Server iROZHLAS.cz v sérii článků popisuje krizi ústavní výchovy, poslední část se zaměřuje na možné změny systému. Špatná zpráva je, že plánované změny zřejmě nestihnou projít legislativním procesem.
„Dáme dítě do ústavu, pak ho ale co čtrnáct dní pouštíme domů do otřesných podmínek. Co někdo čeká?“ ptá se ředitel výchovného ústavu v Boleticích nad Labem Rudolf Jakubec.
Server iROZHLAS.cz v sérii článků upozorňuje na systém, který v mnoha ohledech nefunguje a v jádru je tak svým způsobem neetický a doplácí na něj jak samotná zařízení, tak děti v nich.
„Tátu mi nějak zavřeli, ani nevím, jak to bylo, protože jsem byla malá. Ale od pěti vím, co to jsou drogy nebo jak se užívají,“ popisuje sedmnáctiletá Bára, která má za mřížemi oba svoje rodiče.
Ditu rodiče často a brutálně mlátili. Rizikové situace nešly předvídat. „Na střední škole jsem už nevěděla, jak se z toho prostředí dostat,“ říká dnes již dvacetiletá Dita v podcastu Slušný vychování.
„Pojem domácí násilí explicitně zmiňuje osm klíčových zákonů. Žádný zákon ho však nedefinuje,“ kritizuje zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí dlouhodobě nestíhá. Počet ohrožených dětí narostl i v souvislosti s koronavirovou a uprchlickou krizí. Ministerstvo práce a sociálních věcí hledá řešení.