Slovensko si ve čtvrtek připomíná 80. výročí zahájení Slovenského národního povstání, tedy ozbrojeného vystoupení proti německé okupaci a domácímu kolaborantskému režimu.
My do této chvíle nemáme žádné oficiální vyjádření, ať už od Ruska nebo od prokuratury nebo od ruského soudu. Zahlédli jsme na různých ruských webech, že by mělo být slyšení příští týden 22. srpna.
Povstalci chtěli německé okupanty vytlačit z hlavního města ještě před příchodem rudé armády. I přes nedostatek zbraní, munice a jídla bojovali 63 dní.
Noční vlci každoročně organizují jízdy evropskými státy k příležitosti výročí konce druhé světové války. Jejich akce budí u úřadů nevoli, neboť spolek bývá označován za krajně nacionalistický.
Vězení hrozí třeba také estonskému ministrovi vnitra Läänemetsovi. „Těší mne, že jsem v dobré společnosti, motivuje mě to do další práce,“ reagoval Kolář na informaci o zahájení trestního stíhání.
Policie někdejší členku Frakce Rudé armády (RAF) zatkla v pondělí. Stále hledá další členy organizace, konkrétně Burkharda Garwega a Ernsta-Volkera Stauba. RAF je připisováno více než třicet vražd.
Okouzlený Ruskem byl již Josef Dobrovský, pro kterého byla země ochráncem dalších slovanských národů. Někteří lidé zase podporovali setrvat uvnitř monarchie a udržovat ideologii austroslavismu.
Řeč je o československo-sovětské smlouvě, kterou zástupci obou zemí podepsali 12. prosince 1943 – tedy přesně před 80 lety. Diplomatický triumf prezidenta Edvarda Beneše se ale nakonec stal pastí.
„Lovili ryby granáty, hodně pili, neovládali dopravní předpisy a prostředky, takže jich tu hodně zahynulo. Komunisté si vybrali hned toho, který zahynul jako první,“ vysvětluje historik.
„Zhruba před týdnem došel občanům i firmám v ulici dopis, aby se vyjádřili,“ říká starosta Doležal. Pokud ke změně názvu dojde, mohla by se ulice jmenovat po bývalé první dámě Haně Benešové.
„Neměli bychom zapomínat na desetitisíce vojáků Rudé armády různých národností, ať už to byli Rusové, Ukrajinci, kteří přišli o život při osvobozování Československa,“ říká historik Eduard Stehlík.
Facebookový příspěvek sdílelo tisíc lidí, stovky jej komentují nebo na něj reagují. Ačkoli se v komentářích objevují i hlasy, že jde o nesmysl, autor postu na to nereaguje a dál podporuje svou lež.
31. května 1945 napsal sovětský diplomat v Československu Valerian Alexandrovič Zorin ve své nótě: „Česká národní rada nemůže požívati důvěry velitelství Rudé armády ani důvěry československé vlády“.
Kvůli významu rozhlasu se stala budova na pražských Vinohradech terčem útoku jednotek SS. Bránili ji sami pracovníci rozhlasu, povstalci i četníci. V bojích padlo 170 lidí.
„Vzhledem k agresi proti svobodné a nezávislé Ukrajině nebyli představitelé Ruské federace pozváni k účasti na letošní připomínce výročí osvobození Osvětimi,“ řekl mluvčí muzea Piotr Sawicki.
Téma Povolžského hladomoru bývá v ruské literatuře do značné míry opomíjeno, přitom jde o jeden z největších hladomorů v novodobé historii. Nejznámější román, který o něm pojednává, je z roku 1927.
Polsko usiluje o obraz Holandský břeh řeky od nizozemského krajináře Jana van Goyena. Obraz je v současnosti ve vlastnictví pařížského muzea umění v Louvru.
Místní samosprávy podle Nawrockého návrh IPN odstranit pomníky na počest Rudé armády přijaly dobře. Na jejich místě by měly stát nové památníky poských hrdinů.
Ještě před koncem druhé světové války patřila k Československu, respektive k první republice i Podkarpatská Rus. Toto území bylo centrem zájmů i sousedních zemí a stalo se centrem řady investic.
„Pro Finy je velmi snadné stát na straně Ukrajinců. A to i kvůli Zimní válce a zkušenosti s tím, když zůstanete osamocení v boji s Rudou armádou,“ vysvětluje Mikka Aaltola.
Ludvík Svoboda byl mezi lidmi populární. Měl pověst statečného vojáka a generála, který bojoval proti nacistům. Z podporovatele reformních snah se ale dostal na „druhou“ stranu.
Na sklonku německé okupace Čech a Moravy se nacistické bezpečnostní a ozbrojené síly pomstily obyvatelům několika vsí a osad, kteří na Valašsku pomáhali partyzánům.
Terezínská tryzna odkazuje na prohlášení, ve kterém osvobození vězni z koncentračního tábora Buchenwald přísahali, že budou připomínat válečné události, dokud nezmizí všechny kořeny nacismu.
O odstranění normalizační sochy sovětského vojáka se uvažuje už od devadesátých let. Jedním z argumentů je, že Rudá armáda Jaroměř přímo neosvobodila, v době jejího příjezdu už byli Němci pryč.
Zničení památníku bude podle BBC velmi pravděpodobně mnoha Rusy vnímáno jako vážná provokace. Ruské úřady žádnou oběť potopení lodi neoznámily a tvrdí, že celá asi 500členná posádka je naživu.