Poslední odpočinek u javoru nebo dubu. Mezi lidmi roste zájem o přírodní pohřbívání
V Česku v posledních letech roste mezi lidmi zájem o přírodní pohřbívání. Jde hlavně o ukládání popela ke kořenům stromů nebo pohřbení celého těla v rozložitelné rakvi na louce. Taková pohřebiště už fungují také v pražských Ďáblicích.
„Les vzpomínek je přírodní pohřebiště, kde se zemřelý ukládá ke kořenům vzrostlých stromů. Buď v rozložitelných urnách, nebo do dopředu připravených jamek,“ vysvětluje Tereza Chmelařová z městské organizace Hřbitovy a pohřební služby Praha a dodává, že jména zemřelých jsou připomenuta dřevěnými cedulkami na stromech.
V lese roste asi 400 stromů, třeba javory nebo duby a pozůstalí si mohou vybrat, ke kterému popel uloží. Pohřbívání ale nefunguje tak, že by byl jeden strom určen pro jednoho zemřelého. „Někdy si strom pronajme celá rodina a mají ji jako hrobku,“ přibližuje Chmelařová.
Na hřbitově nejsou k nalezení žádné svíčky, věnce a umělé květiny. Na uctění památky mrtvých slouží umělecké dílo Skořápka. Na hladinu v kamenné nádobě pouštějí pozůstalí plovoucí svíčky.
Les vzpomínek funguje už devět let, za tu dobu v něm místo posledního odpočinku našlo přes 900 zemřelých. Za poslední léta ale zájem o tuto možnost pohřbívání narostl.
„Zkraje ta čísla byla v desítkách, nyní máme každý rok kolem 150 uložení. I proto se loni Les vzpomínek zvětšoval,“ říká Chmelařová.
Reakce na krematoria
Důvody proč stále více pozůstalých volí přírodní pohřebiště, jsou různé. Kromě ekologického smyšlení jde o to, že řada lidí nechce poslední rozloučení v neosobních prostorách krematoria.
4:05
Miliony Poláků míří na hroby. Dušičky slaví 80 procent lidí, svíčky a květiny ale zdražily
Číst článek
„Je to i reakce na prostředí krematoria a studené síně, kde má probíhat obřad. Je to alternativa,“ vysvětluje Olga Nešporová z Etnologického ústavu, která se dlouhodobě tématu smrti a pohřbívání věnuje.
Jen o kousek dál od Lesa vzpomínek se nedávno otevřel u nás první ekologický luční hřbitov. Zemřelí se na něm ukládají pouze v ekologických rakvích z neopracovaného dřeva nebo proutí.
„Pohřebiště je speciální v tom, že je určené pro celá těla. Protože všechny přírodní pohřebiště, která u nás máme, jsou určena pro ukládání popela, ale my jsme chtěli poskytnout alternativu ke kremaci,“ říká správce lučního hřbitova Adam Vokáč.
Na louce není vidět vůbec nic, co by připomínalo, že jde o hřbitov. „Když lidé chodí kolem, tak se ptají, co to tu je a louka jim nepřijde jako hřbitov,“ vypráví Vokáč.
To co u nás pomalu začíná, v jiných zemích funguje už dlouho. „Třeba v Anglii je tento způsob pohřbívání velmi rozvinutý. Tam je to reakce na kremaci,“ dodává etnoložka Nešporová a věří, že i u nás bude zájem o alternativní způsoby pohřbívání sílit.
