Jak dopadne eventuální hlasování o důvěře vládě ve sněmovně bylo jasné už před jeho pátečním termínem. Jakmile komunisti slíbili prezidentovi, že Babišovu vládu podrží, a sociální demokraté se rozhodli odejít ze sálu, neměla opozice k odvolání premiéra dostatek hlasů.

Komentář Praha 20:37 23. listopadu 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ale i kdyby se nakrásně sociální demokraté rozhodli k ní přidat, odešli by z jejího tábora Okamurovci, protože ti chtěli hlasovat pro pád vlády jen proto, že jsou v ní sociální demokraté. Takže: premiér i prezident mohli být v klidu.

Líto to ale nikomu být nemusí, protože scénář, jak by to pokračovalo v případě svržení premiéra a potažmo vlády, byl také jasný, a to od okamžiku, kdy prezident ohlásil, že v tom případě dá Babišovi další šanci. A lze předpokládat, že by za to požadoval obsazení ministerských postů podle svého gusta.

Takže bychom tu měli de facto vládu prezidentskou, a to v čele s premiérem, kterého by měl Miloš Zeman v hrsti ještě víc než doposud. K radosti Zemanových přátel v Moskvě, kteří by konečně mohli začít s rozšířením Temelína o další bloky, ať to stojí, co to stojí.

‚Čapí koalice, puč Agrofert.‘ Připomeňte si 10 momentů hlasování o nedůvěře Babišově vládě

Číst článek

Spravedlnost se zavázanýma očima

Samozřejmě že existuje i scénář ideální: ten ovšem předpokládá, že Andrej Babiš prozře a po domluvě s prezidentem odstoupí, takže premiérské křeslo obsadí například Richard Brabec, a dá dohromady pohodlnou parlamentní většinu třeba s ODS.

A komunisti budou spolu s Okamurovci hrát v parlamentu roli partají s nulovým koaličním potenciálem. Ve zdejších poměrech je tohle řešení ovšem čirá fikce. A to proto, že premiér, jak známo, „nikdy, nikdy“ neodstoupí.

Zda je za jeho postojem skutečně obava z trestního stíhání, jak se tu v současné době traduje, je ovšem otázka. Z morálního hlediska je premiérova kauza sice jasná: protože se výzva Regionálního operačního programu Střední Čechy z roku 2007 na podporu turistické infrastruktury vztahovala jen na malé a střední podniky, vyčlenil Agrofert narychlo jednu ze svých firem, která se přejmenovala a proměnila ve společnost s anonymními akcionáři.

Babiš: Žádná vládní krize nebyla. Opozice mě chtěla jen urážet, někteří Piráti museli být pod vlivem drog

Číst článek

Ta pak podala žádost o nejvyšší možnou dotaci, kterou vzápětí obdržela. Aby se do lůna Agrofertu vrátila, sotva vypršelo pětileté moratorium na změnu majitele.

Že je to všechno daleko za hranou, ať už byli vlastníky oné firmy premiérovi příbuzní nebo ne, o tom není sporu. Nehraje přitom roli ani to, že Agrofert oněch 50 milionů vrátil do státní pokladny hned, jak hrozilo, že je Brusel odmítne České republice proplatit.

Podstatné je, že formálně dotyčná firma požadavky na čerpání padesátimilionové dotace zřejmě splňovala. A že v době, kdy farma Čapí hnízdo žádala o dotace, Agrofertu oficiálně nepatřila, a že se zpátky do jeho vlastnictví údajně dostala jen proto, že nemohla splácet bance dluh, za který se Babišův holding zaručil.

Není tedy vyloučeno, že spíš než premiérův vliv je za váháním justice s jeho obžalobou nedostatek konkrétních důkazů k prokázání podvodného úmyslu.

Spravedlnost je sice zobrazována se zavázanýma očima, protože má měřit každému stejně. Tomu ale věří v zemi, kde je obcházení pravidel pokládáno spíš za kavalírský delikt než za trestný čin, nejspíš málokdo. I to je součást oné kvadratury kruhu, před kterou teď stojí vláda i parlament.

Komentář vznikl před hlasováním o nedůvěře vládě.

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít