Snímek vypráví nejen o chladnokrevném sukničkáři, ale i o žalostné situaci v literárním nakladatelství a o holokaustu. Šlo o kontroverzní motivy, které se komunistickým normalizátorům nehodily, a proto film zakázali.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si víc o filmu Flirt se slečnou Střibrnou

A o čem film vypráví? Zatímco suverénní svůdník, redaktor Leden je ve stresu z toho, že záhadná slečna Stříbrná chladně odolává jeho nadbíhání, krásku s hlubokýma černýma očima mnohem víc zajímá šéf nakladatelství, který je prototypem pravého papaláše. 

A atmosféru literární redakce se tvůrcům filmu povedlo vystihnout na jedničku. „Je tu evidentní typický konflikt: v nakladatelství vždy byl někdo, komu šlo o věc, někdo, kdo by měl daleko jednodušší život, kdyby přitakával. A pak tam byli lidé přizpůsobiví,“ hodnotí spisovatel a novinář Ondřej Neff.

Převzato z Radiožurnálu

Autor předlohy Josef Škvorecký prostředí nakladatelské redakce důvěrně znal. V 60. letech byly jeho knihy velmi populární. „Mou generací byl vnímán jako osvěžující literární zjev. Četli jsme to a milovali jsme to,“ vzpomíná Ondřej Neff pro Radiožurnál.

Jméno Josefa Škvoreckého bylo ale zároveň příčinou, proč Flirt se slečnou Stříbrnou skončil v roce 1973 takzvaně v trezoru. Možná se nehodil ani motiv holokaustu. Ve filmu také například zazní několik narážek na židovský původ slečny Stříbrné.

Intelektuální satira ze světa spisovatelů se v závěru změní v detektivku, když po bujarém večírku najdou ráno šéfa utopeného v jezeře. Kriminálka se spokojí s verzí, že si opilý vyjel na loďce a spadl do vody.

Redaktor Leden ale přijde na to, že klíčem je minulost slečny Stříbrné. Chtěla se pomstít za smrt své sestry, kterou zbabělý šéf kdysi zavinil. Sedla s ním proto do loďky…

Film tak v samém závěru předkládá divákovi otázku, jestli a za jakých okolností může vzít člověk spravedlnost do vlastních rukou.

Jan Herget, als Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít