a ruský prezident. Vladimir Putin zároveň dodal, že na klid zbraní budou v Náhorním Karabachu dohlížet i ruští pozorovatelé.
Armádní vrtulník doprovázel konvoj vojenských vozidel 102. ruské základny, která se nachází u arménského města Gjumri. Konvoj směřoval k hranici s Nachičevanskou autonomní oblastí.
Nemocnice ve městě Goris má zásadní výhodu. Na rozdíl od ostatních má poměrně hluboké sklepy, do kterých je možné připravit operační sály a vytvořit tím místo pro pacienty.
Arménie informovala o tom, že do zajetí za poslední dva dny padli dva žoldnéři ze Sýrie. Ruské zpravodajské služby už dříve uvedly, že na straně Ázerbájdžánu bojují žoldnéři z Blízkého východu.
„Modlím se, aby už nastalo ticho, protože to, co se tady děje teď, to jsme nezažili ani za minulých válek. Už se jenom modlím, od rána do večera,“ říká paní Taisa.
Rakety, pravděpodobně systémy GRAD, zasáhly hlavní tržnici v centru Stěpanakertu a zanechaly po sobě spoušť. Tržnice ale byla v té době zavřená, takže na místě nikdo nezahynul.
Současné boje o Náhorní Karabach začaly před více než měsícem a jsou nejkrvavějšími v dané oblasti za více než 25 let. Mrtvých jsou nejméně stovky a podle některých zdrojů až tisíce.
V telefonickém rozhovoru ruský prezident podle Erdogana vyslovil obavu ze „zvyšujícího se počtu bojovníku z Blízkého východu“ zapojených do bojů o Náhorní Karabach.
Spor o Náhorní Karabach – enklávu v jihozápadním Ázerbájdžánu s převážně arménským obyvatelstvem – trvá již desítky let. Ázerbájdžán se od 27. září snaží znovu dobýt Náhorní Karabach.
Tamní arménské obyvatelstvo se ale nechce vzdát ani svého území, ani tradičních zvyklostí. Na první svatbě od začátku konfliktu se nacházel i zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín.
Říká se, že ve válce sice múzy mlčí, ale žaludek mlčet nechce a ani nemůže. Problémy se zásobováním potravinami se projevují i v Náhorním Karabachu, o který válčí Arméni a Ázerbájdžánci.
V Martuni v Náhorním Karabachu žilo před konfliktem asi 5000 lidí. Po několika týdnech bojů jich zůstalo asi pět set. Přímo na místě s nimi mluvil reportér Radiožurnálu Martin Dorazín.
Přes dvakrát vyhlášené příměří během jediného týdne se v náhornokarabašském konfliktu nedaří palbu zastavit. Tentokrát mělo ticho na frontě nastat o půlnoci ze soboty na neděli, ale nestalo se tak.
Pokračující konflikt v Náhorním Karabach donutil k přesunu do bezpečí tisíce lidí. Hlavně matky a malými dětmi a starší lidi. Někteří tam ale stále zůstávají.
Situaci v Náhorním Karabachu pozorně navíc sledují nejen Turecko a Rusko, ale i Írán. Íránské úřady se totiž obávají, aby se karabašský konflikt nepřenesl i do jejich země.
Arménské ministerstvo zahraničí v sobotu uvedlo, že Ázerbájdžán v pátek večer opět bombardoval civilní osady včetně karabašské metropole Stěpanakertu. Hlášení jsou podle něj zranění civilisté.
Ázerbájdžánci se dožadují nároku na Náhorní Karabach poukazem na historické státní právo. Arméni s odkazem na to, že většinu obyvatelstva tvoří jejich krajané, požadují naplnění práva na sebeurčení.
„V této válce už zemřelo tolik příbuzných,“ říká obyvatelka Náhorního Karabachu. „Co všechno se stane mé rodině? Už to musí skončit,“ podotýká 81letá Ela Housepjanová.
V oblasti Náhorního Karabachu pokračují střety mezi Ázerbájdžánem a Arménií. Obě strany se obviňují z pokračujících útoků na civilní obyvatelstvo. Jak to na místě vypadá?
V momentu, kdy jsme se přiblížili k budově, viděli jsme rozbitá okna a dál už jsme se nedostali, protože se ozvala siréna. Musíme utíkat rychle pryč a skrýt se za nejbližší zdí.