Pokud chybí rodina nebo dědicové, má povinnost pohřeb zajistit obec, kde dotyčný zemřel. A zpětně pak může požádat stát o proplacení nákladů, které loni vyšly téměř na 11 tisíc korun.
„Když jsem například přišla do pohřební služby, tak se mě ptali, kde mám pohřební obleček. Samozřejmě jsem žádný neměla, protože moje miminko mělo asi 30 centimetrů,“ vypráví Kábová.
Popsané případy se týkaly mláďat ve věku do jednoho roku, která uhynula z přirozených příčin. Těla byla neporušená. Vědci soudí, že sloni mládě k příkopům dlouho nesli pomocí chobotu a nohou.
Les vzpomínek funguje už devět let, za tu dobu v něm místo posledního odpočinku našlo přes 900 zemřelých. Za poslední léta ale zájem o tuto možnost pohřbívání narostl.
Ačkoliv mají všechny lidské pozůstatky skončit na oficiálním místě, podle provozovatele pohřební služby je běžné, že Češi vysypávají popel svých zesnulých tam, kde si to nebožtík přál.
V hromadném hrobě na pozemku sirotčince a domova pro svobodné matky, který vedl řád sester z Bon Secours, skončilo mezi lety 1925 a 1961 nejméně 796 dětí.
Když Tomáš Pancíř se svým týmem odkryl neoznačené hroby dvanácti lidí z konce druhé světové války, přispěl tím k poznání, co se v pohraniční oblasti u Nové Bystřice v té době dělo.
Kolem pohřební komory bylo rozmístěno 41 železných hřebů. 25 z nich bylo bez hlavičky a ohnutých do pravého úhlu. Ostatní byly sice celé, ale byly několikrát zkroucené kolem své osy.
Developeři stavějí byty výhradně ve velkých městech, píše Mf Dnes. A ceny pohřbů podle Lidových novin rostou, lidé se na nich proto snaží šetřit. Více se výběru z médií, který sestavil Radiožurnál.
Pohřby v Česku podle Mf Dnes zdražují až o třetinu. Deník informuje o zvýšeném zájmu o výčepní zařízení, které lidé používají kvůli koronaviru doma k točení piva. Více ve výběru z médií Radiožurnálu.
Lidé si mohou vybrat, zda popel uloží s urnou, nebo bez ní. „Urna je speciální, biologicky rozložitelná. Má poločas rozpadu zhruba 10 let,“ vysvětluje šéfka Správy hřbitovů a krematoria města Plzně.
„Kdo někdy putoval kolem Gangy nebo seděl pár dní na jejím břehu, určitě mohl zbytky těl zahlédnout. V takovémto množství je to samozřejmě ale velmi neobvyklé,“ říká pro iROZHLAS.cz indolog.
Téměř polovina úmrtí s covidem-19 v Brazílii tento týden připadla na stát Sao Paulo. Minulý týden tam pořádali v průměru 300 pohřbů denně, tento týden to bude podle odhadu deníku Clarín až 400.
Už v září Světová zdravotnická organizace vydala dokument, podle něhož není důkaz, že by manipulace s těly zemřelých s covidem představovala vyšší riziko nákazy. Česko ale se změnou vyčkávalo.
Vlámská socialistická strana navrhuje změnu belgického pohřebního zákona tak, aby umožnil lidem společný odpočinek se svými domácími mazlíčky. Podmínkou by byla kremace.
Deníky píšou o tom, jak se mění pohřební i nákupní zvyklosti v souvislosti s blížícím se svátkem zesnulých. Tématem je také lithium, které podle Práva zatím nedokáže zpracovat žádná firma na světě.
Větší podíl pozůstalých na přípravě pohřbu chce prosazovat iniciativa ‘Ke kořenům‘, kterou založily studentky brněnské Masarykovy univerzity. V Praze v těchto dnech zakládá první přírodní hřbitov, ve kterém jako náhrobky slouží stromy. Plánuje také poskytovat zájemcům poradenství v tom, jak poslední rozloučení zorganizovat osobitěji.
Desetitisíce korun platí ročně obce za pohřby lidí, ke kterým se do čtyř dnů nikdo nepřihlásí. Počet sociálních pohřbů přibývá i v Plzeňském kraji. Nebožtíků, ke kterým se nikdo nehlásí, je každý rok více a městům a obcím tak rostou i náklady na sociální pohřby.
Čínské úřady likvidují miliony hrobů. Získané pozemky pak mění na zemědělskou půdu, které je nedostatek. V centrální části Číny takto už od letošního května zmizely dva miliony hrobů, veřejnost ale tento postup kritizuje. Na internetu se dokonce šíří protestní petice.
Na malém hřbitově v Jimramově na Vysočině musejí nebožtíky pohřbívat do vody. Pozůstalým nezbývá než to přetrpět, nebo uložit rakev jinam, případně zvolit pohřeb žehem. Hřbitov totiž církev založila na místě, které se po více než 100 letech ukazuje jako mimořádně nevhodné. Kdyby si na zaplavený hřbitov posvítily úřady, nezbude jim než pohřbívání do země zakázat.
Během tří let se v Česku zdvojnásobil počet lidí, kteří neměli na vlastní pohřeb. Jsou to lidé, po kterých nezbyly žádné peníze a nemají ani příbuzné, kteří by poslední rozloučení zaplatili. Pohřby těchto lidí proto musí platit stát.
Veselo bylo před pár dny na patologii 1. Lékařské fakulty v Praze. Sešli se tam hrobníci a jejich přátelé, aby společně uvedli v život novou knihu. A to knihu Pohřbívání a hřbitovy. Jejími autory jsou dva zkušení hrobníci, kteří chtějí vykořenit mýtus o svých kolezích, kteří opilí padají do hrobů. Proto popsali, co všechno hrobnické řemeslo obnáší a kniha je podle nich určena pro všechny hrobníky a správce pohřebišť, kteří si chtějí dále zvyšovat svoji kvalifikaci.
