Nejdůležitější byla zásmažka, vzpomíná Magda Barnea na transport nacisty. Zažila Osvětim, kde přišla o matku a otce, i Bergen-Belsen. Osvobození ji zastihlo v Terezíně.
Do Terezína přijela 16. září 1945 i doktorka práv Milada Horáková, která tam byla za války vězněna za účast v protinacistickém odboji. Jako čestný host se účastnila slavnostního pohřbu obětí.
„Věděli jsme, odkud pocházíme, kde jsou naše kořeny, kde jsme se narodili, kde bychom chtěli být. Ale kde byl domov? Nikdo nás neočekával, nikdo nepřežil,“ vzpomínala Ilse Reiner-Eichnerová.
Doma mluvila německy, ve škole česky. V dětství prchala z jihomoravské části Sudet, putovala do Terezína, později do Izraele. Podle Ruth Meissnerové bylo vše dáno tím, že se narodila jako Židovka.
Francina válka je poutavou a osvětlující knihou memoárů mladé pražské ženy, která prošla několika koncentračními tábory, ale shodou okolností se jí podařilo holokaust přežít.
Sedmadevadesátiletá Jarmila Weinbergerová prožila nejšťastnější den svého života v neděli 15. dubna 1945. V zuboženém stavu ji zachránili britští vojáci.
Hitlerův aparát chtěl návštěvu propagandisticky využít, proto ji povolil a dobře se na ni připravil. Výsledkem velkého divadelního představení pro příznivě naladěné diváky byla skandální zpráva.
Židé, kteří přežili, byli po válce v obrovské nejistotě, jestli vůbec získají československé občanství. To se týkalo především migrantů z Podkarpatské Rusi, kterou anektoval Sovětský svaz.
Šlo zároveň o popravu největší. Stalo se tak jen několik dnů před koncem války. Šest dní poté osvobodila Terezín Rudá armáda. Některé z odbojářů zachránil strach z epidemie skvrnitého tyfu.
Příběhy 20. století Český rozhlas Plus připomíná osudy lidí, kteří zahynuli v tzv. terezínském rodinném táboře. Jednalo se převážně o československé občany, kteří zemřeli v plynových komorách.
Z depozitáře Národního muzea v Terezíně přivezli cenný artefakt 10. února policisté se samopaly. Za dva týdny přišlo do prostor Vlastivědného muzea v Olomouci zhruba 10 tisíc návštěvníků.
Osudy lidí z terezínských transportů připomíná nová výstava v Památníku Terezín. Její součástí je i jmenný vyhledávač bývalých vězňů ghetta, který budou historici a dokumentaristé dále rozšiřovat.
Podle Radka Vondráčka je Poslanecká sněmovna nakloněna podpoře projektů, které se osvětě o událostech holokaustu věnují. „Vzdělání o holokaustu je vlajková loď a základ, který musí znát každý,“ říká.
Narodila se v Ostravě, přežila holokaust a od roku 1945 žije v Londýně. Dnes je už 90letá, ale celý svůj profesní život pomáhala traumatizovaným a zraněným dětem, takovým, jakým byla kdysi sama.
Dopisy, úřední dokumenty, ale i různé další předměty našel v sutinách na půdě majitel domu. Historici je považují za výjimečné právě tím, že pochází přímo z Terezína a je jich velké množství.
Pro Sekoru byl zážitek pobytu v pracovních táborech klíčový pro jeho poválečnou orientaci: vstoupil do komunistické strany a socialismus budoval nejen on, ale i jeho kreslené postavičky.
Informaci Radiožurnálu sdělila státní zástupkyně. Pachatel u sebe neměl doklady a policie zná pouze totožnost, pod kterou vystupoval v sousedním Německu.
Mezi kritiky jsou například Kuberův vyzyvatel v boji o křeslo šéfa Senátu Václav Hampl za KDU-ČSL nebo bývalí prezidentští kandidáti Jiří Drahoš a Marek Hilšer, oba z klubu Starostů.
„To, co nestihli nacisté, dokončili o pět let později komunisté, kteří také tak nesnášeli jakýkoliv odpor, jiný názor, nesouhlas,“ uvedl předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS).
Po válce se již Jiřímu Richterovi nevedlo špatně. Byl komunista, vítal únorový převrat v roce 1948, vystudoval Vysokou školu politickou a vybudoval si úspěšnou kariéru ve školství.
V současnosti je Jolaně Blau 80 let, patří ale stále mezi lidi, o kterých se říká, že žijí naplno. Její vzpomínky zahrnují jména jako Šlitr, Matuška, ale i Spielberg nebo Warhol.
Paní Doris Grozdanovičová se narodila v Jihlavě, část dětství ale prožila v Brně. Tam na vlastní kůži zažila příchod Němců a dopad protižidovských Norimberských zákonů.
Nebyl jen Terezín a Lety. Za okupace fungovalo v Čechách a na Moravě hned několik desítek nacistických táborů, připomíná v rozhovoru s Lucií Výbornou publicista Jiří Padevět.