O svůj pohled na vývoj slovenské politiky a společnosti se podělí novinář Adam Blaško. Okomentuje také zmizení prezidenta Pellegriniho z politického a veřejného života.
Ódy na Vladimira Putina a emotivní verše na podporu ruské invaze na Ukrajinu si vysloužily ocenění na sociálních sítích a dokonce i příležitostné čestné uznání v ruských básnických cenách
Sebeuvědomělá cukrkandlová komedie Grety Gerwigové uvádí do hraného filmu ikonickou panenku, která na generacích dětských duší napáchala stejné množství užitku i škody.
Utahují si z Lukašenka a ruské propagandy. Jsou na černých listinách běloruských vládců. Vězení se vyhnuli jen o fous. Jejich videa mají miliony zhlédnutí a do Běloruska se vrátit nemohou.
Norský režisér Kristoffer Borgli více než ústřední pár satirizuje povahu současného světa. Ukazuje, jak snadné je stát se slavným prakticky pro nic i jak sebestředná společnost 21. století je.
Natáčí politické reportáže na Youtube, ale jde na to trošku jinak. Youtuber Jan Špaček s exministrem řešil felaci místo inflace a demonstrujících se ptal, jak by Ježíš vyřešil energetickou krizi.
„Stereotyp zobrazování bohatých elit jako nadutých a povýšených je úplně špatný. Svádět problémy světa na to, že v čele je jeden zlý člověk, je sebeklam,“ říká Östlund o filmu Trojúhelník smutku.
„Politici se parodují sami,“ konstatuje teatrolog Vladimír Just se vzpomínkou na lánské ministerské schůzky prezidenta Miloše Zemana sedícího ve vitríně.
„Jen vás chci upozornit, že to začíná opravdu záběry z nahraného domácího porna.“ Žádná jiná věta asi nedokáže tak rychle a zároveň důkladně připravit na film jako tahle.
Timur Vermes přichází opět se společenskou satirou, která je skličující i komická zároveň. Realita uprchlických táborů se v ní setkává s cynickou senzacechtivostí médií a populismem politiků.
Myslím, že v Itálii nebo ve Španělsku, byl ne úplně dobře nastavený a ne dost robustní zdravotní systém. To se u nás nestalo, zvládli bychom i větší počty nemocných, říká Svatopluk Němeček.
„Já nic neumím. Šít roušky ani namíchat dezinfekci. Takže pokud můžu někomu pomoct tím, že si přečte něco vtipného a potěší ho to, tak to je jediná věc, kterou umíme,“ říká šéfredaktor blogu.
Poprvé o takzvaném bielefeldském spiknutí napsal v satirickém článku student Achim Held v roce 1994. Pochybnosti o tom, zda je město skutečné, v roce 2012 v žertu vyjádřila i kancléřka Merkelová.
Snímek se potýká s motivy holokaustu, židovstvím i žalostnou situací v literárním nakladelství. Josef Škvorecký, autor knižní předlohy, byl jeden z důvodů, proč film skončil v trezoru.
Moderátor politické satiry na německé veřejnoprávní televizi ZDF Oliver Welke se zaměřil na podezření, že Babiš před několika lety před vstupem do vysoké politiky zneužil evropské dotace.
Bookmakeři vypsali netradiční sázky. Například na to, že senátor a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek (KDU-ČSL) příští rok uloví v Beskydech medvěda holýma rukama je kurz 50:1.
Islandský kreslíř Hugleikur Dagsson je známý svým jednoduchým stylem a opravdu hodně černým humorem. V češtině mu vyšly už čtyři knihy s názvy jako „A tomuhle se mám smát?“ či „To má být nějaký vtip?“
Kaczyński si sedá na gauč a míchá si svůj čaj. „Vetuji zákon o nejvyšším soudu,“ zazní z televize projev prezidenta Dudy. V obýváku pak vztekem létají i kočičí chlupy jeho mazlíčků...
Říká si Cynická obluda a politiky a Slováky obecně ve svých obrázcích nešetří. Možná právě proto se na ně měsíčně podívá i desetina země. A ze zábavy se pro Rada Ondřejíčka stalo živobytí.
Inscenace divadla Mana se tváří jako pohádka, sama se ale prezentuje jako hororový zážitek. „Stal se prezidentem, koupil si noviny a železniční tratě,“ prohlašuje hra v odkazu k Andreji Babišovi.
Pasáže satirické básně německého moderátora Jana Böhmermanna o tureckém prezidentovi Erdoganovi zůstávají v Německu nadále zakázané, rozhodnul zemský soud.
Satirický časopis Charlie Hebdo znovu rozvířil hladinu veřejného mínění. Otiskl zesměšňující kresby Alexandrovců, kteří zahynuli na palubě letounu Tu-154. Kresby vyvolaly v Rusku ostrou kritiku a znechucení. Na jedné z kreseb jsou členové sboru třeba na dně moře a u obrázku je titulek: „Po katastrofě: Rudá armáda získala nové publikum." Podle českého kreslíře a karikaturisty Štěpána Mareše to ale není nic překvapivého. Rusko není zvyklé na to, že si z něj někdo dělá legraci.
Německý satirik Jan Böhmermann, kterému hrozil soud za urážku tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, kritizoval podmínky, kterým čelí turečtí novináři a příznivci opozice. Jak řekl, ve srovnání s tím bylo jeho vyšetřování, které německá prokuratura v úterý zastavila, smutným vtipem.
Turecké ministerstvo zahraničí si kvůli satirickému pořadu v německé veřejnoprávní televizi NDR předvolalo německého velvyslance. Vysvětlovat musel píseň, která si utahovala z tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Podle německého ministerstva zahraničí ale velvyslanec tureckou stranu upozornil, že svoboda projevu a médií je v Německu nedotknutelná.
Francouzští televizní diváci budou od začátku října chudší o jeden významný satirický pořad, který se poprvé vysílal před sedmadvaceti lety. Dnes ho znají všichni pod názvem Les Guignols. Je postaven na gumové figurce moderátora, který komentuje dění v politice, společnosti a ve sportu. Pořad se bude vysílat už jen na placeném kanále a navíc z něj mizí i postavička tolik oblíbeného moderátora.
Tvůrcům francouzských gumáků Giuignols není nic svaté. Berou si na mušku každého bez ohledu na politickou nebo náboženskou příslušnost. Ani tragický útok na týdeník Charlie Hebdo jim nevzal chuť dělat si legraci ze všeho za všech okolností.