Maurice Green dorazil na Zlatou tretru, srovnání s Boltem odmítá
Roztažené paže Usaina Bolta připomínající lukostřelce, to je nejslavnější gesto na oslavu vítězství v současné atletice. O jednu sprinterskou generaci dřív to byl zase vypláznutý jazyk Maurice Greena, který Američan ukazoval celému světu na znamení své dominance po každém proběhnutí cílem. A právě tyto dvě osobnosti světového sprintu se od dnešního odpoledne budou moci potkat v Ostravě.
Zatímco Usain Bolt je v Ostravě už počtvrté za sebou, Maurice Green se na místo jednoho ze svých prvních závodů mimo území Spojených států vrátil po dlouhých šestnácti letech. A hned své srovnání s Boltem odmítl. I když právě on je tím posledním, kdo před Boltem držel světový rekord a získal zlatou olympijskou medailí, aniž by měl nějaké problémy s dopingem. Jenže podle Greena tady veškerá podobnost končí:
"Já nemůžu běhat disciplíny, u kterých bych mohl začít přemýšlet. Stovka ta je tak rychlá, že než se nadějete, jste v cíli. Dvoustovka, to už je maximum, ale čtyřstovka? To by mě na tom oválu hned napadlo. Proboha, proč to běžím, proč si tak ničím tělo? Takže ne. Ani náhodou", říká olympijský vítěz ze Sydney a trojnásobný mistr světa například k tomu, že on by na rozdíl od Bolta nikdy se třístovkou nebo dokonce čtyřstovkou nekoketoval. A hned přidává další rozdíl, kdy Bolt je jediným člověkem schopným vytvářet světové rekordy ve finále nejprestižnějších akcích světa:
"Vzpomínám si na rok 1999, když jsem si celý rok říkal, že teď zaběhnu světový rekord, teď zaběhnu světový rekord, ale ono pořád nic. Prostě to vůbec nešlo. Až když jsem se od toho oprostil a začal se soustředit jen na to, abych zaběhl pouze co nejlíp, tak se to podařilo. Ten rekord si vás zkrátka musí najít sám. A to říkám i těm, které teď trénuju. Nejde o to trénovat co nejtvrději, ale co nejchytřeji. Vylepšovat drobnosti, které vám můžou pomoci, malé technické věci opravovat. Právě změny malých věcí vám pomohou zaběhnout velké časy."
Maurice Green jako trenér: "Stovku za 11 sekund dám i dnes"
Dnes je Maurice Green trenérem. V Kalifornii dohlíží na svou atletickou skupinu a svými radami se snaží pomáhat také americkým fotbalistům a basketbalistům. A vrcholná atletika ta mu nechybí.
"Ta moje středoškolská skupina, kterou trénuju to na mě pořád zkouší, abych si s nimi zaběhal, ale já jim říkám, vás dám vždycky, když budu chtít, ale už to nepotřebuju. Ale vážně. Myslím, že i dneska bych pravděpodobně dokázal zaběhnout na stovce čas okolo jedenácti sekund, ale už to nepotřebuju dělat. Ten rozdíl mezi Greenem tenkrát a Greenem teď, je v tom, že dneska můžu mnohem více relaxovat. Prostě život je skvělý...", užívá si i své účasti na Zlaté tretře Maurice Green.
