Radovan Vávra je bývalý ředitel Komerční banky, který se dnes živí jako investor. V Osobnosti Plus hovoří o neschopném státu, o drahých energiích a krvavém podzimu, „který bude ještě krvavější, až dorazí skutečné faktury za energie… A stále jsme ještě v období, kdy si celá řada rodin a firem myslí – a žije v tom – že například za elektrickou energii platí 1,50, ale její tržní cena je už dnes kolem 11 korun,“ říká.

Osobnost Plus Praha 18:24 11. října 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Bude podíl, který platíme za energie, růst, stagnovat, nebo klesat?
Oproti historii dramaticky naroste a oproti těm cenám, které panují dnes, bude stagnovat. To znamená: Musíme počítat s tím, že pokud vláda zastropovala elektrickou energii někde kolem šesti korun a její skutečná tržní cena je téměř dvojnásobek, tak tento tlak poroste nahoru. A můžeme si jako daňoví poplatníci vybrat, jestli to raději zaplatíme v daních, nebo v ceně elektrické energie. Protože utéct před tím nejde. 

Zaspal tady někdo?
Jsou to ty „Císařovy nové šaty“. Spíš se ukázalo, jak strašně neschopný stát si za těch posledních 20 let naše společnost pořídila. A jak je jí to jedno, protože v tučných letech je to opravdu každému z nás jedno, ale v těch hladových je to hrozný problém.

Náš největší problém není vysoká cena elektrické energie, ale stát, který tu pomoc neumí rozprostřít cíleně, a tudíž těm, kteří ji skutečně potřebují, dává málo, a mnoha lidem, kteří ji nepotřebují vůbec, dává draze mnoho. 

Politici dělají jen to, co chceme

A kdyby se Fialova vláda rozhodla, že s tímto systémovým faktorem něco udělá a stát zefektivní, je to práce na léta, na dekády, nebo na jak dlouho? 
Muselo by to začít u toho, že bychom přeformátovali zhruba polovině národa mozky. A to se obávám, že je na generace.

Politici v dobrém i špatném slova smyslu dělají to, co nám na očích vidí. Čím jsou víc populističtí, tím víc nám rozdávají, čím jsou, řekněme, autentičtější, tak dělají to, co by se dělat mělo, ale vždy je to odraz společnosti. A pokud je to společnosti jedno – a té české to jedno je – tak nemůžete očekávat, že se politici postaví do čela průvodu, který vede nikam.

Ale nedělá na vás současná vláda dojem, že bude dělat věci, které země vyžaduje, a nebude se řídit průzkumy veřejného mínění? 
Spíš řeknu, co by udělat mohla. To je to, čemu v managementu říkáte nízko visící ovoce nebo rychlá vítězství. Jsou to věci, které třeba nejsou dokonalé, ale jsou strašně viditelné.

Kdyby například motivovala každého občana, aby si pořídil zdarma datovou schránku, tak by digitalizace státu řádově poskočila. A nikoho by to nestálo ani halíř. Protože datové schránky už mnoho let úspěšně provozujeme – navíc by to byla jedna z věcí, která by dialog občana se státem strašně zrychlila. 

Co se ale stane s českým průmyslem, až jim skončí zafixované ceny energií? Až to to prostě rupne?
Teď zažíváme už třetí vlnu nárazu na český průmysl. První vlnu odvrátila Česká národní banka před mnoha lety, když uměle udržovala podhodnocenou korunu a tím dala českému průmyslu tři roky na to, aby zvládl přechod z vysmívaných montoven na ty mozkovny. Už ale můžeme říct, že tento experiment vůbec nevyšel a průmysl tuto šanci naprosto promarnil, naopak se svezl na vlně: když máme tu korunu tak skvěle levnou, tak teď na tom Západě uplatníme kdeco. 

Druhou šanci promarnil v covidu, kdy nedošlo k přechodu z úplně strnulého nepružného trhu práce k něčemu, co kapitalismus potřebuje, ke skutečně dynamickému trhu práce… To jsme taky prošvihli, protože jsme se rozhodli, že celou ekonomiku hlava nehlava posypeme penězi. 

Bojím se, že teď nás čeká třetí vlna, kterou opět nevyužijeme. Energetická krize má jeden strašně pozitivní aspekt, a to ten, že by pomohla alokovat kapitál do odvětví, která z definice nejsou tak strašně energeticky náročná. Místo toho, co by se zbytek ekonomiky sbíral na příspěvky energeticky náročných odvětví. 

Co se ale podle vás v lednu, únoru s průmyslem stane?
Žijeme na jednotném německém trhu – záměrně neříkám na evropském trhu. A jako teoretický ekonom si můžu přát cokoliv, ale podstatné je, co udělá německá spolková vláda. A už vidíme, že ekonomice masivně pomáhají, takže nám nezbývá nic jiného než jí pomoct také. Zároveň nevěřím na masivní vlnu bankrotů velkých podniků v Česku – stát jim zase pomůže. 

Jinými slovy říkáte, že se nestane nic?
Abych to vysvětlil a nebrali jste to jen jako věštění z kávové sedliny: naše zadlužení vůči HDP je zhruba na polovině obvyklých ukazatelů podobných zemí, takže my máme obrovskou kapacitu a můžeme si v klidu nějakých dva tisíce miliard ještě půjčit. Problém ale není kolik, ale na co si půjčujeme...

Kdybychom si je půjčovali na dopravní infrastrukturu, na důchodovou reformu, na dobudování informační společnosti, tak nás za to trhy nebudou kárat, ale pochválí nás. Ale my si ty miliardy půjdeme v příštích pěti letech půjčit na prožrání. Na udržení toho mejdanu, který tady začala Babišova vláda a všem se nám strašně líbí. 

My si holt musíme prožít ten řecký scénář, ke kterému bohužel kráčíme mílovými kroky – nejen v zadlužení, ale co je horší, on je v naší mentalitě. Neuvěřitelným způsobem nám narůstá počet státních zaměstnanců a neuvěřitelným způsobem nám narůstá jejich kompenzace.

Politická kariéra?

Růst cen opět zrychluje, v září dosáhl meziroční inflace 18 procent. Nejvíce zdražují energie a bydlení

Číst článek

V souvislosti s vaším jménem se už léta spekuluje o případném politickém angažmá. Lákala by vás politika? Vaše poslední výmluva byla, že jdete do dozorčí rady ČEZ, kam ale nakonec nevstupujete. 
Já do ČEZ nejdu ze zdravotních důvodů, které se mi sice podařilo za léto hodně dát do pořádku, ale stále to není úplně ideální. 

Ani v politice ale nejsou všichni zdraví.
No, já si myslím, že politika i ze zdravých lidí udělá mrzáky – a teď to myslím fyzicky. Takže do politiky opravdu ne.

Přesto ale občas píšete zajímavé postřehy z politiky – zaujal mne jeden: „Petr Fiala by každé Vánoce měl koupit husu a poslat ji Robertu Šlachtovi, který sice napáchal v politice nezměrné škody, ale také zlikvidoval ohromnou vrstvu politických lobbistů.“ Jak to myslíte?
Každý, kdo tady žije posledních třeba 20 let, vnímá, že jména, která jsme v novinách – od těch úplně bulvárních až po seriózní – byli zvyklí čítat třeba před deseti lety, tak už nečteme.

Ale druhý, kdo by si tedy skutečně tu husu zasloužil,… je ve skutečnosti Andrej Babiš. Protože on krade úplně jiným způsobem – a to že mu to zatím žádný soud neprokázal, je jiná věc.

Ale měl jsem na mysli to, že pokud skoupíte celou vertikálu v nějakém odvětví a té pak stát dává zakázky, tak poté nemusíte nikoho korumpovat, protože ta zakázka skončí u vás.

Když zainvestujete do klinik asistované reprodukce, tak stačí drobná změna zákona, která zvýší limit, po který se to párům proplácí, a počet pokusů, po kterých se to proplácí, tak na vás každý rok dopadnou desítky miliard. Ještě vám budou lidé tleskat, že jste bohulibí.

Podaří se to někdy dalším politikům změnit?
Babiš tento systém provozuje, protože mu vyhovuje a tyje z něj. Ale proti němu nestojí nikdo, kdo by ten systém chtěl ukončit. Je tam fragmentovaná politická reprezentace lidí, kteří jsou z masa a kostí, kteří mají své ambice, kteří chtějí být znovu zvoleni. A nevidím tam nikoho, kdo by tuto válku chtěl vést.

Deagrofertizace?

Před volbami ale dnešní vládní strany mluvily o „deagrofertizaci“ společnosti. Myslíte, že to jen řekli a zapomněli?
Tak říkat strany je vlastně špatně – já jsem členem TOP 09 a i v rámci „topky“ najdete tisíc hlasů pro a tisíc hlasů proti a ani ty strany uvnitř nejsou homogenní. Pražské Spolu dnes vyjednává s pražským ANO zcela vážně o vládě v hlavním městě, což úplnou debabišizaci nepřipomíná. Takže žijeme v nějaké politické realitě, která se mi nemusí líbit, ale respektuji ji.

České nájmy se za rok zvedly o více než čtvrtinu. Příčinou je zájem, na jeden byt průměrně čeká 30 lidí

Číst článek

Kolik z těch generálních ředitelů a vysokých manažerů v byznys sféře, které potkáváte, by dnes ANO volilo?
Vyhovovalo by jim to úplně všem. A vlhký sen kapitánů české ekonomiky je vláda ODS a ANO. Schválně neříkám Spolu a ANO. Opoziční smlouva byla ráj na zemi pro český byznys a český byznys si zcela vážně přeje velkou koalici ODS a ANO…

Ekonomice by se nepochybně dařilo, korporátní daně by se nezvyšovaly, ale v tom měkkém světě, který je třeba blízký mě i vám, by probíhala úplně brutální „orbanizace“. A teď si musíte každý z vás odpovědět na otázku, co je pro vás důležitější: kolik stojí uherák v Lidlu, nebo svobodný Český rozhlas.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí v audiozáznamu.

Barbora Tachecí, lup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít