Tíživé minuty v krytu v Náhorním Karabachu. ‚Mluvíme o Kunderovi, lepší než o tom, že máme strach‘

Ázerbájdžánské síly znovu raketami zaútočily na správní centrum neuznané Republiky Náhorní Karabach. Odpálily na ně nejméně dvacet střel různého kalibru. Obyvatelé se museli ukrýt v podzemí, na místě se nacházel i zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín.

Stěpanakert Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Tady dole v krytu je připraveno všechno nejnutnější pro přežití, voda, léky, jídlo.“

„Tady dole v krytu je připraveno všechno nejnutnější pro přežití, voda, léky, jídlo.“ | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas

Po několika dnech klidu se ozvala siréna oznamující protivzdušný poplach, všichni jsme museli seběhnout do sklepení tohoto hotelu, po několika minutách se ozvaly opravdu silné výbuchy z okolí. Zhasnula elektřina. Silné detonace slyšíme tady z blízkosti hotelu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž Martina Dorazína

Zřejmě to byl útok z bezpilotního letadla. Teď znova. Všichni musíme okamžitě vypnout telefony. Tady dole v krytu je připraveno všechno nejnutnější pro přežití, voda, léky, jídlo. Je to vlastně vchod do podzemního bazénu, alespoň v dobách mírových, je ukrytý několik metrů pod zemí. Mají tady i náhradní zdroje nouzového osvětlení, které nám zajišťuje, že nejsme v úplné tmě. Někteří novináři vybíhají nahoru se podívat, co se vlastně stalo. Nevím, proč to dělají. Venku je úplná tma a stejně nic neuvidí.

Máme tu také kněze apoštolské církve, který je naprosto v pohodě, protože si myslí, že všechno je v rukách božích. Zdejší lidé už jsou na tyto situace zvyklí, nedokáže je to vyvést z míry. Teď řešíme, jak osvobodit jednu ženu, která je na třetím patře tohoto hotelu. Měla bohužel tu smůlu, že se jí zasekl zámek od toalety a nemůže se dostat ven. Když potmě někam běžela, tak ztratila telefon. I takovéto zvláštní tragikomické situace přináší válka. Doufáme však, že se nám ji nějak podaří osvobodit.

4:00

I v době válečného konfliktu lidé musejí jíst. V Náhorním Karabachu pečou speciální chleba

Číst článek

Když paní Darja našla telefon, který ztratila, tak nám napsala, že to jsou nejstrašnější minuty jejího života, všechno se třáslo, uslyšela sirénu, snažila se utéct, najednou byla strašná tma, ztratila telefon, lezla ke dveřím, dveře se celé třásly, ale ona nemohla ven, protože klíč se zasekl, nemohla tak přijít dolů do krytu. Nakonec se jí nějakým způsobem povedlo dostat se na záchod, tam na sebe hodila ručník, myslela si, že jí to snad pomůže nějak před těmi raketami, v takových chvílích člověk dělá iracionální věci, ale nakonec to dobře dopadlo.

S profesorkou ruské literatury a jazyka mluvíme, ačkoliv je to v krytu velmi absurdní, o Ludvíku Kunderovi. Ukazuje se, že ho velmi obdivuje. Rozhodně je to lepší, než mluvit o tom, že máme strach. To by asi ničemu nepomohlo.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme