Komunismus i nacismus mají společného nepřítele, a to Západ, vysvětluje historik Plachý
„Konečným cílem Adolfa Hitlera nebylo zničení Východu, ale světovláda, tedy zničení plutokratického Západu, proti kterému hned na jaře 1940 obrátil svůj hlavní útok,“ zdůrazňuje v Leonardu Plus historik Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu. Spojenectví Stalina s Hitlerem vnímá historik jako naprosto mistrný tah. „Bylo to něco, co Sovětskému svazu bez toho, že by musel vést osamocenou válku proti Západu, umožnilo obrovské územní zisky.“
A to v podstatě ve stínu výbojů nacistického Německa, zdůrazňuje historik.
„Když se na to podíváme, tak Stalin Polsko napadl ve chvíli, kdy nacistické armády bojovaly už ve středu země. A udělal to pod záminkou, že polský stát už neexistuje, což byla lež.“
„Také anexi pobaltských států začal Stalin ještě ve stínu polské porážky a dokončil ji potom ve stínu francouzské porážky v létě 1940. To samé se získání Bukoviny a Besarábie, tedy předválečného území rumunského státu, která byla připojena v roce 1940 k Sovětskému svazu.“
Stalin nebyl génius
Stalin pokračoval v čistkách v Rudé armádě i po napadení Sovětského svazu Němci. „Stalin nebyl nijak moudrým vojevůdcem,“ vysvětluje Plachý.
Točte i o sovětských úspěších, ne jen o problémech, radí ruským filmařům prezident Putin
Číst článek
„Převládal u něj onen syndrom diktátorů, kteří nedůvěřují svému okolí a je jim milejší decimace vlastní armády nebo pomyslná ochrana před vnitřním spiknutím a sesazením před vojenskými porážkami.“
Stalinovy vojevůdcovské schopnosti byly prý značně limitovány. „Bylo to podobné jako u Hitlera. Stalin nebyl na rozdíl od toho, co se tvrdilo po válce, kdy byl považován za génia ve všech oborech lidské činnosti, vojenským teoretikem a vlastně ani praktikem, což dokázal mimochodem už v roce 1919 a 1920 během sovětsko-polské války.“
„Byl nedostudovaným teologem, což není zrovna obor, které by měl k armádě nějak blízko. Tuším, že sám v ruské armádě ani sám nikdy nesloužil,“ upozorňuje Plachý.
Dvojí boj proti buržoazii
Historik připomíná německý výrok z doby nacistického Německa. „Že z komunisty se může stát nacionální socialista, na rozdíl od sociálního demokrata, který zůstává v podstatě měšťákem.“
Dokladem mohou být i dobové sovětské noviny. „Tam najdeme řadu článků o tom, jak revoluční režimy německý i sovětský bojují proti té prohnilé buržoazii a proti prohnilému Západu.“
„Takže už ideologická blízkost obou režimů, komunismu a národního socialismu, které se samy považovaly za revoluční, je zřejmá. Právě proto jistá záliba Stalina v Hitlerovi, která byl zřejmá v letech 1939 až 1941, měla podle mého názoru i to ideologické odůvodnění,“ shrnuje Jiří Plachý.
Co vedlo k druhé světové válce a jakou roli hrály v předválečných událostech ostatní státy, zvláště Sovětský svaz či Polsko? Jak se měnil vztah a soužití Čechů a Němců před válkou, během ní a po jejím skončení? Jakou roli měl v období války takzvaný Slovenský štát? Poslechněte si celé Leonardo Plus Davida Šťáhlavského.