Ministr Pospíšil s výsledky studie o veřejných zakázkách nesouhlasí
Česká ministerstva hospodařila v minulých letech, co se veřejných zakázek týče, ještě hůř, než se odhadovalo – alespoň to vyplývá z průzkumu, který zpracovala skupina doktorandů z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd na Karlově univerzitě. Jako největší hříšník skončilo ministerstvo spravedlnosti. Ministr Jiří Pospíšil se však ohrazuje; studenti prý neměli informace a spletli se.
Doktorandi z FSV došli k tomu, že jen asi dvacet procent všech zakázek na ministerstvech mezi roky 2006 až 2010 bylo zadáno veřejně nebo prostřednictvím výběrové soutěže. Zbytek tedy méně průhledně, a takové zakázky měly celkovou hodnotu přes dvě stě sedmdesát miliard korun.
V některých případech autoři studie přišli na skutečně kuriózní ceny, k nimž se zakázky vyšplhaly. Na průzkumu se podílela i doktorandka Jana Chvalkovská. Podle ní při průzkumu objemu nákupu ministerstev vycházeli ze státního závěrečného účtu jednotlivých resortů tak, jak je zveřejňuje ministerstvo financí.
Rozhovor s doktorandkou Janou Chvalkovskou a ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem
„V něm jsme pak brali v potaz pouze položky, které se jmenují Investiční a neinvestiční výdaje, což je to, co z rozpočtu vyplývá jako nákup,“ říká.
Nejkřiklavějším závěrem je prý to, že u zakázek, které byly ve standardizovaném formátu na Informačním systému veřejných zakázek, byl stejný počet vítězů jako účastníků. V mnoha případech byl je jeden soutěžící.
Podle Chvalkovské je prý nutné, aby každý uchazeč mohl zakázku snadno najít. „V České republice existuje jediný centrální systém veřejných zakázek. Tam jsem zakázky hledali a hodnotili je,“ vysvětluje autorka studie.
„Existuje ještě hodně systémů, kde si ministerstva zakázky zveřejňují. Zakázky malého rozsahu si ministerstvo může zveřejňovat, kde chce, a je složité najít je i jejich vítěznou cenu. Nedají se tak zahrnout do plošného srovnání,“ přiznává.
Jak však Radiožurnálu potvrdila, za metodologií plošného srovnání si autoři stojí. „Doufám, že jsme si to s panem ministrem vyjasnili. Nechceme útočit na jeho ministerstvo. Rádi zjistíme specifika jeho resortu, abychom mohli metodologii postupně vylepšovat. Ministr například uváděl, že nákupy zahrnují i údaje a nesoutěží se,“ dodává Jana Chvalkovská z FSV UK.
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se však ohrazuje. „Dnes odpoledne se mě paní Chvalkovská před svědky omluvila za to, že zcela spletli jednotlivé informace o ministerstvu spravedlnosti. Kdyby tito studenti znali, jak vypadá rozpočet ministerstva spravedlnosti, tak by dopadlo nejlépe,“ myslí si.
Podle Pospíšila jsou nyní úředníci poškozeni nekvalitní studií. „Jsem připraven trestat úředníky, když pochybí, ale v tomto případě pracovali řádně a byli poškozeni.“
Pospíšil: Autoři se mě měli zeptat
Jak vysvětluje, ministerstvo spravedlnosti má speciální rozpočet kvůli sto patnácti příspěvkovým organizacím. „Každý soud, každé státní zastupitelství má své vlastní malé rozpočty a dělají si vlastní výběrová řízení. To tito studenti nevěděli. Pokud hodnotí jen deset procent veřejných zakázek, tak je to jejich neznalost. Kdyby za mnou přišli, vysvětlil bych jim to, ukázal jednotlivá fakta a bylo by zjevné, že ministerstvo vše zveřejňuje a vše plní,“ tvrdí Jiří Pospíšil.
Dodává také, že ministerstvo provozuje své vlastní systémy, takzvaná elektronická tržiště, kam dává i malé zakázky.
Podle něj je sice chvályhodné a správné, že se mladí lidé zajímají o to, jak se nakládá s penězi daňových poplatníků, ale je velmi složité se v jednotlivých resortech vyznat.
„Musíme pak vysvětlovat, že studenti neví, že ministerstvo vydalo 3,8 miliardy za čtyři roky na advokáty, soudní znalce, tlumočení. Takové peníze nejdou přes výběrová řízení. Dělá se to tak ve všech civilizovaných zemích,“ uzavírá ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.
Studenti jako hlídací psi
Výsledkem studie doktorandů z FSV je překvapen i ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Tomáš Sedláček. „Netušili jsme, že pouze malé procento veřejných zakázek je veřejná soutěž. Je to překvapivé a zarážející. Doufám, že politici nechají ihned prozkoumat, jak je možné, že z veřejných soutěží jsou ‚neveřejné nesoutěže‘,“ komentuje situaci Sedláček.
Podle něj je pozoruhodné, že s nápadem na výzkum nepřišla vláda nebo ministerstva.“ Studenti se stávají hlídacími psy demokracie. Nikdo jim to nezadal, udělali to ve svém volném čase. Dodali čísla tam, kde panovaly jen domněnky,“ říká.
Jak Tomáš Sedláček dodává, zveřejnění zakázek by měla být samozřejmost. „Funguji jako poradce různých politiků už devět let a zvykl jsem si, že změny se dějí pomalu. Na druhou stranu na Slovensku se vláda rozhodla hned druhý den zveřejnit všechny zakázky, Jan Farský, starosta Semil, to dělá již mnoho let. Občané by to po svých zástupcích měli chtít také. Politik si tak ušetří mnohé trapné situace,“ konstatuje hlavní makroekonomický stratég ČSOB a člen NERVu Tomáš Sedláček.
