Ludvík Svoboda byl mezi lidmi populární. Měl pověst statečného vojáka a generála, který bojoval proti nacistům. Z podporovatele reformních snah se ale dostal na „druhou“ stranu.
Na sklonku německé okupace Čech a Moravy se nacistické bezpečnostní a ozbrojené síly pomstily obyvatelům několika vsí a osad, kteří na Valašsku pomáhali partyzánům.
Terezínská tryzna odkazuje na prohlášení, ve kterém osvobození vězni z koncentračního tábora Buchenwald přísahali, že budou připomínat válečné události, dokud nezmizí všechny kořeny nacismu.
O odstranění normalizační sochy sovětského vojáka se uvažuje už od devadesátých let. Jedním z argumentů je, že Rudá armáda Jaroměř přímo neosvobodila, v době jejího příjezdu už byli Němci pryč.
Zničení památníku bude podle BBC velmi pravděpodobně mnoha Rusy vnímáno jako vážná provokace. Ruské úřady žádnou oběť potopení lodi neoznámily a tvrdí, že celá asi 500členná posádka je naživu.
Novenko o své činnosti za války musel dlouho mlčet, teprve po roce 1989 se o něj začala zajímat média a obdržel řadu vyznamenání a ocenění. Dnes je mu 92 let a žije v Moravské Nové Vsi.
Řidičky, opravářky, ale i meteoroložky a překladatelky v oddělení, které odposlouchávalo komunikaci německých pilotů. To všechno dělaly za druhé světové války československé ženy v britské armádě.
Obvykle se v tehdejším centru povstalců Banské Bystrici sejdou desítky tisíc lidí. Letos je ale oficiální část programu včetně piety a proslovu prezidentky Čaputové otevřená jen pro pozvané hosty.
Oba padli do německého zajetí. Nikoliv v boji. Dlouhý zaspal a ztratil se jednotce. Holec nestačil ostatním Rudoarmějcům, kteří utíkali před německými tanky. Táhnul na zádech zraněného kamaráda.
„Když se na to podíváme, tak Stalin Polsko napadl ve chvíli, kdy nacistické armády bojovaly už ve středu země. A udělal to pod záminkou, že polský stát už neexistuje, což byla lež,“ řekl Plachý.
„V současném Rusku se vše, co se odehrává ve veřejném prostoru a v politickém životě, nějak vrací k odkazu ‚velikého vítězství‘,“ říká politický geograf Michael Romancov.
„Teroristický akt ve Vrběticích, za kterým stojí ruští agenti, nás nesmí nechat zapomenout hrdinství těch, kteří bojovali ve druhé světové válce za naši svobodu,“ sdělilo české ministerstvo zahraničí.
„Frankova snaha přimět americkou armádu obsadit území protektorátu silně posílila, pokud přímo nezpůsobila, neochotu generála Eisenhowera v hloubi protektorátu vojensky zasahovat,“ říká historik.
Alexej Nikolajevič Kelin, procházející érou tuzemského socialismu s kádrovými kaňkami, se sto let po vzniku nezávislé protibolševické kozácké republiky na Donu stal kozáckým atamanem.
Začněte s vystěhováním - tak znělo heslo, kterým před 76 lety začalo Slovenské národní povstání. Do jeho čela se postavili generálové Rudolf Viest a Ján Golian.
Tank na pražském Smíchově stával 46 let a stal se za tu dobu součástí několika filmů, básní i čítanek. Od devadesátých let mu ale nikdo neřekne jinak než růžový tank.
Zhruba 300 Čechoslováků skončilo po druhé světové válce v pracovních táborech a věznicích v Sovětském svazu. Mezi lidmi odvlečenými sovětskou kontrarozvědkou byli zejména ruští a ukrajinští emigranti.
Že se nejednalo o nějakou malou šarvátku, dokládá zapojení útvarů tří ukrajinských frontů sovětské armády, partyzánů a nepřímo také jednotky amerického XII. sboru ve směru od Čimelic.
Podle Alexandra Zmejevského se dodnes vyskytují ti, kteří se snaží nezodpovědně spekulovat na historické paměti a interpretovat průběh událostí v zájmu momentální politické konjunktury.
Ruské ministerstvo obrany zveřejnilo asi pět desítek stran dokumentů, které se vztahují k počátku operace, ukončení bojů i k dalšímu květnovému vývoji.
Začalo to v Přerově 1. května spontánním povstáním českého lidu proti okupantům. Skončilo kapitulací a odchodem německých vojáků a příjezdem Rudé armády do Prahy 9. května.
Zatímco většina Evropy slaví 8. května v euforii konec války, v Praze se stále bojuje. Zoufale, ale úspěšně se povstalci brání především na Pankráci a v okolí Smíchova.
Šlo zároveň o popravu největší. Stalo se tak jen několik dnů před koncem války. Šest dní poté osvobodila Terezín Rudá armáda. Některé z odbojářů zachránil strach z epidemie skvrnitého tyfu.
Estonští zákonodárci také odsoudili „snahy úřadů Ruska o přepisování dějin“. V usnesení se píše, že druhá světová válka byla „přímým následkem“ německo-sovětské dohody o neútočení ze srpna 1939.
Nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau osvobodila sovětská Rudá armáda v sobotu 27. ledna 1945 odpoledne. Ještě tři dny před tím Tomáš Radil nevěděl, jestli přežije.