Není tomu tak dávno, kdy ženy nesoutěžily třeba ve skoku o tyči – poprvé si medaile rozdělily na mistrovství světa v roce 1999 v Seville. Dnes je ale tato disciplína nedílnou součástí všech velkých atletických akcí a diváci na stadionech po celé planetě ji po právu přijali.

Poslední výhradně mužskou soutěží byla chůze na 50 kilometrů, ale to se loni na světovém šampionátu v Londýně změnilo. Portugalka Inês Henriquesová slavila po více než čtyřech hodinách zlato, ale nudný závod rozhodně dobrou reklamu atletice na rozdíl od soutěže tyčkařek neudělal.

Na start se postavilo jen 7 závodnic, do cíle dorazily 4 a rozdíl mezi zlatem a bronzem byl propastných 15 minut. Mezinárodní atletická Federace IAAF sice prosazuje zatraktivnění soutěží, ale tohle je naprostý opak. Nehledě na to, že sportovní chůze obecně je nepřirozeným pohybem na rozdíl od běhu, skoku a hodu.

Jde tu ale bohužel jen o počty bez trochy selského rozumu – muži mají 24 disciplín, tak jich ženy nemůžou mít 23 a navíc musejí být stejné. To přeci nejde, že by někdo dívkám pár kilometrů ubral. A tak z toho vznikla bizarní podívaná, při níž některé závodnice na mistrovství Evropy v Berlíně sportovní fanoušek dost litoval.

A to ještě není nic proti tomu, co čeká chodkyně za rok na světovém šampionátu v katarském Dauhá. Na začátku října to i přes noční start bude spíš souboj o přežití než o medaile. Ženy do atletiky rozhodně patří, ale od přírody zkrátka nejsou stavěné stejně jako muži.

Nehledě na to, že i někteří chodci v cíli horké berlínské padesátky nemohli stát na nohou…

Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít