Po červnovém zřícení 15 metrů střechy Žižkových kasáren v Terezíně připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj plán na záchranu. Cena rekonstrukce objektu je odhadovaná na více než miliardu korun.
V Terezíně se po víkendových vydatných deštích zřítila další část kasáren Jana Žižky. Představitelé Terezína a Jaroměře v minulosti uváděli, že financovat opravy kasáren je mimo možnosti obcí.
V Terezíně na Litoměřicku se po víkendových vydatných deštích zřítila další část kasáren Jana Žižky. Událost se obešla bez zranění, kasárny jsou kvůli havarijnímu stavu uzavřené.
Už několik let čeká historická pevnost Terezín na rekonstrukci. V dezolátním stavu jsou třeba Drážďanské kasárny, kde žily za druhé světové války v době fungování ghetta židovské ženy.
Mezi 18. a 26. lednem 1942 (ve třech transportech označených písmeny R, S a T) muselo odjet z Plzně do ghetta v Terezíně 2604 mužů, žen a dětí – svobody se dožilo jen 204 z nich.
Čtyři z deseti neznámých tváří na fotografiích v Albu GT už mají jméno, ostatním jsou odborníci na stopě. Jejich příběhy plánuje Památník Ticha odvyprávět na velké výstavě.
Z prvního transportu přežilo něco málo přes sto lidí, z druhého pouhých 19. Z posledního transportu, který odjel z Terezína do Lotyšska na konci srpna 1942, nikdo.
Před válkou žila v Pardubicích židovská rodina Wernerova. Tatínek prodával gumové podpatky. Maminka se starala o osmiletou Lenku a desetiletého Pavla. Přečtěte si další z Příběhů 20. století.
První židovský transport vezl 342 mužů. Tvořili Aufbaukommando (neboli komando výstavby) a měli za úkol začít připravovat nové ghetto v protektorátu Čechy a Morava na brzký příjezd tisíců lidí.
„Přišla jsem jedním z prvních transportů. Bylo mi 12,“ Helga Hošková Weissová strávila v terezínském ghettu téměř tři roky. Na podzim 1944 ji spolu s rodiči nacisté deportovali do tábora Osvětim.
Pamětníci, politici, a s nimi i skauti v Terezíně uctili památku obětí nacistické perzekuce. Při příležitosti 76. výročí osvobození je Památník Terezín celou neděli zdarma přístupný taky veřejnosti.
Hudba bude hrát ve filmu hlavní roli. „Martina je houslistka, která miluje hudbu, a se svým přítelem se dostane do koncentračního tábora v Terezíně,“ přibližuje herečka Dominika Morávková.
Unikátní snímky vznikly za 2. světové války přímo uvnitř terezínského ghetta. Historici z Památníku Ticha, Židovského muzea v Praze a Památníku Terezín dál pátrají po totožnosti lidí na fotografiích.
Čtyřicet snímků pořízených za druhé světové války v terezínském ghettu ukrývá takzvané Album GT. Fotografie pocházejí z pozůstalosti rozhlasového redaktora Milana Weinera.
Před 77 lety vyvraždili nacisté v Osvětimi skoro 4 tisíce československých židů z takzvaného terezínského rodinného tábora. Muže, ženy i děti zplynovali v noci z 8. na 9. března 1944.
Historička Anna Hájková o své knize Poslední ghetto: Každodenní historie Terezína v rozhovoru pro Radio Prague International říká, že ji zajímala hlavně společenská hierarchie ghetta.
Publikaci The Last Ghetto (Poslední ghetto) s podtitulem Každodenní historie Terezína napsala Hájková s využitím dokumentů z 99 archivů na třech kontinentech.
Židovská rodina Bedřišky Winklerové žila v Miroslavi, jež se po „Mnichovu“ stala součástí třetí říše. Po letech obtížného života uprchlíků v Brně všechny čekal jeden z prvních transportů do Terezína.
Podle šéfredaktora portálu Paměť národa Michala Šmída je svědectví Františka Schnurmachera ojedinělé, mimo jiné také dobou svého vzniku. Nahrávka odhaluje příběh o velikém dramatu rozvětvené rodiny.
Příběh rodiny jednoho z žáků architekta Adolfa Loose ilustruje násilné rozmetání ideálů, na nichž stála první republika. Něco podobného se podle novináře, který dané osudy zmapoval, může stát i dnes.
Nejdůležitější byla zásmažka, vzpomíná Magda Barnea na transport nacisty. Zažila Osvětim, kde přišla o matku a otce, i Bergen-Belsen. Osvobození ji zastihlo v Terezíně.
Do Terezína přijela 16. září 1945 i doktorka práv Milada Horáková, která tam byla za války vězněna za účast v protinacistickém odboji. Jako čestný host se účastnila slavnostního pohřbu obětí.
„Věděli jsme, odkud pocházíme, kde jsou naše kořeny, kde jsme se narodili, kde bychom chtěli být. Ale kde byl domov? Nikdo nás neočekával, nikdo nepřežil,“ vzpomínala Ilse Reiner-Eichnerová.
Doma mluvila německy, ve škole česky. V dětství prchala z jihomoravské části Sudet, putovala do Terezína, později do Izraele. Podle Ruth Meissnerové bylo vše dáno tím, že se narodila jako Židovka.
Francina válka je poutavou a osvětlující knihou memoárů mladé pražské ženy, která prošla několika koncentračními tábory, ale shodou okolností se jí podařilo holokaust přežít.